Cholerik v rodině

asi jo, ale mě hrozně rozčiluje jeho tó a jak je hned vytočenej... s někým jiným se dokážu pohádat "v klidu" ... žádný bezvýznamný ječení, která stejně nikam nevede... ale u něj to prostě nedokážu...
když začne, tak mě přijde, že když budu mlčet ,tak že budu blbka, co si nechá všechno líbit.... achjo...

Jo, mamka se dokáže vztekat i na veřejnosti.. taťka je naštěstí flegmoš, takže mamka se vyřve a klid..

Jo, s mamkou už to švihlo..nakonec byla týden v nemocnici, něco se srdcem..ne přímo infarkt, ale nějaká slabá srdeční slabost..už nevím.. tehdy to bylo kvůli hádce s babičkou, nesnášela jsem, když se hádaly..mamka ječela a babička se bránila.. teď už babička není mezi námi, tak tu štafetu hodila mamka na mě .. já se s ní nehádám, pouze se bráním, když mě začne bezdůvodně napadat.. přítel nesnáší, když se spolu my dvě hádáme, ale to se mám nechat urážet?

Jo. Usmívej se a říkej si: "to je moje maminka, která už je taková a nic ji nezmění, až tu jednou nebude, budu na ty naše hádky ještě nostalgicky vzpomínat". Ona ví, že se s ní ochotně budeš hádat, a tak pokaždé sehrajete tu svou hru a všichni jsou spokojení.
Na cholerického kamaráda se mi osvědčilo nepřítomně souhlasně přikyvovat, jako "jo, jasně, máš pravdu, jsem totální debil". To cholerik nečeká a sebere mu to vítr z plachet.

Tak asi jak kterej, protože mě jako cholerika tohle ještě víc vytočí a reaguju "JO, JASNĚ ŽE JSEŠ!!" A jedu dál. Na mě platí hned na začátku vrhnout pohled, že už to opravdu přehánim a je klid. Prostě člověk se se mnou nesmí začít hádat a v afektu mě ještě víc vytočit nebo naopak být v klidu a dávat mi za pravdu, protože to mě nezastaví, ale nechá víc a víc bublat. Já prostě potřebuju utnout hned na začátku.

Moje babička je příšerný cholerik a hrozně obdivuju dědu, jak reaguje, protože já bych to tak nedokázala. Tak např. má svůj záchvat, všechny uráží, děda se na ni klidně podívá, usměje se a mlčky odejde.

Na mojí mamku tohle nefunguje..když začne ječet a já mlčím nebo souhlasně přikyvuju, tak jede do ještě větší hloubky a víc, dokud ze mě nedostane reakci (a to už pak říká věci, které hodně bolí a ona ví, že to přehání, bohužel si to uvědomí až když vychladne).. zatímco když začnu hned reagovat, tak tajfun přeletí a je klid

Náš taťka je cholerik neskučný...jak mi říkáme rapl. Já vím, že je to můj taťka, ale narovinu říkám, že nechápu, jak si ho mamka mohla vzít. Já už od 14. let říkám, že než takového chlapa doma, to radši budu svobodná matka.
A čím je starší, tím je to horší. Se ségrou se budeme asi do roka od našich stěhovat každá do svého, ale mamky je mi fakt líto, že to musí snášet.
Človek mu nesmí říct nic negativní, hned řve a dělá scény a vůbec ho nezájímá, že to jde slyšet až na ulici ven. Je také naprosto arogantní a úpřímně říkám, že takovou služku, co mu dělá mamka, bych svému muži nikdy nedělala. Opravdu se jí dívím, že se někdy nesebrala a neodešla od něj. Jaké scény dovede například udělat kvůli tomu, že není k večeři teplé jídlo...kdo to neviděl neuvěří.

bohužel.
Proto bych s takovým chlapem nikdy nebyla a se svým otcem, který je podobný, se radši moc nebavím. Nejen cholerik, ale taky "má vždy pravdu" a to je únavné.

Můj táta je taky cholerik. Vůbec ho nezajímá, že sprostě nadává na celý sídliště. I sousedi se mu kliděj z cesty. Ale čím je starší, tím se víc umí ovládat. Já to mám po něm. U mě se to projevuje tak, že mám zatmění před vočima...nedokážu to ovládat..a čím víc mi člověk odporuje tím víc sem hnusná na lidi..vím přesně jak druhýmu ublížit..snažim se to ovládat, ale moc mi to nejde...mno a za 5 minut po výbuchu dělám jakože nic..ptž sem prostě splachovací..takže všichni kolem mě sou na mě naštvaný, ale já už sem se uklidnila a příde mi zas vše ok..

masakr, ale občas se to stane každému, že bouchne. Blbý je když každý den.

No holky to chce klid, ještě že já jsem ten flegmoš

Táta je také cholerik, ale bohužel jen na nás doma, cizí by tomu ani neuvěřili, jaký dokáže být a ty z blízkého okolí nás litují jak dokáže vybuchnout.Nejvíc se utrhuje na mamku, ale poté by jí snesl modré z nebe, zkrátka kdyby uměl udržet ty záchvaty vzteku tak by to byl fajn chlap.
Já už s nimi 15 let nebydlím, takže na mě už v pohodě, ale když mamču bráním tak držkuje i na mě, toto pak lítá!