Call centrum vs. prodavačka v hypermarketu

Ahojky, přítel dělal v call centru - už nikdy by do toho nešel. Chodil domů unavený, hlava ho bolela, znuděný a za docela málo peněz.

Já jsem pro změny dělala brigádu v hypermarketu na kase - odešla jsem po 4 měsících, nátlak ze strany vedoucích, podmínky příšerné, nezaplacené přesčasy, žádná odměna (či dokonce pochvala) za práci neexistuje! Lidé jsou protivní - hrůza! Vše si odskáčou pokladní...

Snažila bych se hledat dál, ani jednu práci bych Ti nedoporučila..

Určitě aspoň do jedné běž, lepší, než sedět doma při hledání! Já osobně bych šla spíš na kasu. Přijde mi, že se to i hůř schání, do callcetra můžeš jít uplně kdykoliv, tam nabírají stále a ještě jsou vděční, že tam někdo přijde.

Kdybych si jó musela zvolit, tak asi spíš tu prodavačku.

Tak ani jedna ze zmíněných prací není žádná hitparáda, ale v dnešní době, kdy není práce, je to lepší než drátem do oka. Prodavačku u kasy jsem dělala jako brigádnice a nikdy víc. V call centru jsem nedělala, ale z vyprávění kamarádek taky pěkná hrůza. Tak se asi budeš muset rozhodnout sama, co je pro tebe menší zlo. Tak snad dobře vybereš.

call centrum mi přijde perspektivnější, to prý personalisti berou jako plus (komunikační dovednosti), kdežto prodavačka na kase je taková "slepá ulička".. ale je to asi míň stresové, pro mě teda určitě , i tak bych ale přemýšlela, co by bylo do budoucna výhodnější.

Děkuji, to mám rozhodně v plánu, ale teď už musím něco vzít.

Reaguji na A.delaide: Reaguji na Lady Flame:
Prodavačka je práce, která by mě bavila, ale zrovna prodavačka za kasou to není. Já si více myslela na to call centrum, ono se to špatně vybírá, když to člověk nezkusil a zrovna na obě dvě zaměstnání neslyší většinou žádnou chválu.

Ahoj, já si teda brigádně vyzkoušela obě práce - jak pokladní, tak telemarketing a jsem rozhodně pro telemarketing, obzvlášť, když píšeš, že by se jednalo o PASIVNÍ telemarketing. Já byla na aktivním, takže jsem "otravovala" lidi a občas jsem schytala i nějakou tu ostřejší nadávku.. u pasivu máš výhodu, že lidi volají tobě a ty jim radíš s nějakým problémem. Měla jsem štěstí, že jsem narazila na fajn kolegy, s některými jsem v kontaktu dodnes, a to už to budou v létě 3 roky a dělala jsem tu práci poměrně krátkou dobu - asi 2 měsíce. Navíc, jak už tu někdo psal, personalisti na to nekoukají až tak moc skrz prsty, svědčí to o aspoň nějakých komunikačních dovednostech. Já si pak našla docela fajn dlouhodobou brigádu v mezinárodní firmě, kolegové-cizinci a taky jsem se musela "starat" o zákazníky, takže ten telemarketing byl celkem výhodou.. Taky jsem přestala mít strach z vyřizování věci po telefonu a trochu jsem se otrkala a naučila nenechat si s... na hlavu
Za kasu bych už nešla, příšerná vedoucí, ostatní pokladní mě taky jenom buzerovaly, pokud nebyla špička, tak jsem musela jít rovnat zboží nebo "dělat že něco dělám" nebo mě šéfka poslala sbírat odpadky před vchod a kolem supermarketu.. .. Měla jsem hrozné nervy, že něco pokazím, takže jsem udělala jednou manko 500 Kč a byla jsem prakticky pořád v nervech, že nebudu vědět kód pečiva, budu se muset někoho ptát, budu zdržovat, zákazníci budou naštvaný.. a když jsem něco špatně namarkovala a musela jsem volat storno, tak mě šéfka pokaždý seřvala před celou frontou zákazníků. Ale ona byla psychicky labilní, rok nato spáchala sebevraždu......

Záleží na tom, o jaké call centrum se jedná (osobně v této sféře nepracuji, takže pozice pasivní operátor mi nic neříká). Kamarádka dělá v operátorku v Komerční bance (pouze brigádně při škole) a je spokojená. Nejedná se o žádné vnucování služeb či produktů, lidé volají a zadávají platby, popř. řeší jiné problémy spojené s účtem. Takže pokud by se jednalo o něco takového, volila bych tuto variantu.

Tak už konečně vím, co znamená pasivní telemarketing, díky

Dělala jsem v call centru a bylo to hrozný, vydržela jsem tam 2 měsíce a být za kasou je taky hrozný, ale asi bych si radši vybrala to call centrum.

Tak ono asi ve výsledku bude úplně jedno co si vyberu, vyjde to nastejno.

Právě chlubit se nebudu ani jedním, ráda bych prodávala v obchodě s oblečením, tak nevím zda mi v tom trošku víc pomůže ta praxe za kasou nebo naopak komunikace z call centra.

přesně tohle jsem zažívala já.. Nedělala si náhodou ve stejném krámu jako já?

Já jsem dělala brigádně na pasivní lince a nebylo to zas tak hrozný. Ale jde hodně o to, jak k tomu přistupuješ, jaká jsi povaha, nesmíš se tím nechat pohltit, nebrat si osobně to, co Ti lidi někdy řeknou. Ale zřejmě byste taky měli nějaké komunikační školení... A ty osmihodinovky byly docela vyčerpávající (ale to by asi byly i za pokladnou), ale dalo se to, hlavně jsem byla ráda, že nejsem hodnocená podle toho, jestli něco někomu vnutím nebo ne. A moc mě nebavilo hodnocení hovorů s nadřízenou, kdy pouštěla můj nahraný hovor a řešila každý slovo, který jsem řekla a proč jsem nepoužila jiný slovo a blabla...
Mně by třeba ta prodavačka nepřišla tak špatná, ale třeba kamarádka byla v menším supermarketu jako pokladní a byla to hrůza (žádné přestávky, intriky kolegyň, chyba ve stavu kasy...)

Dělal jsem oboje a nyní kdybych mězi nimi měl vybírat a nebyla jiná možnost, tak spíše prodavač.

A nyní to vezmu trochu šířeji

V call centru je to náročnější na psychiku, vědomosti a taky komunikační schopnosti. Ne, že bych s tím měl problém, zvládal jsem to docela v pohodě, až na to že mi dva měsíce nezaplatili a bylo po mém zájmu u nich pokračovat. Není to zase tak složité jenže člověk je z toho prostě odvařený, podle toho jaké hovory za ten den má a obvykle lidé nevolají když mají dobrou náladu. To u pasivního příjmu hovorů a řešení problému, nebo odpovídání na dotazy apodobně. U aktivního je to otom, že člověk musí mít taky náturu na to, lidi vyloženě otravovat, přestože třeba prospěšně. Já jsem tehdy obvolával maminky, které pro nějakou firmu vyplňovaly dotazníky, měly pak od nich nějaké služby, ale v těch dotaznícich byly nesrovnalosti, jako třeba zapomenuté uvedení jména, či stáří dítěte apodobně. Takže jsem volal zjišťoval údaje doplňoval. Něco jiného je pak volat lidem a nabízet jim produkty, nebo třeba telefonní tarify. To každý dělat nemůže.

Prodavač v hypermarketu, no je rozdíl být za pokladnou a nebo u pultu a nebo na prodejně, kde se člověk pohybuje v prostoru a oslovuje zákazníky, radí jim apodobně. Každá ta věc má svoje, ale jen ta třetí je více o komunikaci. Práce za pultem je obvykle jen o tom, že zákazník diktuje a prodavač podává co si zákazník přeje. Přesto je to ještě takové docela pohodové, člověk je v pohybu, sem tam dělá i doplňkové práce, jako doplňování zboží atd. Je to ještě trochu různorodé. Práce za pokladnou v klasickém supermarketu je ale taky trochu na psychiku. Protože člověk sedí, nikam nesmí a hodiny jen bere zboží z pásu, skenuje Píp, píp, píp až mu to pípání leze na mozek, přitom v supermarketech ne vše jde, takže se řeší potíže po telefonu, storna a pak specialita kvanta kodu různeho pečiva, ovoce a zeleniny. Na vše jsou sice obrázkové stránky, kde to je napsané, ale než se v tom člověk zorientuje a v těch kodech chvíli to zabere. A lidi se hádají kvůli každé koruně, takže to ne vždy je úplně taky v klidu.

Je třeba zvážit, co člověku více sedí. Mě nevyhovuje z těchto dvou variant sice ani jedna, ale v nutnosti jsem schopen dělat oboje Takže se sama rozmysli, co je ti bližší.