Jak mi nevěra ničí šťastné manželství

Šťastně vdaná a nešťastně zadaný

Denisa má dlouholetý vztah a už několik let je dokonce vdaná – šťastně vdaná. Má toho nejlepšího muže na světě, což tvrdí nejen ona, ale vnímá to tak i její okolí. Když jsem se s jejím manželem poprvé seznámila, byl mi sympatický na první pohled. Já i můj manžel jsme si ho „zamilovali“, takže pokaždé když Denisa s manželem přijedou z Čech na Moravu, těšíme se na to, že společně něco podnikneme. Jsou natolik idylický pár, že by mě opravdu ani ve snu nenapadlo, že bude mít některý z nich mimomanželský poměr – zvlášť ne zásadová Denisa.

Může člověk milovat více lidí najednou?

Proto mě překvapilo, vlastně přímo šokovalo, když se mi nedávno svěřila s tím, jak moc a ČÍM se trápí. Nevinné esemeskování s prý nešťastně zadaným kolegou se totiž změnilo v něco víc. Denisa do toho spadla a vlastně ani neví jak, a co je horší – nedokáže se z toho vymanit. Svěřila se mi a dokonce si přála, abych to sepsala „na papír“, věří, že když si to přečte, dokáže se v životě posunout dál. A tak píšu, protože Denisa si zaslouží šťastný život, i když „udělala chybu“. Podvádí svého manžela. Podvádí sama sebe a své zásady.

Když člověk podvádí sám sebe

Zrovna já nejsem člověk, který ostatní soudí a moralizuje. Vlastně jsem docela dlouho razila přísloví Gabriela Lauba, že „Jediná věrnost, která má smysl, je věrnost sobě samému.“ Můj manžel to slyšel nerad, i když věděl, že v tom je z mojí strany nadsázka a značná dávka ironie. Chápu ho. Ono o věrnosti ani nevěře se nežertuje. Obojí buď je, nebo není. Denisa je čestný a zásadový člověk, který i když miluje zábavu, ví, kde jsou její hranice. Vlastně jsme si trochu podobné. Občas jsme se dostaly (a často jsme přitom byly spolu) do situací, které už byly těsně před tou hranicí, přesto jsme ji nepřekročily. Denisa za tu hranici zašla v případě, kdy s tím absolutně nepočítala

Zvětšit

Virtuální nevěra je nebezpečná

Psaní obecně je dost zrádné, člověk si zkrátka troufne víc, než kdyby seděl s tím člověk na kávě a tak Denisa podlehla nevěře – v té době šlo vlastně ještě o tzv. virtuální nevěru, kdy s kolegou Michalem sdíleli své sexuální fantazie, ale stále ještě bez přímého sexuálního kontaktu. O virtuální nevěře jsem psala článek, a pokud jste si ho četla, nebo jste virtuální nevěru osobně zažila, pak možná víte, že u ní hrozí riziko závislosti. V případě Denisy a Michala nemohlo být o závislosti pochyb, byli si schopni psát každý den dlouhou do noci, někdy i do čtyř do rána! „Oba jsme ráno vstávali do práce, přesto jsme se od společného esemeskování nedokázali ani jeden odtrhnout. Každá zpráva byla plná vzrušení a očekávání,“ vzpomíná Denisa.

Jako zamilovaní puberťáci

Při virtuální nevěře není problémem jen závislost. Rozvíjením virtuálních vztahů člověk ztrácí schopnost rozvíjet skutečné vztahy a často dochází i k tomu, že ochladne vztah se skutečným partnerem včetně zájmu o skutečný sex. V případě Denisy netrvalo dlouho a její do té doby šťastné a spokojené manželství se začalo „rozpadat“. Denisa svého manžela nepřestala milovat, jenže se zároveň zamilovala do někoho dalšího. Zamilovaný člověk často přestává vnímat realitu, touží po jediném – být s tím, koho miluje. Denisa s takovým mužem byla – se svým manželem, ale nově měla potřebu být i s Michalem. Toužila po tom tak intenzivně, že se virtuální vztah zvrtnul.

Zvětšit

Zamilovaní nevnímají okolí

Denisa a Michal spolu skončili v posteli. Opakovaně. Zpočátku se Denisa a Michal chovali jako zamilovaní puberťáci, chtěli být stále spolu a byli spolu. Příliš si neuvědomovali následky a podnikali i věci, které by před svými drahými (oficiálními) polovičkami pravděpodobně jen těžko obhájili. Objevovali se spolu na veřejnosti, neměli problém se k sobě tisknout. K tomu byli neustále na telefonu – byli si stále k dispozici. Denisa mi k tomu řekla: „Netušila jsem, jak je snadné být nevěrná. Jak snadné je mít paralelní vztah, pokud se to tak dá nazvat. Výčitky prakticky nemám. Když jsem s Michalem, jako bych žila v jiné realitě. Nepřipouštím si, že jsem vdaná nebo že Michal má doma přítelkyni. Jsme jen my dva.“

Mimomanželský vztah byl na světě

Denisa se mi svěřila, že ani jeden z nich neměl v plánu to, co se přihodilo. Michal sice přiznal, že se mu Denisa líbila a o sexu s ní přemýšlel už delší dobu, ale rozhodně neplánovat dlouhodobý mimopartnerský vztah. Denisa neplánovala vůbec nic. Byla spokojená ve svém manželství, takže na mou otázku, jestli by dokázala zpětně říct, proč se to stalo, mi neumí odpovědět. Možná je důvodem to, že člověk v životě neustále po něčem touží. Má rád dobrodružství, vzrušení nebo třeba ten šílený pocit zamilovanosti, který po nějaké době v každém vztahu odezní.

Zvětšit

Dárky a květiny na denním pořádku?

Ostatně to se děje i u Denisy a Michala, kteří spolu mají neoficiální vztah už nějaký ten pátek „Známe se už příliš dobře na to, abychom před sebou cokoliv předstírali. Na povrch vyplouvají naše nedostatky. Michal už se tolik nesnaží – dárečky a květiny prakticky na každé schůzce jsou minulost. Píšeme si spolu stále méně. Občas mi to přijde spíše jako povinnost a vzrušení z každé nově příchozí zprávy už je taky pryč. Navíc jsme nuceni stále více čelit hrozbě odhalení, takže spolu nemůžeme podnikat skoro nic mimo čtyři stěny bytu a postel, což je ubíjející. Myslím, že oba dva máme stále menší potřebu trávit čas spolu,“ říká Denisa.

Co bude dál?

I když se Denisa několikrát zmínila o tom, že z podvádění manžela nemá výčitky, přesto ji to mrzí. „Občas jsem na sebe naštvaná. Je mi líto, že jsem porušila své životní zásady. Na druhou stranu nechci ničeho litovat. Nechci litovat toho, co se stalo. S Michalem jsem si užila krásné chvíle a stále ještě si je užívám,“ vysvětluje Denisa svůj pohled na věc. Jenže co bude dál? „Máme s Michalem silnou citovou vazbu. Michal mi říká a často píše, že mě miluje. Několikrát jsme spolu řešili společnou budoucnost, ale spíše jen v náznacích. Nikdy jsme se nedomluvili na tom, že se se současnými partnery rozejdeme a půjdeme ruku v ruce spolu. Myslím si, že by to nefungovalo. Miluji svého manžela a upřímně – začínám mít pocit, že Michal je tak trochu lhář a padouch – slušně řečeno,“ říká Denisa s lehkým úsměvem a ironií v hlase.

Zvětšit

Milenec nemusí být nutně lepší než manžel

Denisa je v současné chvíli na životní křižovatce. Milenecký poměr její život určitým způsobem obohatil, ale na druhou stranu ji hodně vzal a stále bere. „Ze začátku, kdy byla zamilovanost opravdu silná, jsem neuvažovala jasně. Začala jsem se chovat nestandardně, což jsem musela doma několikrát vysvětlovat. Jednu dobu dokonce mé city vůči manželovi ochladly a vyhýbala jsem se sexu s ním. Více mě to bavilo s Michalem, i když ve skutečnosti můj manžel je na tom po sexuální stránce podstatně lépe, což je docela ironie,“ vysvětluje Denisa. „Časem se moje myšlenky a city utřídily, ale stále ještě nedokážu říct Michalovi sbohem a on to taky nechce udělat. Stále k Michalovi něco cítím, ale nevěřím tomu, že to je láska.“

Následky si nese každý sám

Když se mě Denisa zeptala, co má dělat, nenapadlo mě nic lepšího, než se vytasit s odbornými poučkami jako třeba že nevěra umí okořenit vztah a zároveň člověka utvrdit v tom, že nejlepšího partnera už má vlastně doma, což se v případě Denisy děje. Jenže on je to ve skutečnosti všechno jen pouhý alibismus. Nevěra může velmi ublížit, zničit důvěru, ale i celé, pracně budované manželství nebo dlouhodobý vztah. Člověk by si měl uvědomit, jestli mu vážně stojí za to podlehnout svým touhám, být nevěrný sám sobě a svým zásadám. V ten určitý moment to za to asi stojí, ale je třeba si uvědomit, že následky si pak každý nese sám.  

Zatloukat, zatloukat, zatloukat

Zvětšit

Přiznání k nevěře je zbabělé

Notoricky známým příslovím Miroslava Plzáka (on se od něj ale distancuje): „Zatloukat, zatloukat, zatloukat a když se to provalí, tak zase zatloukat“, by se nevěrníci měli ve většině případů skutečně řídit. Přiznání k nevěře totiž není morální, ale zbabělé, což mi Denisa potvrdila: „Tím, že bychom zatáhli do hry naše oficiální partnery bychom ulehčili maximálně svému špatnému svědomí, což vlastně já ani Michal nemáme. Možná je to pokrytecké, ale říkám věci tak, jak jsou. O svém vztahu bychom jim řekli pouze v případě, že bychom skutečně plánovali být s Michalem spolu, což si sice rádi vzájemně říkáme, ale já osobně to realizovat nechci a myslím, že Michal už vůbec ne. Já i on si stále více uvědomuje, jak složité by to celé bylo.“

Denisa se sice za samotnou nevěru nijak zvlášť neviní, ale přesto ji mrzí, že se do takové situace dostala. Trápí se tím, jak to skončit a jestli to skončit. Trápí se tím, když ji Michal dlouho neodepisuje nebo když tráví čas se svou přítelkyní. Trápí jí, že miluje manžela a přesto si vzpomene na Michala. Přiznává sama sobě, že si věci zbytečně komplikuje. City k Michalovi už nejsou tak silné, přesto nedokáže udělat ten krok, aby to ukončila. Já si myslím, že konec přijde. Možná není důvod tlačit na pilu, akorát je potřeba si uvědomit, že dokud Denisa a Michal budou „spolu“, pak existuje stále vysoké riziko, že se na jejich nevěru přijde, nebo taky ne. V životě není nic  jistého a tak se z něj prostě jen radujme a snažme se mít plnohodnotné vztahy.