Červenání se

Reaguji na Salvador: no a z toho je pak ten stres že bože už zas zrudnu protože to prostě všechny víme že rudnem.....taky nejsem nějak neseběvědomá jen prostě v situacích kdy mluvím třeba jen já tak se začnu červenat uplně bezdůvodně a jak pak vydím že to ten druhý vidí tak zčervenám ještě více......proto by se měl hledat vnitřně asi nějaký klid uklidnit to ...

tak koukám že to máme všechny stéjně

přidávám se do klubu rudých rajčat , je to hrůza, červenám se i při běžných situacích, nevím proč, sama ty svoje reakce nechápu, i když o nic nejde tak ostatní hned vědí, že mýmu mozku asi o něco jde když vydá povel, aby se všechna krev v těle shromáždila v mým obličeji a udělala si tam mejdlo

Taky se přídávám do klubu jakmile mluvím před vícero lidmi, jakmile na mě více lidí upírá svou pozornost, jakmile se stydím, jakmile se mě někdo ptá něco nepříjemného, jakmile jsem v trapné situaci, okamžitě jsem rudááá. Ale ne že by mi zčervenaly tvářičky, ale můj obličej je celý rudý !! a to už nejsem žádný mládě. Je to nepříjemné no...

Tak podle mě se s tím nic moc dělat nedá, bohužel. Prostě zvyknout si na to a brát to tak, že to takhle prostě máme. Mě je přes 30 a červenám pořád, a to i při naprosto nevýznamných příležitostech... třeba když potkám někoho známého a mám ho pozdravit, přitom o nic nejde. A mám několik "stupňů" červenání - červenám, i když to sama necítím, a to je ještě v pohodě proti tomu, když sama cítím, jak mám rudé tváře Okolí si na to zvyklo, takže to u mě nikdo nijak nekomentuje... prostě normálka, jsem holt rudnoucí typ Jo, a určité skupině chlapů se to líbí, mají asi pocit, že je ta žena křehká a mohou ji ochraňovat nebo bůh ví co

V mém okolí to též lidé nechávají bez povšimnutí, nebo alespoň nic neříkají, ale mně je trapně, že vědí, že mě něco vyvedlo z míry. Já to na sobě úplně nesnáším, taky jsem se jednou viděla v zrcadle, když jsem cítila, jak úplně hořím, a mohl mě šlak trefit. Nerudnu totiž nijak decentně.

Reaguji na Raelyn:

přesně, červenání je možná rozotomilý, ale ty šílený červený fleky po tvářích, bradě, krku, dekoltu...to je děs, taky jsem z toho už na mrtvici

Na základce jsem se červenala často, až teď co žiju v zahraničí a denně jsem vystavená mluvit jazykem, ve kterym si nejsem jistá, dělat chyby, omlouvat se a řešit složitější situace jsem se malinko odčervenala, už mě jen tak něco nevyvede z míry, mám díky tomu zdravý sebevědomí a co si budem povídat, plastika nosu taky byla hooodně k dobru, což byl můj mindrák.
Cítit se jistě i při situacích, co vybízej být červená je ten trik.

Ahoj holky! Vždycky jsem si myslela, že tohle trápí jen mě, protože nikoho v okolí s podobným problémem neznám. Ne, že bych Vám to holky přála, ale je "potěšující" vědět, že v tom člověk není sám, snad chápete...
Já se začala červenat na základce. V 7. třídě jsem kvůli tomu začala chodit k psycholožce, docela jsem z toho byla špatná. Žádný outsider ve třídě jsem nebyla, spíš naopak, ale tohle bylo něco, co mě dokázalo srazit... slyšet blbé poznámky spolužáků (puberťáků) a cítit, že když o tom mluví, je to ještě horší. U psycholožky jsem většinou dělala různá dechová cvičení a účel byl se v podstatě zaměřit se na pomalé dýchání v době, kdy cítím, že to na mě "jde". Někdy to trošku funguje, někdy ne, jindy na to třeba zapomenu. Celkově je to časem lepší, i když myslím, že to nikdy nezmizí. (smutný smile)
A co se týče fleků na krku, když vím, že budu vystavena nějakému většímu stresu, např. zkouška, beru si tričko, košili nebo něco, co nemá velký výstřih (nejlépe žádný) nebo má "stojáček".

Jojo, červenat se, to je moje kolikrát ale červenám při situacích které jsou mi úplně jedno/nijak mě neštvou a necítím se trapně, ale prostě ne, já musím zčervenat

Teeda, to zní až neuvěřitelně! V mojem okolí totiž není nikdo, kdo by takový problém měl a tady je nás najednou tolik.
Prostě stejně jako vy červenám, i když mám jen někomu něco říct, někdo se zeptá, někdo se na mě dívá.. ale při vystupování před lidma přímo hořím! Je to šílený!

Můžu se zeptat, jaký?

holky já se taky červenám.. a jak! a nejčastěji se červenám, když se na mě podívá nebo promluví kluk, který se mi libí/ je mi sympatický .. takže na mě jde hned poznat kdo se mi libí.. je to děsný

Tak já taky flekatím Nejvíc když je na mě upřená pozornost, někdo mi kouká pod ruce, mám zdělit něco nepříjemného nebo mluvit k více lidem. Mě zase pomáhá soustředit se v tu chvíli na dech a zhluboka dýchat, protože jak jsem nervózní dech zadržuju a skoro nedýchám Taky mi docela pomohl make-up který si dám i na krk a dekolt, cítím se pak trochu líp, říkám si "klid není to tak vidět" A pak hlavně tolik to neřešit, čím víc se tím člověk trápí a myslí na to tím víc se problém hlásí o slovo Jo jo to je to nejtěžší já vím...Držím pěsti holky
A ještě dotaz: prosím jste tu nějaká vdaná?? Všechny nevěsty na fotkách jsou tak krásný a já bych byla zaručená flakatice

jo to znám... nejhorší je že se mi to stává když se mi stane nějaká trapná situace třeba v mhd před lidma, a teď cítím jak červenám a každej se na mě dívá a jak si to uvědomuju, že jsem rudá jak rajče tak červenám ještě víc ... xD

Jak už tady někdo psal, hned jak vidím někoho, kdo se mi líbí, sem rudá až za ušima Stává se mi to ale i když na mě třeba mluví někdo, kdo se mi nelíbí. Nebo teda, když s někým mluvím o samotě, sem v pohodě. Hned jak je u toho ale víc lidí, víte co přijde
Červenání jedno pitomý!