Celoživotní láska už od dětství - pořád jiskření

Ahoj, tak jak to s Vámi vypadá, nastala nějaká změna?

Reaguji na Jitul:
Ahoj, no teď jsem ho neviděla...měla jsem dovču a byla jsem pryč, musela jsem si utříbit myšlenky Zatím je situace stejná... nevím si trochu rady. Vztah s mým přítelem je teď zase fajn...těžké to je a má životní láska (jestli se to tak dá nazvat) žárlí atd. Prostě si nejdřív budu muset uvědomit co chci, to je základ Do té doby nic řešit nemůžu ach jooooo...ty chlapy

Ahojky ale pořád je tu staré známé neopouštěj toho, koho miluješ pro toho, kdo se ti líbí, protože ten kdo se ti líbí, tě opustí pro toho koho miluje...
Zkus se s tím klukem nejdříve pořádně seznámit (třeba tě zamilovanost rychle přejde), rozhodně se hned nerozcházet, přeci jen, po 4 letech krize být klidně může

pravdivé...
Dneska jsem o tom všem hodně přemýšlela, vztah s přítelem jen tak nezahodím.

Ahoj, moc bych ti přála, abys poznala toho pravého a konečně našla klid ve vztazích Doporučuju stejně jako Geri se nejdřív vídat s "celoživotní láskou" a pořádně ho zkusit poznat, zkusit se objektivně podívat, jestli se ti líbí jeho chování, názory... Nezahazuj 4 letý vztah, ale jestli máš pochybnosti, svatba je určitě nevyřeší
Jinak přesně vím, čím si procházíš. Dlouholetí kamarádi, milenci, nesnášeli jsme se, milovali a pořád existovaly důvody proč nebýt spolu Teď mám období "klidu", ale kdyby se má "dlouholetá láska" ozvala, zase by byly zmatky :-x

Reaguji na Fluffy:
Děkuji už ten klid ve vztazích hledám dlouho...nějak svou současnou situaci nechci měnit, ale na druhou stranu mě to v současném vztahu ubíjí...ale nechci tu krizi řešit rozchodem...

Včera jsem měla zase schůzku s panem "báječným"...po 6 letech jsme se pohádali...chce být se mnou a trápí ho to, jenže já nevím. Už na mě čeká hrozně dlouho, dlouho je sám. Povídal, že si to vynahrazuje ostatními věcmi jako koupě auta, kariéra...ale už ho to nebaví, potřebuje podporu, pochopení, lásku...
Má kamarádka prohlásila, že nevím co chci a ubližuji všem okolo. Je to pravda, jenže...mám v hlavě takový zmatek a takové pocity, které se střídají - chvíli radost, smutek, vztek...pochyby - ty jsou na tom to nejhorší.

Budu to prostě řešit tak, že ho opravdu budu poznávat a zasnoubení bude dlouho jen zasnoubení, jelikož si musím být jistá, který je ten pravý Nikdy bych něčekala, že tohle budu řešit...fakt ne Poslední dobou mám pocit, že bych byla nejraději úplně sama...je mi z toho zle...momentálně převládá v mém životě zoufalství a úzkosti. K tomu ještě podzimní deprese a depka je na světě...

Já to znám. Přesně tohle samé jsem před rokem zažila. Měla jsem dlouhodobý vztah.. jenže objevil se někdo, z koho se mi podlamovala kolena, nemohla jsem spát a viděla jsem jeho pohled pořád před očima. Byla jsem z toho úplně na dně. Nechtěla jsem zahodit vztah, který byl fajn kvůli pobláznění. Nakonec jsem to z jednoho důvodu udělala a začala jsem pomalu ale jistě chodit s "tím druhým". Na jednu stranu jsem byla šťastná, jenže to pomalu přebíjel pocit toho, že jsem udělala chybu. Užíralo mě to, bylo mi líto kluka, se kterým jsem byla takovou dobu. A tak jsem se k němu vrátila. Teď, po roce, jsem se na jedné oslavě viděla s "tím druhým". Zamávalo to se mnou pořádně. Ty pohledy, všechno se mi vrátilo a já mám v hlavě pořádnej guláš. Říkám si, že přeci nejsem tak hloupá, abych to udělala znovu. Ale ty city Držím ti palce, není to lehké, protože srdci neporučíš

Jojo, to také znám...já si nevím prostě rady...skoro nejím, nespím...jsem z toho neš´tastná. kdyby alespoň můj 4 letý vztah byl v pohodě...ale on teď moc není...jenže nejhorší jsou ty závazky..jsme zasnoubený, společný účet (největší kravina kterou jsem kdy udělala), společný kocour...bydlení, rodina. Ach jo...
S mojí láskou života je mi krásně. Poslední dobou se vídáme často, ale pro mě je to o to těžší a těžší...ale když jsem s ním, cítím, že je to přesně ta chvíle, kdy mě baví na tom světě být a jsem vděčná, že něco takového můžu někdy prožít. Je mi s ním nádherně...

Děkuji moc za podporu, také jsi to neměla jednoduché. Doufám, že už je lépe

Nazývaš toho chlapa láskou tvého života ale nejsi si tím až tak jistá, jestli by vám to spolu klapalo a přítele kvůli němu taky neopustíš. Inu, často člověk potřebuje na nějaké rozhoupání dostatek času. V tomhle vztahu jsi docela spokojená, máš svou jistotu, ale pan Životní má něco co tvůj snoubenec ne ale zas tam není jistota žádná. Chápu tě. Neustále pochybujeme a přemýšlíme a ať už se ty sama rozhodneš jakkoli, bude to správně.

Reaguji na Thesssinka:
Lépe bych to nedokázala popsat. Máš naprostou pravdu. Od té doby co jsem sem psala se stalo hodně věcí a má "životní láska" mě přesvědčila o tom, že není správné s ním být a ukončila jsem to. Neklapalo by nám to...sice to bolí, ale nešlo by to. Dělal mi hrozné žárlivé scény, hrozně mě omezoval, nemohla jsem dělat skoro nic co mě bavilo...hrozně si mě přivlastňoval...Bylo toho více. I mi vadilo jak se chová v restauraci atd. Což chyby bych měla vídat až později, ale možná jsem hledala jen ten "důvod" proč s ním nebýt.

Myslela jsem si to, ovšem postupem času zjišťuji, že to až tak úplně není...akorát poblouznění.

Ano, je to vše o jistotě...když jsem to probírala s kamarádkou, řekla mi: Že kdybych si byla jistá tím, že s panem "Životním" bych byla šťastná a spokojená pořád, neváhám a odejdu hnedka od svého přítele. Ale já tak neučinila. Zprvu jsem si říkala: Z jistoty do rizika nejdu. Ale teď mi začalo docházet, že to bylo takto: Jsi si jistá, že s ním by to bylo ono? Neustále jsem se sama sebe na to ptala a tzv. "poznáváním" jsem zjistila, že ne.

Jsem ráda, že jsem to konečně vyřešila. Zůstávám se svým snoubencem a nelituji toho. Jen mi dělá docela problém si s dotyčným "Životním" už nepsat atd. Potřebavala bych se konečně od něho už odprostit. kdyby měl někdo nějakou radu, šup sem s ní

Možná věnovat se svému nynějšímu příteli, aby byl šťastný, plánovat, dělat si překvapení a užívat si lásky s ním...