Chci dítě a on ne

méně než
10 příspěvků

ahoj chtěla sem se zeptam mám přítele jsem spolu pět let nikdy sme spolu nežili já bych i chtěla je mi 22 jemu taky bydlím z mamkou sama tátineek mi před půl rokem zemřel přítel semnou nechce žít řiká že to má daleko do práce nevim jestlí je to tím že by musel k nám domu nevím před rokem sem byla těhotná dala sem to pryč nikdo nechtěl abych si to nechala ani on neřekl mi to ale ja to věděla necítila sem se sama na něj ale ted je mi to moc líto všichni kolem mě maj přítele žijou snim maj děti a ja furt nic nevím co mám dělat trápí mě to nevim jestli to má ještě cenu rád mě má to vím a to že mě nepodvádí taky vím jistě tak proč furt nechce jít dál

lucinkaf

tekitha
ty nevíš, proč s tebou nechce žít? Vy jste se o tom nebavili? jestli ne, měla by ses ho narovinu zeptat. Pokud se mu nechce k vám a navíc to má daleko do práce, tak můžete bydlet u něj nebo najít někde úplně něco jiného, ne?

myskin

Jste spolu dost dlouho a je pochopitelné že by jsi vztah chtěla posunout dál. Zkuste si spolu o tom promluvit, ne jen tak mezi řečí, ale musíte si vzájemně ujasnit jak si představujete společnou budoucnost. A to jak se postavil k tvému těhotenství mi přijde hodně zvláštní. To se k tomu vůbec nevyjádřil? Přijde mi že tě v tom nechal, vždyť to rozhodnutí mělo být vás obou a ne jenom tvoje. Nezlob se, ale jestli to bylo tak jak jsem pochopila tak by u mě skončil.

VIP

matadi

mi to příjde jako nějaká setrvačnost - tedy to, jak on tě bere

i když jsi ještě dost mladá

jednou se mi taky stalo, to že jsem předpokládala, že jsem těhotná - a tehdejší partner se k tomu postavil dost negativně, - něco v tom smyslu - kdyby se stalo, tak se rozhodni, jak chceš, já se na rodinu necítím, ale postaral bych se o tebe

popravdě, ještě jsem s ním nějaký čas byla, ale stejně panáček skončil - což jeho dost vzalo, ale já se přes ten jeho výrok nemohla posunout dál

13480

tekitha

A proč vlastně chceš dítě? Za takových okolností, které popisuješ?

rattty

Heled, nic ve zlém, ale s partnerem to uplně OK není, tak bych do toho nezatahovala dítě....musíš si to nejdřív vše ujasnit a podle mě, pokud Tě nechal jít na potrat, v tvých 21letech...nic ve zlém, ale tohle není od něj hezké....nevím, kolik je mu let, ale mnoho asi ne...

Asi bych se zamyslela, nad svými možnostmi....protože podle toho, co tu píšeš si nejsem jistá,zda bych já s takovým člověkem vůbec byla....i když těžko soudit, když někoho miluješ, ale dítě...umíš si představit, že na něj sama? že ti třeba nepomůže? nebo že se nepostará? že kdyby jsi byla znovu těhotná, šla by jsi znova na potrat? nebo by sis mimi nechala a on by byl naštvaný, nebo by Ti to vyčítal?

Já jsem asi pořád naivní, ale podle mě by děti měly být z lásky, a pokud možno, nějaké zázemí si vytvořit, kde ho budete vychovávat, nějakou finanční rezervu....a hlavně s někým , s kým se milujete navzájet a jste spolu nějakou dobu a znáte se alespon...5let fajn, ale jeho chování mi nepřijde fér..

promin za mou upřímnost...ale sama umíš si předtavit, že by tatka mamce třeba vyčítal a nebo by nebyl rád, že jsi? že by tě vychovávala mamka sama?

Určitě Ti je ted smutno i z toho, že jsi přišla o tatínka, ale být Tebou, neženu se nikam...v klidu se zastav a popřemýšlej o tvém vztahu a nemusíš se rozhodovat hned....a třeba někoho potkáš, kdo bude férový a zamiluješ se....jsi mladá, ještě bych s tímto člověkem počkala....