Chování mazlíčků omlazuje (?)

ahoj ja mam dve zelvicky ctyrpsty a jsou to moji milacci a ted mam od Vanoc jeste morcatko...bez zviratek si nedokazu bydleni predstavit-to by bylo moc smutny

Tak mi už X let máme rybičky,dále u nás bydlel jeden ušák-myšleno králíček,který měl být původně zakrslý-ale nějak se to zvrtlobyl to mazel první třídy,slyšel na jméno,chodil za mnou jak ocásek,já šla na wc a on trpělivě čekal přede dveřmi,dokonce si mě i párkrát označil-jako,že jsem jeho
Když nám umřel,zařekla jsem se že už nic-jenže jsem to byla já,kdo začal schánět pejska-no za tři týdny už u nás bylo štěňátko Kavalírka-nyní je mu 2,5roku,mazílek to je,ale taky velký rošťák,nesmí jít bez vodítka,vidí někde jiného čtyřnohého kámoše a je fuč-můžu se uřvat přes celý park a je mi to p.r.d. platné
Letos v létě si dětičky z tábora dovezly na tajno křečka,takže nás je zase víc
Toužila jsem po kočičce,ale to doma neprošlo,tak snad někdy jindy

AVI-já má s.h.i.t.-t.z.u..A někdy se mu splaší hormony či co a normálně zdrhne (( Kolikrát už jsem svolávala známé a rodinu a autama jsme ho naháněly-jsme z městečka 25t.obyvatel,dávala jsem inzeráty do novin a nakonec jsem ho našla..Pak se zařekla,že bez vodítky ani ránu,ale za čas už ho zase pouštím-je mi líto mít psa na vodítku (SAMOZŘEJMĚ ZÁLEŽÍ KDE)..Bydlím u parku,kde nejezdí moc aut..Jinak po městě jedině s vodítkem...Je to rošták,mám ho pět let a přesto několikrát do roka prostě začne utíkat,můžu volat jak chci a nic..A pak začínám žhavit telefony a auto a začíná ,,hon,,))))))))))

nemate nektera mopsika?..Toho si zase preju ja

jajaja
toho si přál i můj muž, než zjistil, že děsně chrápe a když jde venku, tak funí, jakoby měl každou chvilkou končit s dechem ale je krásnej

suflatko
me se i pro to chrapani a funeni libi..

na omlazení je skvělé, že diskuze může nenásilně přejít od tématu "muži" k tématu "mazlíčci"... neumím si představit reakce debatujících na pejskařských fórech, kdyby tam člověk začal referovat o nějakém perfektním krému...

Zajímavá úvaha... Inu, asi když se vymyslí ta správná škatulka (díky Martině19), tak jde ledacos

děvčata z olomouckého kraje
jedna slečna se stará o opuštěné kočky (má jich 5), bydlí v bytovce na vesnici a kočky jsou venku. Posílám jí konzervy, granule. To dokážu zajistit.
Nemůžete některá poskytnout domov a přístřeší vděčnému tvorečkovi. Jsou to kočky vykastrované, zdravé, vděčné za každé pohlazení. Starou kočku si budu brát já. Už mám doma jednoho nalezence a jednu útulkovou kočku, k tomu 2 psy a bohužel hranice manželovy tolerance musím posunovat pomalu.

Ostatně jaký na to máte názor nebo zkušenost, když jste donesly nějakého nalezeného tvorečka domů. Jaká byla reakce Vaší rodiny?

eva1960
evi, jak jsem psala, máme "magnet" na opuštěné či zatoulané kočičky. A reakce rodiny? Tradiční - zprvu šílenej bugr ze strany manžela typu kočka domů nikdy (to i v případě naší salonni) a pak - téměř výhradně ji krmí manžel, mazlí se s ní a když jsme někde mimo dům, je to hlavně on, kdo mě nabádá k rychlejšímu návratu domů, protože kočičce je doma smutno. Moje švagrová té jejich večer dokonce rozsvěcí lampičku, aby tam neměla takovou tmu, když jsou náhodou pryč. Jeden známý, jehož žena je také nadšeným kočičím člověkem,když slyšel že máme kočičku, řekl manželovi - pokud chceš dodržet slovo a zůstat chlapem, nikdy neříkej buď kočka nebo já! Z toho plyne poučení, že i přes veškeré výlevy typu nikdy, pokud zvířátko přijde do rodiny, získá si veškeré osazenstvo, teda moje sestřenice je výjimka-ta zvířata nemusí. Neublíží, ale nemusí.

Jen abych doplnil tu svou úvodní řeč, zvláště když se diskuse rozvinula i směrem k ochraně a záchraně. My se sice neujímáme kočičího bezdomovce, ale také si nekupujeme drahého chovného kocoura, ani mazla s PP za tisíce či destitisíce (zrovna bengálská kočka je jedna z nejdražších a vůbec nejdražší prodaná kočka na světě je prý zatím právě ona - 80000 liber).

Náš kocourek je vlastně invalida - má plochý hrudníček (kdo chce může googlit "flat chested kitten") - a v běžné chovatelské stanici by to už měl za sebou (pomocí injekce).

Už jsme se rozhodli, tak nám držte palce. Může mít problémy s dechem, srdíčkem a růstem. Běhá ale normálně (těžší formy mají rozpláclé přední nohy od sebe a jakoby "plavou" ) a je jen nepatrně drobnější než jeho sourozenci. Přežil kritický 4. týden, teď už mu je přes osm.

Ta otázka ohledně omlazení byla samozřejmě jen řečnická, jsme o tom sami dopředu přesvědčeni.

Lukáš Vodička
omlouvám se, jestli jsem navedla diskusi nepatřičným směrem a požádala o pomoc ne pro sebe, ale pro sympatickou slečnu. Zase na druhou stranu pokud by se nám podařilo aspoň nějakému tvorečkovi těmito stránkami pomoci k záchraně, tak nám to snad odpustíte.

Moc vám držím palce, uvidíte že tento dobrý skutek se vám stokrát vrátí. Ostatně to víme všechny, co jsme se takto ujaly nějakého chudáčka.

Ahoj, já jsem si na jaře pořídila gaučáka, abych měla doma společníka, protože bydlím sama. a řeknu vám, že mi to pozitivně změnilo a dalo řád do života. najednou se musím o někoho starat, pečovat o něho, krmit, vařit. Ráno musím brzy vstát a jít ,,čůrat" , jinak je veselo. Ale taky velká zodpovědnost, určitě dobrá průprava před dítětem. Když byla malá, musela na operaci, já byla ubrečená, hroutila jsem se a psovi nic nebylo. no a teď mám doma roční slečnu neuvěřitelně rozmazleného amerického pitbula.

Pane Vodičko,
určitě jste o víkendu škytal, myslela jsem na váš a na vašeho kocourka, jakpak se zabydluje. Vsadím se, že jste ani nekoukali na televizi, ono kotě je o hodně lepší. Přeji vám i vašemu kocourkovi do nového roku hodně vzájemné radosti, štěstí a k tomu omlazení - až za ním polezete po čtyřech, budete si s ním hrát, tak uvidíte, že k omlazení došlo, rázem vám bude o několik let méně. Sice to neuvidíte na obličeji nebo těle, ale na duchu.