Čivava - strach z lidí

Ono je nejdůležitější psa od malinka tahat ven mezi lidi a jiné psy.....bohužel jinak si někteří psi už nikdy nezvyknou na cizí lidi enbo psy a někdy se i rvou.

Můžeš leda zkusit psa tahat denně ven mezi lidi a nechat některé lidi dát mu třeba pamlsek atd.

Reaguji na Pettttrushka:
U nás to bylo obrácenně. Pejsek měl být naopak maminky ale vybral si mě.
Ale ráda čtu, že se to změnilo

sesternica ma čivavu, ktoru vídam tak 1-2x ročne.... vždy keď prídem, prvé 2-3 dni sa neuveriteľne bojí, potom si zvykne podľa mňa je to normál....

treba seterka šla do školy a ja ostala s malým doma a teď že ho vezmu venčit, on normálne zabáral drápy do podlahy, nikam nechtel, tahat som ho zas nechcela ja, tak som ho vzala na ruky, mega sa mi trepal, vysadila ho ven (treba mu dojde) a on nic, ani čurat jen stal na miste.... no tak som ho teda vzala spatky dom... samozrejme vyčúral se mi doma, že... celý čas sedel u dverí na botách a čekal... ja mu dala aj nažrat, hádzala som mu jeho najobľúbenejšiu hračku, on nič, žádna reakce...keď som sa ho chcela dotknúť uskočil mi....
na tretí deň jak som u nich bola, sme šli vonku uplne v pohode, bez nejakých cavikov

Náš si vybral maminku a opravdu s ní chodí bez vodítka, psů se s ní nebojí a lítá od ní i daleko. Kdyby s ní šel někdo jiný nebo dokonce cizí, tak uteče rychlostí blesku Chce to čas

Já bych to být Tebou taky nedělala naráz ale spíš postupně. A třeba kdyby si vzal přítel do ruky kousek něčeho, co mu fakt chutná, to by sám od sebe nepřišel? Takhle ho postupně lákat na dobroty a povzbuzovat, když se odváží udělat první krok.

Nedá mi to, ale - vy nejste z Prahy, pro pejska jste jeli do Prahy, a předáván vám byl někde na ulici nebo jak?

Jestli by mi bylo už něco divný tak to, že když už vážíte tu cestu a jedete vy za prodejci, proč není možný vidět pejsky v čem doteď vyrůstali? Nebo co jiného bylo příteli divný?

Vím, že o tom tahle diskuse není, ale že to tu může číst více lidí, tak snad aspoň pro ty ostatní, že na toto rozhodně nikdy nepřistupovat.

Určitě bych nedělala léčbu šokem jak píšeš dát ho k příteli na nějakou dobu, to fakt ne. Je potřeba vše dělat postupně a pomaličku. Připrav se, že to může trvat pěkně dlouho než bude ok, zvlášť jestli mu někdo něco udělal. Pokud má rád tebe vždy mu buď nablízku.
Jo jo, taky jsme jednou naletěli a hodný pán nám psa přivezl na parkoviště na půl cesty, největší chyba co jsme kdy ohledně zvířat udělali. Ale to teď není potřeba řešit, když už ty bobky máme doma co?

Ale jiní co si to tu přečtou třeba ještě nemají. Já taky předtím četla tu na omlázku všechno možné o psech. Myslím, že nejlíp by lidi udělali, kdyby se nebáli zveřejnit, že někomu "naletěli" a zveřejnit ten kontakt, adresu, jméno - jako pochybné, aby si na to ostatní mohli dát pozor

Já neříkám, vzít si psíka zadarmo, to bych udělala taky, ale něco jiného je za tvora fyzicky nebo duševně zmrzačeného ještě platit!

Jsem víc než pro. Takovým množitelům bych ruce sekala. Prznit zvířata v nevyhovujících podmínkách a ještě na tom vydělávat.

Tohle je přesně náš malý. Nejhorší je, že p posledním víkendu mám pocit, že to šlo spíš k horšímu Ale možná je to opravdu jen můj pocit

Většinou sám nepřijde. Musí to dělat postupně a pak si od něj i tu dobrůtku vezme. Kdyby to pak ale udělal třeba za hodinu, tak k němu zase nepřijde.

Z Prahy právě nejsme a protože to bylo o víkendu a paní trávila víkend u své maminky v Praze, tak jsme se dohodli na předání tam. Já si moc nemyslím, že by nás chtěla až tak napálit. Vypadalo to, že mají pejska rádi, měla skoro slzy v očích, když se s ním loučila. Opravdu nevím Můj přítel (ač to bude znít divně ) má "čuch" na lidi. Prostě mi celou dobu tvrdil, že je na nich něco divného...

Reaguji na ThinkTwice:
To je pravda, hlavně bych toho bobka už za nic nevyměnila
Asi to chce opravdu jen trpělivost a čas. Nejhorší na tom je, že se od návštěv nelepší

Ale jak říkáte dělat to postupně, uvidíme ...

Nechci malovat čerta na zeď, ale přesně tohle je ten problém psů s nejasným původem - o samotné PP by ani tak nešlo, s papírama se nikdo mazlit nebude, ale různým příbuzenským křížením může vzniknout mentálně narušený tvoreček, kterého učit něco nemá absolutně cenu. Tchýně měla, budiž ji země lehká, vzhledem nádherného psa - ale schopného akorát tak se s gustem vyčůrat do postele nebo do úmoru lízat bedničku. Byl to potomek spojení mama x syn a tudíž nic jiného neuměl, no ...
Ale to, co píšeš, takové stresové reakce, vypadají spíš na nějaké špatnější zacházení, než na to o čem píšu. A k příteli jej nedávej, "léčba šokem" na štěňátko nezabere, bude to ještě horší. Snaž se mu spíš vytvořit v životě co nejvíc rutiny, prostě opakující se situace, pořád to stejné, ať má nějaké "jistoty" ...

Mám podobnou zkušenost. Koupila jsem si čivavku, pejska, měl 4 měsíce. Přijeli jsme na místo a z pohledu bylo jasné, že jde o množírnu. Pejsky chovali na dvorku, štěňátka měli v něčem podobném jako kurník nebo co snad. Pejsci když štěkali, rozehnali je koštětem. Hrůza! Vzali jsme pejska a jeli!...Jenže pejsek z nás měl strach...po nějakém čase si zvyknul na mě a otce, ale z ostatních lidí se ze začátku počůral, z bývalého přítele i strachy pokakal, přitom mu žádné nebezpečí nehrozilo...Ted už má pejsek 2 a půl roku, bohudík už se nepočůrá ani nepokaká, ale pořád je hrozně bojácný, na mamku si nezvykl doteď. je pravda že větší strach ale panuje z můžů, než z žen... Myslíme si taky, že pejska před námi už někdo měl, jelikož byl naučen že nesmí čůrat doma a tam pejsky chovali venku, takže se domníváme, že nejen špatnou zkušenost si odnesl od chovatelů, ale také od majitelů, kteří ho měli před námi..
Nicméně se chci zeptat, nedávno jsem slyšela o nějakých olejíčcích, které se pejskům vmasírují a mají uklidňující účinky, máte s tím někdo zkušenost?

Naše čivavka taky lidi moc nemusí, ale nemusí být tím odkud ste si ji vzali. Když jsme si mi odnášeli Anny, tak paní chovatelka i její dcera plakaly a bylo vidět, že je to pro ně dost težké, pochybuji, že by jí ubližovali. Navíc všichni pejsci, které měla doma, se k nám tulili, lozili po klíně a bylo vidět, že jsou spokojení. Tudíž to, že se taky bojí lidí, připisuju jen její povaze. Jakmile se s někým seznámí, tak je z ní hotový mazel a má ráda všechny. Když ale někoho nezná, tak je ostražitá. Musím uznat, že někdy je to na procházce těžší, ale už ví, že když jí řeknu kudy má jít, tak se nic nestane (umí povel tudy ) chce to jen čas, aby si zvykla