Bývalý mě pomlouvá

Ten rozchod s ex byl z jeho strany?

K tomu pomlouvání - mám pocit, že když chlap udělá holce něco hnusného, má potom potřebu se ospravedlňovat sám před sebou i před ostatními a vykládat, jaká byla ta bejvalá milka, děvka atp.
Jinak si to neumím vysvětlit....

Momentálně jsem v podobné situaci, můj ex na mě taky jen háže špínu, přitom já mu nic neudělala, ještě mu blbka byla věrná, to on mi provedl hodně hnusnou věc....měl by aspoň držet tlamu a šoupat nohama a né mě ještě očerňovat - totálně se obrátil, absolutně nechápu, s kým jsem to žila....umí někdo vysvětlit, co vede lidi k takovému jednání?

Ano, z jeho strany...

Nápodobně, já se ho ještě ke všemu pořád přede všema zastávala a kdykoli mě chtěl někdo utěšit stylem "nebreč, on ti za to nestojí" tak jsem byla schopná za to toho člověka zmlátit. Všude jsem se ho zastávala. Nedokážu pochopit, když je člověk s někým takovou dobu, je to přece jen kus života. Všechno špatný co jsme si udělali bylo prostě pro ostatnéí tabu a já to před tím v sobě hodně dusila. Protože po tom nikomu nic nebylo a já ho nechtěla špinit. Myslela jsem, že z jeho strany to bude stejné,a le zjistila jsem že ho vůbec neznám!

Teď se, ale víc pořád peru s představou, že by si i Martin o mě mohl udělat špatný obrázek...což bych strašně nerada.

Sice jsem to přečetla celé, ale asi se v tom nějak úplně nevyznám, Ale pochopila jsem z toho, že máš obavy z vlivu svého ex na tvoje další vztahy a ta obava je to to větší, že už se jeho vliv negativně podepsal na tvém vztahu k jiným kamarádům.

Takže k těm pomluvám... mám pár zkušeností Kdysi jsem byla dost ošklivě pomlouvána svojí kamarádkou, se kterou jsme se hodně nepohodly a ona do našich sporů začala zatahovat naše společné kamarády, kterých se tenhle spor netýkal. Nakonec to ale dopadlo tak, že na to sama doplatila. Téměř všichni tihle kamarádi se s ní postupně přestali stýkat, protože je prostě začalo otravovat, jak pořád mluví jen o mě, ikdyž je to vůben nezajímalo. A asi jí to taky moc nevěřili (řekla bych, že těmi pomluvami byla nějak posedlá).

Pak jsem to zažila i z druhé strany. Moji dva kamarádi se spolu po dvou letech rozešli a samozřejmě měli oba potřebu mi povyprávět o tom, jak to všechno bylo. Dokonce se mi i ten kamarád snažil podsouvat, abych se s tou kamarádkou přestala bavit, když na něj byla taková. Jenže i když si vyslechneš příběh z více stran, nikdy se nedovíš, jak to vlastně bylo. Každý, a to bez výjimky, si ten příběh trochu přibarví. Prostě si myslím, že z tohohle důvodu by do sporů nikdo neměl zatahovat další lidi, kterých se to vůbec netýká. Podle toho se už delší dobu snažím řídít, nikoho neodsuzuju na základě toho, co mi řekl někdo další, dělám si úsudek jen z toho, co jsem sama s daným člověkem zažila. Občas se samozřejmě člověk neubrání tomu, aby s některou stranou více symatizoval.

Podle mě by ses možná spíš než o uvádění věcí na pravou míru měla snažit ostatním vysvětlit to, o čem jsem psala. I když chápu, že člověka takové pomluvy strašlivě štvou a má potřebu to ostatním všechno vysvětlit. Může to ale být dost kontraproduktivní, viz ten příklad s mojí kamarádkou. Co mezi vámi bylo i nebylo je vaše věc, nikdo další do toho pořádně nevidí.

My tohle s přítelem tak máme. I když já mám iq nadprůměrné, to jeho už je za hranicí geniality a tam už já zkrátka často nestíhám. A i ve většině dalších oblastí mě hodně převyšuje. Třeba ty jazyky. Občas mám pocit, že líp než on umím tak akorát kreslit a taky mám víc vlasů Někdy je to opravdu dost těžký, člověku to v některých momentech dokáže hodně srazit sebevědomí a s tím já mám i tak docela problémy. Časem se ale člověk naučí tohle prostě neřešit, nebo spíš to tak moc neřešit Pro mě je to pořád lepší, než být s hloupějším chlapem, to bych nemohla. Navíc, můžeš se před odstatníma vytahovat, jakýho máš chytrýho chlapa

A že to bude vadit jemu, o tom dost pochybuju. Naopak, většina chlapů musí mít navrch, jinak se ve vztahu necítí dobře. A na úplnou blbku zase nevypadáš Jestli je fyzik, zkus se podívat na Big Bang Theory, mohlo by to pro tebe být docela poučné navíc procvičíš angličtinu

Jako první mě zarazilo, že by se "nejlepší kamarádka" mohla takto otočit proti tobě a zavrhnout tě jen proto, že nějaký nevyzrálý kluk má tak bujnou fantazii. Pokud tohle udělá člověk, který tě zná od dětství a přesto se nechá ovlivnit takovým ...... a nestojí při tobě, tak bych je oba hodila do stejného pytle a víc si nezaslouží moji pozornost.
Je hodně těžké vysvětlovat nebo bránit se proti něčemu, co jsi neudělala.Ale na druhou stranu je to síto a kdo jím propadne (viz tvoje nej kámoška) , tak asi nestojí za to, aby jsi se s ní dál zabývala, natož něco vysvětlovala. Kamarádka mu přeci hned na začátku mohla říct - mě tohle nezajímá, je to vaše věc. Proč to vůbec poslouchala? Nechápu.
Co se týče jejího bratra a kamaráda ex, tak pokud to tak cítíš, bych se mu svěřila se svými obavami- že se nemáš jak bránit proti hlouposti a když vidíš, co to udělalo s kamarádstvím tebe a jeho sestry, tak tě to mrzí.Ale neříkala bych mu, že se stejné věci bojíš i u něj.Mohlo by to znít jako že podceňuješ jeho zdravý rozum, což si mimochodem myslím, že má.Aspoň to vypadá z tvého vyprávění.
Poslední věc-chytřejší nebo hloupější Žádný člověk neví vše. Pokud se zajímá o fyziku a pod. je jasné, že mu normální smrtelník moc rozumět nebude, ale na tom není nic špatného přeci. Naopak, když nerozumíš nějakému slovu nebo o čem mluví, tak se ho prostě zeptej a myslím, že bude spíš rád a rád ti to vysvětlí- tedy pokud tě to opravdu zajímá.Já se ráda stýkám se sečtělými lidmi a připadám si vedle nich jako hladovec a hltám každé jejich slovo a takový lidi jsou lepší než celá škola V tomto se v žádném případě neponižuj ani sama před sebou-učíme se celý život

No ano, nedivím se, sama jsem celý problém nějak ze sebe nemohla vysypat Byl to hlavně popis celé situace...

V tomhle máš určitě pravdu, jak jsem psala, nikdy jsem neměla potřebu před nikým cizím náš vztah nějak rozvádět, zažili jsme spolu spoustu pěkného i špatného, to jsem brala jako věc, která je prostě mezi námi a tím to hasne! Nikomu jinému do toho nic není. Je pravda, že mi to svým způsobem pomohlo-zapůsobilo to jako již zmiňované síto a zbyli mi jen ti opravdoví přátelé. O známé a kamarády jsem nikdy neměla nouzi, můžu o sobě říci, že jsem celkem přátelská a hlavně upřímná...řídila jsem se vždy heslem jak já k nim tak oni ke mě. Člověk míní, život mění....

Tak nějak bych se to taky dovolila nazvat. Musím, ale podotknout, že sama na sobě pozoruji, vzhledem k zaměstnání ve kterém teď jsem, že jsem silně klesla. Nikdy mě nenapadlo jak moc záleží na prostředí. Zhrubla jsem, víc používám vulgarismy, což mě samotné vadí a ani snad slovní zásoba již není co bývala. Snažím se přijít do styku i s jinými lidmi, ale to sotva pomůže když jsem denně ve společnosti lidí se základním dosaženým vzděláním. Nechci se nad ně nějak povyšovat, to vůbec ne, je tam spoustu fajn lidí i inteligentních....
Vím, že jsem dřív s Martinem neměla takový problém mluvit, jako mám teď. Ale logické je, že kdyby mu to vadilo tak se se mnou přece vůbec neobtěžuje.

No, jeho zná taky odmalička, je to kamarád Martina...někdy se divím, že jsme se u nich nepotkali už dřív. Většinou si z takových lidí (co dají na pomluvy) nic nedělám, tohle ale pro mě bylo hodně šokující, přece jen známe se odmala-takže to hodně zabolelo. Začala jsem dokonce uvažovat nad tím, jestli opravdu není chyba ve mě, jestli jsem svému ex nedávala nějaký podnět k tomu aby se takhle zachoval. Jestli moje chování opravdu nebylo v něčem nesprávné. Ale my měli takový vztah, ve kterém jsme si vždy dokázali všechno vyříkat. Jakmile byl problém, sedli jsme si, vyřešili ho v klidu. Byli jsme pěkný pár, vím, že i okolí nám náš vztah závidělo, nikdo si nedokázal představit, že by jsme se kdy měli rozejít. Pamatuju si, když se se mnou přítel rozešel, že mi spoustu lidí říkalo "když ne vy, tak už nevydrží nic". Asi to bylo na pohled až moc dokonalé, ale v jádru bylo něco shnilého, nedokážu si tu jeho "proměnu" jinak vůbec vysvětlit. Tohle jeho chování mě snad bolí ještě víc než tenkrát ten nečekaný rozchod. Když, ale popřemýšlím trošku zpětně, myslím, že měl jinou a nechal mě kvůli ní. Pamatuji si, že ke konci často přijížděl z práce o několik hodin později, nekladla jsem na to žádný důraz, pracoval v počítačové firmě ve které často dělávali přesčasy když se objevil nějaký problém v systému. Jednou když šel s pár přáteli na nějakou firemní akci, tak domů přišel opilý (na firemních akcích nikdy nepili) a voněl dámskou voňavkou. To mi vysvětlil slovy, že ho objímal opilý kamarád...já mu to tehdy uvěřila. Opravdu s nimi do práce chodil jeden kluk, který byl doslova metrosexuál a sladké vůně u něj byly zvykem. Dnes už to vidím trošku jinak.

A možná mu ten paralelní vztah nevyšel, jak si představoval, tak kolem sebe kope. Ale to není omluva.
Já bych to nechala, každý věří čemu chce a říká se, že se má odpouštět ne proto, že by to, co udělal druhý bylo v pořádku, ale aby jsme se tím už nemuseli trápit.
Tak si to zkus říct taky tak.
Přeju hodně štěstí na lidi kolem tebe

Když jsme teda u toho, z jakého důvodu se s tebou vlastně rozešel? resp. jak ti to tenkrát odůvodnil?

Reaguji na anaon: že už mě nemiluje....

Já před rokem a půl zažila něco podobného. S bývalým jsem chodila 5 let a mezitím mě stihnul párktát podvést, dokonce i s mou kamarádkou... Nakonec jsem se s ním rozešla a on mě začal všude pomlouvat že jsem dě_ka, že jsem ho podváděla apod. Jediná rada podle mě je ignorace. Já to nijak neřešila, i když mě to štvalo a pak ho to přešlo, protože ho stejně nikdo neposlouchal Stejně jen nechápu proč to ti chlapi dělají, oni něco provedou, ale pak jsme my ty špatné... V chlapech se nikdy nevyznám

Reaguji na dingy:
To asi nikdo včetně nich

Reaguji na dingy: Taky jsem byla s ex 5 let, mezi náma zřejmě vládlo pravidlo - zatloukat, zatloukat a já to brala tak, že to není zatloukání, ale věrnost. Bývala jsem si tak jistá tím, že je mi přítel věrný, že jsem nevěřila ani všelijakým pomluvám. Uměl to.

Řeším teď velice podobný problém, náš vztah trval šest let, byla jsem to já kdo to ukončil, protože to nemělo smysl....prostě, mezi námi bylo víc zlého než dobrého. Rozchod byl pro přítele hodně bolavý, strašně dlouho se ještě snažil abych se vrátila a já měla spoustukrát namále-když to řeknu přesně, můj rozchod a přestěhování k rodičům měl být spíš jen takový trest, aby si uvědomil a dostál slibu, že se mnou začne jednat trošku jinak. Ze začátku (cca týden) se strašně snažil a já byla přesvědčená o tom, že se k němu vrátím. Rozchod mě hrozně bolel a pořád jsem ho hodně milovala v tu dobu i po tom všem co se mezi námi stalo. Měla jsem pocit, že tímhle se něco spraví a že tu svou "změnu" myslí tentokrát opravdu vážně, říkala jsem si, že ho ještě aspoň týden budu trošičku "dusit" aby si to pro příště zapamatoval. Omyl. Z ničeho nic obrat, začal nehorázně pomlouvat, všude možně. V tu dobu pomlouval jen mě a já ho pořád tak nějak omlouvala, že jen ze zoufalství kope kolem sebe. Ještě jsem se snažila něco zachránit...ale už to nějak nešlo. S mojí maminou, se kterou měl vělice pěkný vztah, dá se říct, že mu nahrazovala jeho mámu od které v pubertě utekl. Nikdy jsem nebyla taková, že bych někomu přála něco zlého, ale jeho matce s chutí opravdu ano, tak byla nenávist mezi námi silná. Ona je strašně zlý člověk a svému synovi (mému bývalému) se naubližovala strašně moc. Ještě dlouho po našem rozchodu moje mamina mému bývalému nosila jídlo, prala mu, dávala mu peníze, brala ho jako syna a já jí v tom ještě podporovala, protože jsem o něj měla strach. Včera jsem se dozvěděla....po dlouhém vyzvídání co s maminkou je, že se dozvěděla, že jí můj bývalý pomlouvá. Že o ní tvrdí, že jsme ho obě jen využívaly, tahaly z něj peníze, donutily ho aby si na sebe vzal půjčku a auto a pak mu se vším zdrhla a že prý moje mamina byla ta, která mě celou tu dobu naváděla a při tom jsem se tahala s jinýma. Dokud pomlouval mě, byla jsem ochotná to skousnout, ale když si začal brát do pusy mojí maminu, která ho brala jako vlastního syna, podstrojovala mu, utěšovala ho když jí brečel, že se mu po mě stýská. A on se zachová takhle. Při tom jsem šla z našeho společného bytu doslova s holým zadkem, Vzala jsem si POUZE svoje osobní věci-jako oblečení, knihy, učebnice a psa o kterého jsem věděla, že nebude kvůli svojí práci schopný se starat! Veškerý nábytek (pořízený za peníze které nám půjčila moje mamina s tím že jí je jednou vrátíme), výbavu (kterou jsem měla taky všechnu od maminy-povlečení, věci do kuchyně, do koupelny atd)...všechno jsem mu nechala, protože na jeho jméno zůstala půjčka. Ještě jsem mu já pitomec slibovala, že mu po škole budud pomáhat se splátkama. On teď tvrdí všude možně, jak nemá co do huby, protože musí splácet dluhy po mě, jak jsme ho vycucaly a využily. Mě tyhle pomluvy strašně bolí, žerou....mám v sobě to strašné zoufalství bránit-ne sebe ale mojí maminku, která pro nás dva dělala všechno co mohla. Pomáhala nám jak jen to šlo, protože chtěla abych si dodělala školu...tak aby to nebylo všechno jen na bývalém, strkala do naší domácnosti spoustu peněz. To zoufalství, ten strašnej pocit, že jí nemůžu bránit! Nedokážu pochopit tu jeho strašnou drzost po tom všem co pro nás moje mamina udělala, říct něco takovýho, vypustit tohle vůbec z pusy a pak si k ní ještě přijít žebrat jestli by mu nepůjčila peníze. Jak jsem mohla být tak slepá a být s takovým ubožákem 6 let?!

Omlouvám se, že to řeším tady jako své téma, když se tu řeší jiné...ale samostatně to téma jako jiný problém založit nemůžu, protože by stejně bylo smazané.

Pokud se najde někdo kdo mi na tohle řekne svůj názor, jak se s tím vypořádat, co dělat, jestli se bránit nebo to nechat být. Budu strašně moc ráda! Děkuju

Reaguji na pajula:
Já myslím, že to všechno píšeš do úplně správného tématu Normálně se mi z toho tvého příběhu otevírá kudla v kapse. To je neskutečný. Za jiných okolností bych ti poradila vykašlat se na to a ignorovat ho. Ale tohle už mi prostě přijde, že to překračuje všechny meze. Asi bych ho zašla seřvat, proplesknout, nakopat do zadku. Nebo mu na dveře nakreslila nějaký hezký obrázek Hlavně ale prosímtě nějak domluv svojí mamce, ať se na něj vykašle, tohle je prostě nehorázný. Z toho, co jsi psala, mám trochu obavy, jestli se ti ji podaří přesvědčit, aby se o něj už takhle nestarala. V téhle situaci je to přeci ponižující.

Jak jsem psala výše tu svoji aféru s kamarádkou, která mě po řadě sporů pomlovala, kde chodila, tak to později dospělo až do fáze, kdy se začala navážet i do mého přítele. Měla jsem z toho i pocit, že se nás systematicky snaží rozeštvat. Až do té chvíle jsem to nějak ignorovala, ale v tenhle moment už to bylo moc. Přítel jí nikdy nic neudělal, právě naopak, doučoval ji do školy několik předmětů a vlastně hlavně jeho zásluhou ji z té školy nevyhodili. Dělal to zadarmo a ze své dobré vůle. Byla jsem celkem v šoku, čeho je schopná a jak si tohle vůbec může dovolit ke člověku, který ji pomohl.
Přítel si s ní vyměnil pár ošklivých e-mailů, snažil se nějak hájit, ale brzo nám došlo, že tohle postě nemá cenu. Ona snad chudák byla nějak úplně mimo realitu, totálně posedlá, nedalo se jí vůbec nic vysvětlit, pořád si dokola mlela tu svou. Takže to dopadlo tak, že jsme ji oba politovali a přestali se s ní úplně bavit. Byla to jen ztráta času a zbytečné nervy. Teď už to bereme s nadhledem, občas na ni zavzpomínáme, co asi dělá a rádi se tomu zasmějeme Náš společný vztah to jen posílilo.