Chce dítě po 3 týdenním vztahu

Nechci být nějak optimistická nebo tak, ale znám hodně lidí, co to tak měli.
Prostě jim táhlo na 30, znali se chvíli, pak si udělali mimino a teď jsou nejspokojenější, protože se do toho vrhli po hlavě a ničeho nelitují, ale pár týdnů je asi fakt málo, ale pochybuji, že do toho kamarádce můžeš až tak mluvit

Předně si myslím, že je to její věc, kdy si pořídí dítě a ty jí do toho nemáš co mluvit. Je to její život, tak ji nech žít. Je to individuální, po jaké době je ideální doba na dítě a jestli to kamarádka tak cítí, tak ji nech.

Je to její věc, ona si případně nabije držku, ne ty
Pokud jí to tak rychle vyhovuje, ať si ho pořídí. Jako správná kamarádka tu buď pro ní (neříkám, že jí máš podporovat) a tim tvoje úloha v tomhle končí, řekla bych

Osobně bych teda takhle rychle dítě nechtěla, za tři týdny nemůžeš toho člověka tolik poznat..

Kamarádka si bude dělat, co chce, ať jí budeš říkat cokoli. Takže ji nech, je dospělá, takže by měla vědět, co dělá. Také znám pár lidí, co se k sobě sestěhovali hned po pár týdnech, pak si pořídili mimčo a za další rok byli od sebe... Některým to třeba může vyjít. Ale je to jejich věc, tak ať si potom nesou následky.

a nezná ho třeba dýl? Myslím, že kdyby byli třeba dlouhou dobu kamarádi a pak spolu začli chodit, že to je taky jiný, než jestli se znají jenom ty 3 týdny...

ne nutně to blbost musí být.
Já se nastěhovala k příteli velmi brzy, viděli jsme se podruhé a už jsem se vlastně nastěhovala. Jsme manželé a klape nám to již sedmým rokem.
Jsou i takové případy

Ona si hlavně poradit nenechá. Od nikoho.
Je zamilovaná, a tehdy člověk nedá na žádné kamarády, kteří to vidí jinak

Není to tvoje věc, kamarádka má svou hlavu. Stejně je teď zamilovaná, takže bys jí těžko něco rozmluvila.

To já znám jenom spoustu lidí, co to tak měli, jejich děti jsou maličkatý a oni už jsou rozvedení.

Kamarádka je prostě zamilovanej blázen. Až přejde hormonální smršť zamilovanosti, dost možná bude litovat.

I já se domnívám, že nemáš právo kamarádce vnucovat svůj pocit, že dělá chybu. Někteří lidé k sobě patří a je celkem jedno jestli se znají měsíc nebo několik let. Znám páry, kterým to vyšlo i touto rychlostí. I já bývala zastánce dlouhého poznávání v partnerství a stejně všechny vztahy dopadly fiaskem, pak mě jednou přišel nový přítel navštívit a už neodešel, nastěhoval se za mnou po měsíčním vztahu a jsem spokojenější než kdy předtím....Buď kamarádce oporou, dej jí navědomí, že budes stát při ní, ať její vztah dopadne jakkoli.
I kdyby dělala chybu, každý máme na chyby právo.

Ať udělají svatbu a pak se uvidí.
Organizace svatby mnohdy hodně ukáže

Chtějí dítě za pár měsíců, ne zítra. Do té doby ji to buď přejde nebo ne. Pokud ne, pak jí přej, aby jim to vyšlo a byli šťastní. Jestli na něho nevíš nějakou špínu, tak víc neuděláš. A podle mého ani nemáš důvod zasahovat jí do toho.

Reaguji na Ifísek:
Před třemi týdny ho viděla poprvé v životě - rande na slepo.

Vím, že je to její život, ale měla to tak v každém vztahu. V tom posledním se taky po 5 týdnech pokoušeli o dítě, říkala, že to ví na 100%, že spolu budou do konce života. Já jí řekla, že je to blbost. Když po měsíci zjistila, co je zač (milenky, nasili, alkohol). Řekla mi ať jí příště zabráním udělat něco podobného a já jí to slíbila. Teď je ale hluchá a slepá. Někomu asi prostě není pomoci.

ty si mi vložila slovo na jazyk, začni jej hovoriť o svadbe tak sa zoberiete, byvanie a dieťa ...a vyfarbí sa lebo tam je to divné, teda ja som ešte o nikom nepočula žeby po 3 tyždňoch chodenia (spoznávania sa) rozmyšľali o dieťati (ano, v buducnosti ale nie o par mesiacov) divne no

ty a nezačína s tou témou skôr ta kamoška? keď aj v predchadzajúcom vzťahu to tak mala?