Chodíte se večer bavit jedině s partnerem nebo někdy každý zvlášt

petlushe
naprostý souhlas

alous
děkuji

máme to ůplně stejně. v sobotu jsme byly s třema kámoškama tančit salzu, přitel se učil doma. bylo super, všechny jsme byly zadané a přesto protančily celou noc a když přišly pozvánky na něco serioznějšího, tak jsme ukázaly naše diamantové zásnubáky a bylo po výmluvách. drink je v poho, tanec poho, hlavně když to ti kluci umí, tak to baví, ale nějaká večeře nebo další schůzky... něpřichází v ůvahu každopádně bych lhala, kdybych řekla, že mi to nelichotilo, ale k ránu jsem se vrátila k přiteli a byla moc spokojená. on moc nežárlí, protože mi důvěřuje, ví, že vím co v něm mám takže já mu i ty zážitky vykládám, jak chlapy na nás slintají a společně se tomu smějeme.

berolina
tak takhle to přesně máme i my taky jsem mu říkala, že mě tedka balil na diskotéce kluk, kterej vykládal, jak je sám a kdesi cosi a mojim kamarádkám říkal, jak mě chce a pak jsem ho ve městě potkala s kočárkem a ženou přítel se mi ještě za to vysmál taky ví, že mi může věřit a nevidíme v tom žádný problém...

já chodím tancovat jedině bez manžela je to fajn, taky si tím zvedám sebevědomí, když vidím, že se ještě pořád kolem mě točí chlapi Manžel má zase svoje zájmy (úplně jiné než nějaké disko) takže si taky vyráží sám. Ale u nás to ani jinak nejde, protože nemáme hlídání, takže vždy musí jeden doma zůstat s dětmi

Chodíme spolu i každý zvlášť, nevidím v tom žádný problém.

Někdy jdeme pařit společně, jindy individuálně, podle časových a jiných možností. Žijeme spolu, takže posezení s přáteli nebo pařba se spolužáky (bez partnera) jsou fajn zpestřením. Taky se stane, že máme oba dva večer domluvenou akci každý někde jinde.

Jasně že chodíme spolu i každý zvlášť, já se spolužákama z VŠ na vínko, přítel s kamarádama na fotbal či někam na pivko. Myslím že by nám za chvíli hráblo, kdyby jsme museli nutně chodi všude jen a jen spolu, přijde mi to nepřirozené, svazující a nezdravé, podle mě takový vztah má nakročeno k záhubě (obzvláště když spolu ti dva bydlí), protože dřív či později to jednoho začne dusit.
Člověk je tvor společenský = k životu potřebuje společnost (a 1 osoba podle mě není společnost).
S přítelem si 100%ně věříme, protože za 2 roky vztahu jsme jeden druhému nedali jediný důvod si nevěřit. Nic nezatajujeme, nelžeme si, proto nemáme potřebu po ničem slídit a někoho držet zuby nehty doma. Vždy si řekneme "Jdu tam a tam, s tím a s tím, budou tam ti a ti lidi, dojdu v tolik a v tolik. Nevadí ti to? Nebo jsi chtěl/a mít se mnou jiné plány?" Často si plánujeme individuální program v ten samý den, aby jeden neseděl znuděně doma, nebo aby se nestalo že se pár večerů po sobě neuvidíme, ale rozhodně to není podmínkou. V průběhu večera si vyměníme pár SMSek, vyjímečně nějaký hovor, například když jsme oba někde ve městě a jeden z nás se už chystá domů, tak se domluvíme, zda pojedeme spolu, nebo dorazíme domů každý zvlášť.

Samozřejmě že já nechodím nikam sama s nějakými ctiteli a on zase sám s holkama, buď jdu já s kámoškou, nebo on s kámošem. Pokud jdeme s partou více lidí, není problém aby se ten druhý připojil taky (často si to nabízíme), a rozhodně si pak nepřipadáme ani jeden jako stíhačka. Někdy se přítel připojí, někdy ne, já taktéž, podle toho, jakou máme zrovna náladu na tu danou akci s těma danýma lidma.

Vyhovuje mi to tak na 1000% a doufám, že se to u nás nezmění (a že nám to spolu strááášně dlouho vydrží ).

Jo, ještě jsem zapomněla... Miluju ten pocit, když se po prohýřené noci s kamarády vracím do našeho klidného hnízdečka ke svému drahému. Jsem unavená, moje potřeba zábavy je na další týden ukojena a já jsem díky tomu už zase ta přítelova milá a mazlivá kočička

přesně tak.

tirafa
"Kamošce se třeba tento model vztahu nezamlouvá, prý to nemusíte spolu být, když si každý děláte co chcete..."

Jen jestli ona Ti ta Tvoje kamarádka tak trošku nezávidí ten Tvůj vnitřní klid, že pouštíš přítele samotného bez kapky žárlivosti

Ahoj holky,jsem s přítelem devět let a ven chodíme občas spolu,ale více chodím sama se svou partou kamarádů...tak to vyhovuje mě a i partnerovi,je to o toleranci a důvěře..a jestli někdy podezřívám,co asi dělá,když je venku sám...ano..ale nehrotím to,to bych se musela zbláznit

Myslím, že Petlushe to napsala výborně. Taky chodíme s manželem spolu, ale mnohem častěji sami. Je to tím, že máme děti a nehlídací babičky, takže cca 10 let prostě chodíme jak se komu zachce. Někdy je to lepší, víc si to člověk užije, může si trochu víc zařádit a nekontroluje se před partnerem tolik (ale v rámci slušnosti, samozřejmě!)
Člověk v žádném věku nesmí být bez přátel a sedět jen s partnerem doma musí nutně časem vyrůst ve frustrovaný vztah, kde si lidi nevěří a potom když se jeden z partnerů dostane někam ven sám, má mnohem větší pocit, že si to "musí užít" než když je na chození ven zvyklej. Taky by mi to přišlo jako vězení, nesmět si chodit ven s kamarádama. To by bylo z vězení od rodičů rovnou do druhýho - manželství.

musím ti dát za pravdu že na tom něco bude.....jak to tak tady čtu budu si muset vzít k srdci fakt že vztahu určitá dávka volnosti asi svědčí.....

tak tak, vyzkoušej to, uvidíš, že budete oba spokojeni a taky si budete i vzácnější, protože kažfý trošku žárlí a myslím, že taková drobná malá žárlivost je zdravá uvidíš, že přítel se bude na tebe víc těšit a ty na něj a hlavně budeš se cítit moc dobře, je potřeba vyventilovat