Bývalý mě pomlouvá

NReaguji na pajula:
Tohle je už trochu moc a zvažovala bych podání trestního oznámení pro pomluvu.
Na tvrdo, protože pokud do toho plete i tvoji mamču, tak je to hnus největší a opravdu bych šla na policajty a oni si ho minimálně pozvou k vysvětlení. Schovávejte si případné sms nebo jiné důkazy a nenechte to být, protože pokud se to netýká jen vás,ale zasahuje to i lidi. které milujete, tak se braňte. Takový "člověk" by měl dostat řádně za vyučenou, jak se má chovat a co znamená svoboda člověka-když ho to nikdo nenaučil, tak ať dostane lekci .

Jo, jak píše halamka74, pomluva je trestný čin a můžeš se brávit právně, podat žalobu na ochranu osobnosti, nebo na PČR oznámit trestný čin pomluvy. Musí to být ale samozřejmě průkazné, takže mít svědky a jiné důkazy. Můžeš požadovat odškodnění a v extrémním případě za to může dostat i rok natvrdo. O to ti ale asi nejde, chceš jen, aby toho nechal. Takže i když to nebude mít úspěch, minimálně ho tím postrašíš a dáš mu tak řádně najevo, že si to nenecháš líbit.

Děkuju moc za komentáře, opravdu jsem se z tohodle potřebovala hrozně vypovídat. Nic co se stalo nebolí tolik jako tohle. Nevím kde se tohle v něm vzalo, mám pocit, že tomu co říká snad i sám věří! Mamina do nás a naří domácnosti nastrkala spoustu peněz, nikdy nám to nepodsouvala, nikdy na to neřekla ani slovo...ona svoje začátky neměla zrovna lehké a tak nám ty naše chtěla ulehčit co nejvíc. Jak říkám byli jsme spolu šest let, takže za tu dobu si na něj hodně zvykla a vzhledem k tomu co si on prožil doma, se mu i snažila nahrazovat matku. Měla jsem pocit, že ji tak on dokonce bere a byla jsem za to šťastná, že mají tak pěkný vztah. Za celých šest let ze sebe nedokázal úplně přímo dostat, všechny problémy, všechno to věčné pokořování co měl doma nikdy nijak neventiloval. Docela mě to bolelo, že se mi nedokáže svěřit, i když jsem se snažila mu být oporou....komu se ale svěřit dokázal byla moje mamina. I proto pro mě byl rozchod hodně těžký. Často mojí mamině říkával jak je rád, že má konečně rodinu...a tak ve mě vzbuzoval strašnou lítost ten pocit, že najednou bude zase sám. Mamina to tak brala taky, i když mě pochopitelně podpořila když jsem jí řekla o rozchodu a důvod. Ve vztahu mi chyběla láska, byl hodně žárlivý, ponižoval...no prostě, mělo to obrovský vliv na mou psychiku a po rozchodu se mi hodně ulevilo. Stejně jsem o něj pořád měla strach a maminka byla tak trošku zdroj informací, jak se mu daří, co dělá..maminka pochopitelně utěšovala i mě, že je v pořádku, aby mi ještě víc neubližovala. U něj se z práce stavovala snad každý den, vozila mu obědy a nákupy. On chodil za ní, svěřovat se, občas si od ní půjčil, s tím, že to vrátí-pochopitelně už od něj korunu zpět neviděla, ale ona mu to ani nepřipomínala. Snad by od něj ty peníze ani zpět nechtěla, vždycky byla taková. Teď už tohle skončilo, nechala toho po tom co se tohle dozvěděla. Dusila to v sobě ještě nějaký týden, protože mě zná, jaká jsem horká hlava když se někdo dotkne jejího jména a nechtěla abych na něj s něčím vyrukovala. Hlavně to tak nechtěla už z toho důvodu, aby neměla problémy ta paní která jí na to upozornila...aby už mu nedělala blbce, že o ní takhle mluví a ona o něm pořád tak hezky. Bývalý ještě dlouho po rozchodu lhal o tom jak se přestěhuje kamsi jinam, do jiného města...a nakonec jsme zjistili, že se vrátil ke své matce. K té od které utekl a my šli bydlet spolu, nesnášela mě, mojí rodinu i jeho, vždycky se nás snažila rozeštvat a vždycky mě pomlouvala kde mohla. Zrovna nedávno jsem zjistila: měla jsem jet ke kamarádce na doučování, která také ještě bydlí u rodičů a ona mi s brekem oznámila jak je jí to trapný, ale že k nim nemůžu, protože se její máma od matky bývalého dozvěděla nějaké řeči a tak prohlásila, že tu špínu doma nechce, že bych jim ještě něco ukradla. Kamarádka, která mě dobře zná se s ní hodně pohádala protože mě bránila a hlavně věděla hodně věcí jak to tenkrát s "tchýní" všechno bylo....

Takže si myslím, že všechnu tu nenávist v něm živí ještě ke všemu jeho máma. Mám v sobě spoustu hořkosti, už kvůli tomu, že nechápu, jak po tolika letech společnýho života může něco takovýho říct! Hlavně o mojí mamince! Po tom všem co pro nás a následně pro něj udělala.

Kdyby byli lidi co k čemu a uvažovali logicky, dali by si jedna a jedna dohromady už jen podle toho jak vypadám já a moje rodina a jak vypadá on a jeho rodina. od té doby co spolu nejsme změnil se k nepoznání. Začal kouřit, pít, chodí ve šipnavym, roztrhanym oblečení, neupravenej, umaštěnej. Takovej pěknej kluk to byl! Vždycky bylo trošku složitější ho držet zkrátka, pořád jsem ho musela nutit k tomu, aby se nechal ostříhat, aby konečně ze sebe sundal ty hadry a já mu to mohla vyprat...ale to jsem brala tak nějak normálně. K těmhle věcem byl vždycky trošku laxní a mě to ani nijak nevadilo už kvůli tomu, v čem vyrůstal. Spoustu věcí jsem hodně omlouvala kvůli tomu v čem vyrůstal a to byla asi chyba. Jedinou věcí jsem si u něj byla jistá-myslela jsem si že je upřímný a férový. Pamatuju si do teď na jeden škaredý rozchod našich společných přátel. Hodně se pomlouvali a házeli špínu jeden na druhého. Tenkrát mi bývalý řekl "viď, že jestli se někdy nedej bože rozejdem, že si zachováme úctu jeden k druhému a nebudeme se chovat takhle uboze"...já jsem to dodržela, bohužel tu úctu už ztrácím. Vždycky jsem si řikala, nikdy těch šesti let ebudu litovat, je to báječný člověk a já mu za hodně budu vděčná. Bohužel dospěla jsem tak daleko...že lituju...strašně!