Chtěla bych mít partnerský vztah s kamarádem

Tak po delší době podávám informace jak to mezi námi probíhá. Byli jsme teď na víkend s partou kamarádů pryč. A ten můj kamarád mi tam vyznal lásku. Řekl mi, že na nás neustále musí myslet a neví co dělat. Že má strach, že mi ublíží, ale uvědomuje si, že mě má rád a chtěl by mě víc. Začal plánovat společnou dovču a všechno ten večer jsme si vyříkali a bylo to krásně. A druhý den hrozný obrat. Raději jel s kamarádem domu dřív. Předtím mi řekl, že něco uvnitř mu brání, že jsme asi až moc kamarádi. Je pravda, že pred ostatníma jsme se chovali stále normálně nic jsme nedali najevo nějak jsme to nedokázali, ale já věřila, že až budeme spolu sami tak by se to ztratilo. Odjel se slzama v očích a ještě mi řekl, že pochopí, když už ho nikdy nebudu chtít vidět. On neměl 2 a půl roku vztah, tak se podle mě najednou bojí.
Momentálně nevím jak se chovat. Nejdříve jsem byla na něj strašně naštvaná a bulela jsem jak malá holka, ale kvůli ostatním jsem sebrala síly a překonala to. Ted ani necítim naštvanost prostě vim, že ho mám ráda. Dám tomu čas a uvidí se.

Reaguji na sluniško:
Ahojky,no co na to říct?Nechej tomu volný průběh...hlavně netlačit na pilu,jinak dá zpátečku.Zkus být pro něj nedostupná,nedoporšuj se jeho přítomnosti,nevypisuj mu...Uvidíš,že se mu začne stýskat a přijde za tebou sám.Držím palečky

Reaguji na Papagai:
A jak to dopadlo s tebou a kamarádem?

Reaguji na Trya:
Ahojky,děkuji za optání No,nějak to zřejmě vyhaslo.Jednou jsme se rozešli a a pak dali opět dohromady,teda on přilezl po 14ti dnech,že mu chybím atd...Já hloupá jsem mu to uvěřila.
Nedávno odjel s kamarádem,jeho přítelkyní a jeho sestrou na dovču...Přemlouval mě ,at jedu taky,ale nemohla jsem se uvolnit z práce.Řekla jsem mu,at si to tam užije.Mám takový pocit,že se tam dal dohromady s kamarádovou sestrou,kt.tam jela sama stejně jako on.Ten týden na dovolené se mi neozval ani jednou.Říkala jsem si,dobrý nechce se mu vypisovat,když je v zahraničí...Pak jsem čekala,že napíše,až se vrátí.Nenapsal.A to jsme před tou dovčou byli spolu a vypadalo to dobře.
Nevydržela jsem to a po 5 dnech mu napsala sama.Odepsal stručně,že se měli fajn a že ted má moc práce.Je mi jasný,že na mě kašle a že je všechno už pryč....
Jen nechápu,proč na něj musím teda pořád myslet.
Dříve jsem o něj nejevila zájem.A ted se to otočilo...A to možná asi chtěl,dostat mě na kolena.
Každopádně nejsme z toho moc štastná.Nemůžu se s tím nějak smířit.Nic mě nebaví,jsem na ostatní protivná.
Přitom bych asi měla být ráda,že to tak dopadlo.Celou dobu jsem do vztahu dávala víc já...

Ahoj, mám celkem podobný problém, zamilovala jsem se do kolegy z práce a to dost, ale říkala jsem si, že to je jen taková má bláhová představa, protože děláme na protisměně, je o dost starší, možná i v tomhle věku dlouhodobě zadaný atd, přesto jsem si na něj myslela několik dlouhých měsíců, přestože jsem v té době měla přítele a pak dalšího. Myšlenky na něj byly tak silné, nemohla jsem si pomoct. Jednoho dne jsme měli mít společnou směnu, byla jsem tak natěšená a zároveň ztrémovaná. Bylo to fajn, kecali jsme celý den, ve srandě jsem prohodila, co zajít někam po práci, chytnul se a skončili jsme u něj v posteli. Byla jsem v sedmym nebi a byla šťastná z toho, že se to stalo. Možná kdybych to neudělala, udělala bych líp, ale já počítala, že to bude jen projednou a chtěla si to pořádně užít.. Nakonec na můj popud došlo k repete a takhle se to táhne už přes půl roku - tak jednou za měsíc se vidíme(zoufale málo, teď jsme se neviděli od června),zajdem posedět a pak k němu. No a podobně jako u Papagai - někdy je to strašný, jaký dělá drahoty se svym drahocenym časem, a to se mermomocí snažím držet na uzdě, zařekla jsem se, že já už ho zvát nebudu. Teď mi slíbil výlet (ne jen restauraci a k němu, ale výlet!), tak jsem byla nadšená, jen jsme se uplně konkrétně nedohodli, čeklala jsem tento a on že další, já že nemůžu a on s lehkostí mi napsal, že to je škoda, že zrovna porostou houbičky. Asi to myslel normálně s veselostí sobě vlastní, leč pro mě to dlouhé čekání, zkrátka už jsem zase bez nálady a to mi teď tak krásně psal poslední dobou, tak jsem byla natěšená a zažehl zas ve mě malinkatou naději. Prostě občas cítím takové jemné náznaky, že tohle by přece nedělal holce, se kterou se jednou za čas vyspí. Když projevím zájem o schůzku, většinou dělá drahoty, když dělám mrtvýho brouka, přijde mi, že se začne snažit.. Každopádně teď nevyvíjím žádnou iniciativu. Když se na to podívám zvenčí, vypadá to jednoznačně, že to nemá smysl - táhne se to už dlouho. Každopádně nemám chuť to ukočit, naděje umírá poslední a něco tak silnýho jsem vážně dlouho necítila...