Já s tímhle teda problémy nemám vůbec, i když, jakmile se něco nedaří (zpoždění, ujede vlak) tak nervuju. Minulý rok jsem cca 6 měsíců jezdila sama z Moravy do Prahy, i chození po Praze sama. Stačila k tomu mapa centra a mapka metra, kterou jsem si vystřihla z pohledu na hlaváku a pohoda. Je to většinou značený jak pro blbce, i když je fakt, že v Praze je i dost uliček, který se hledaj těžko (v těchle případech se vždycky našel nějakej klučina student, co mi pomohl najít, nebo mě tam i dovedl) .. horší je to v noci, hlavák jsem procházela s pepřákem v kapse a prstem na spoušti..
V zahraničí jsem poprvé letěla do Francie s dvěma přestupy - v Miláně a pak Nice. Transfery taxíkama přes město do přístavu taky dobrý. Hledání v hotelu v jedenáct v noci v Bastii na Korsice taky sranda .. Nikdy jsem letecky předtím nikam nejela a v té době jsem se bála i mluvit (bylo mi 17 let), ale taky se to přežilo
Takže za mě jsem dost individualista a ani na tu dovču by mi to samotné nevadilo. Na pokec se lidi vždycky najdou a když ne, poslouží dobrá knížka.
Člověk se fakt nesmí bát si o případnou pomoc říct, na co tu pusu máme že Letos se chystám na 4 měsíce do Řecka, tak zase další zkušenost.
Já byla v 18 sama na 3 týdny na Maltě, chodila jsem do školy, a tam jsem se seznámila s novejma lidma, takže byla neustále zábava bylo to moc fajn. Jinak jsem sama letěla do Miami, a taky mi nepřišlo že by to byl problém (ale tam jsem pak sama nebyla to je fakt)...no a teď jedu sama na work and travel do Ameriky, na 4 a půl měsíce, a je fakt, že z toho mám dost hrůzu, ale doufám, že tam zase potkám spoustu nových lidí, a bude sranda
Cituji marrie: představa, že nemám komu říct: ty jo, diveeej, to je paráda atd. mě děsí
Tak to je u mě přesný, taky se vždycky potřebuju s někym podělit o svoje pocity. Ale letos se poprvé chystam vyrazit úplně sama na jazykový kurz - tak na 5 týdnů (loni jsem takhle taky byla na 7 týdnů, ale s kámoškou, čili jsem všechno probíraly spolu). Takže si říkám, že tohle budu řešit tak, že si budu psát každý den deníček, kde jsem byla, co jsem dělala, co jsem viděla.
Cituji Vernel: chodila jsem do školy, a tam jsem se seznámila s novejma lidma
a to je fakt, že na kurzech se vždycky člověk s někým seznámí. Taky jsem všichni společně večer někam vyráželi.
I když já jsem celkem vlk samotář, takže si myslím, že si sama tak nějak vystačím.
ahoj holky,
no mě to taky nejprve připadalo divný, vyjet jen tak sama, nakonec jsem se ale sebrala a odjela dělat au pair na tři měsíce na vlastní pěst. a protože jsem měla vákendy volno, cestovala jsem co to šlo. všude sama to byla paráda..taky jsem spíš taková, že to potřebuju někomu říkat, ale takový výlet parádně vyčistí hlavu. Klidně jsem mohla sedet na lavičce hodinu a nikdo mi neříkal,ať už jdu .) a navíc pokud si chce člověk povídat, někdo se najde - skoro na každém výletě jsem se seznámila..
Já skoro pořád, týden v NYC, desítky eurovíkendů (už ani nemám kam), Erasmus, služebky.... Nerada dělám kompromisy a takhle mám naprostou volnost. I když dámské jízdy taky miluju.... Jedinou nevýhodou je, že jednolůžáky jsou mnohem dražší
Ano to je taky pravda, že pokud se chceš jít někam podívat, tak prostě jdeš, nebo posedět někde na lavičce o 15 min dýl, zatímco ten druhý už se zvedá. Nemusíš brát na nikoho ohledy a všechno si můžeš plánovat podle sebe. Takže na tohle už se docela těším
Tak já sem jedině zastánce cestování sama...ten pocit svobody a toho že se nemusíte na nikoho ohlížet, můžete si jít kam chcete... to je k nezaplacení, ale záleží na náladě, někdy člověk cestuje radši s dalšíma lidma
Cituji lauritkalo: Člověk se fakt nesmí bát si o případnou pomoc říct, na co tu pusu máme že Letos se chystám na 4 měsíce do Řecka, tak zase další zkušenost.
Jojo, ale ono to člověka naučí, tak nějak být víc komunikativní a říct si, zeptat se co potřebuje, pamatuju si doby, ještě někdy v šestnácti, sedmnácti jsem byla taková zakřiknutá, ale jak človk někam jede, nejlíp do ciziny a jede sám, donutí ho to naučit se postarat se o sebe
maggggda
Ahoj, já třeba v tomto vůbec nemám problém. Jsem zvyklá sama cestovat. Než bych někoho našla, už by bylo po dovolené nebo víkendu
POkud je člověk aspoň trochu samostatný, poradí si.
Cituji Houska: jezdit sama je v pohodě potkáš spoustu nových lidí a hlavně se na nikoho nevážeš ...
Vidím to úplně stejně.
Teď sama cestuju moc ráda, je mi líto, že jsem dřív neměla odvahu. Moje velké cestování začalo objevením couchsurfingu: naplánuješ si cíl cesty, na stránkách couchsurfingu si vybereš člověka odtamtud, který je ti sympatický, a jedeš k němu domů - vše je na domluvě a zdarma. Mám s tím skvělé zkušenosti - poznáváš tu neturistickou realitu a navíc, i když jedeš sama, pak si sama napřipadáš, protože hostitelé jsou většinou moc milí.
ahoj cestovatelky : -) Uvažujeme s kamarádkou o cestě na filmový festival do Karlových Varů nočním lůžkovým vlakem - máte někdo zkušenost jak moc jsou české (slovenské) vlaky bezpečné? Před lety jsem s přítelem měla "tu čest" jet nočním vlakem z Košic, a to teda byla síla :- /
Reaguji na Sheeana: Díky. Kamarádka je extrémně krásná Thajka, takže se kolem nás (jí) chlapíci točili, ale v pozitivním slova smyslu. Jely jsme z Brna, nakonec jsme si přikoupily jízdenku s místenkou ve spacím voze a dobrý ale úplně sama bych asi nejela, i když je to možná spíš psychický blok, než nebezpečný.
Nebýt posera, jezdím taky sama na víkend třeba
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.