Čivava - strach z lidí

Reaguji na Terushkaaa:
A z jakých podmínek sis ho brala - nemohli tam s ním špatně zacházet? A přítele a mamku zná od začátku, co sis ho přivezla? A stejně se jich bojí? Chodíš s ním mezi lidi cíleně a ,,seznamuješ" ho? Přijde mi, jak kdyby měl špatné zkušenosti v dřívějška, protože štěňata bývají zvídavá, ne ustrašená, tedy alespoň ty, co znám já... A jak se ten strach projevuje? Štěká, klepe se...? A nepřijde k těm lidem a nenechá se vůbec pohladit třeba? Naše (sice nemáme čivavu) je spíš opatrná co se týče chlapů a dětí, ale protože nejsou ,,naši", když se pak seznámí, je v pohodě. Třeba by to šlo tréninkem u vás napravit... V Praze navíc bude potkávat hodně lidí...

Reaguji na Terushkaaa:
Jo, promin, na mamku si zvykl, to jsem přehlédla

To mě právě taky napadlo jestli mu někdo neublížil z původních majitelů. Pejska nám předávali v Praze, takže jsem viděla pouze paní a její maminku. Já paní nechci z ničeho nařknout ale přítel (který byl pro pejska se mnou - takže ho zná od úplného začátku) tvrdí, že byly dost divní
Druhá věc je ta, že s přítelem spolu teď nebydlíme a taky ho nevídá každý týden natož denně.
Ten strach se projevuje klepáním a tím, že jak na něj chce někdo sáhnout utíká pryč.
Jediné co mě napadlo je udělat radikální řešení: pejska vzít a nacpat třeba na týden nebo pár dnů k příteli a on si prostě bude muset zvyknout

Reaguji na Terushkaaa:
Aha, takže jste neviděli jeho psí maminku, prostředí, kde se narodil a vyrůstal... To je velký risk a obávám se, jestli jste nenarazili na množitele Minimálně se k němu asi nechovali úplně dobře, když je teď takhle ve stresu A ani nevíš, jestli to bude skutečně čivava a ne mixka... Já s rodiči nebydlím a nevídáme se denně, ale fenka je na ně zvyklá a těší se na ně atd., takže bych neviděla problém v tom, že se s přítelem nevídáte denně a nebydlíte spolu, ale že pejsek má nejšpíš nějaké psychické trauma chudáček. Určitě bych ho takhle radikálně nedala příteli, podle mě bys mu mohla ještě víc ublížit. Co nějak pozvolna? Třeba - jste s přítelem a ty dojdeš vyhodit koš a hned se vrátíš atd. A třeba si takhle pejsek zvykne. A doma sám zvládá být v pohodě?

Mě už ta varianta s množitelem taky napadla
Trochu mě uklidnila veterinářka, že je pejsek v pořádku ale objevit se to může samozřejmě s věkem je mi to jasné
My předtím měly holčičky westíků a tam to bylo taky bez problémů proto jsem z toho teď takhle zoufalá.
S tím postupným zvykáním dám určitě na tebe. líbí se mi to víc než nápad "radikálního řezu"
Když je doma sám, tak je to naprosto bez problémů.

Reaguji na Terushkaaa:
Věřím tomu, že si určitě zvykne, když to bude takhle pozvolna A snažila bych se ho postupně takhle zvykat na širší okruh lidí - na kamarády, co ti přijdou domů atd. Uvidíš, že když se otrká, že se tolik bát přestane. Ale určitě bych s tím neotálela, aby si ten strach neupevňoval a v dospělosti se toho zbaví hůř, než jako štěně. A myslím, že i v tomto případě platí to, abys ho nekonejšila - a neupevňovala v něm ten strach, ukaž mu, že např. příšel přítel a co jako, všechno je v pohodě, netřeba se ho bát. Co ty víš, čím si prošel, že je takhle bázlivý A s ostatními psy problém nemá, nebojí se?

Typický přístup množky, která něco skrývá - poučení pro ostatní. Nicméně pejska už máš, takže je nutné se s problémem poprat. Vodila bych ho kamkoliv, kde je to možné, kde jsou lidi, ruch. Nedovolila bych lidem se k psovi okamžitě sápat a hladit ho bez jeho "souhlasu". Zpočátku postačí, když se s člověkem budeš bavit a jemu třeba náhodou upadne pamlsek. Takové situace vyhledávaj, domlouvej se s pejskaři, se známými.. Čím víc takových "figurantů" zapojíš, tím rychleji se pes vzpamatuje. Nezapomeň na to, že pes vycítí tvoje emoce. Veškerou interakci s cizími lidmi ber pozitivně, psa přílišně neutěšuj, všechno je ok. Za každý (i pokus o kontakt) chválit. S přítelem si třeba vem psovu oblíbenou hračku, udělejte pořádné divadýlko a hrajte si s ní spolu sami, jako by to byla ta největší zábava pod sluncem. Psa vybídni, aby se přidal. Asi bych hned nenechávala psa s přítelem doma, byť jen na chvilku.

Na cizí pejsky venku si zvykl až teď poslední dobou. Tak jakoby z ničeho nic.
Když jsme si ho přivezli (k přítelovi domů), tak hned běžel k jejich ridgebackovi. Nás se bál ale jemu dělal ocásek
Ale dám na tvé rady. S tím konejšením se snažím ale bohužel je to moje miminko a kolikrát se přistihnu, že k tomu ulítnu.
Divný ale je, že když jsme s přítelem v posteli, tak se ho tolik nebojí, to ho i olízne ale rozhodně není v pohodě jako když je jenom se mnou

Reaguji na Balthazarka:
Super děkuji za rady, určitě hned začneme aplikovat
Prcek je hodně učenlivý, tak by to mohlo pomoci..

Využij toho ! Vemte s přítelem RR do party a hrajte si ve třech, přizvi pak i svého. Ať čivavák vidí, že přítel není nepřítel psů no.1. Štěňata se mj. učí i od chování jiných psů.

Reaguji na Balthazarka:
Bohužel ho už nemají, museli ho nechat uspinkat
Jinak věřím tomu, že by to vypadalo jinak

Reaguji na Terushkaaa: Sežen jiného hravého psa . Z vlastní zkušenosti vím, že ten strach z lidí se snadno odbourává právě díky druhému psovi.

Reaguji na Balthazarka:
Určitě také vyzkouším

Znám to, koupili jsme si jednu čivavu už v 8 měsíci, strašně se bála lidí a především chlapů. Jediný koho má ráda je moje maminka a já se přitom o čivavu starala jak o princeznu. Mamka s čivavou chodí hodně často i ven bez vodítka a už se ničeho nebojí. Je u mé maminky proto hodně často. Podle mě to chce opravdu hodně času a staršího psa bych si nikdy už nekoupila