Blok vůči přitelovo kamarádům - pomůže psycholog?

Myslím, že hlavní problém je v tom, že se bojíš kritiky od lidí, na které přítel "dá", tj. jeho kamarádů. Zkus se nad to povznést, říci si, že záleží na tom, co si o tobě myslí tvůj přítel - což rozhodně nebude nic špatného, pokud s tebou chodí, že . A pokud by ses jeho kamarádům v něčem nelíbila a on dal na jejich řeči, tak prostě ten vztah nestojí za to. Já vím, že rady jsou jednoduché, ale řídit se podle nich někdy velice těžké. Možná psychologa zkus, proč ne.. Ale z vlastní zkušenosti s psychologem mohu říci, že ti to vysvětlí asi podobně jako já

no to nebude na psychologa , prostě ti ta společnost nesedí nic víc v tom nehledej .Pokud jsi tam jediná žena ( jako , že to tak vyznívá z tvého příspěvku ) tak se ani nedivím . No mě by osobně taky nebavilo chodit s patrou chlapů a nudit se .To musí být děsně záživný Ať si chodí s kamarády sám , ne? Proč dělat něco co se Ti příčí.

No takhle jsem si to taky vždycky obhajovala sama v sobě, ale zase na druhou stranu si nemyslim, že jsem na lidi tak naročná protože by to znamenalo, že by mi nesedly nikdy přátelel jakýhokoli mýho přítele, což snad není pravda..Prostě jsem z toho vždycky tak nervozní, že se prostě bloknu. Přitom se mi tak strašně líbí ty páry co chodí pořád všude do společnosti spolu a chci to mít tak taky a ne mít ten šílenej blok.. Chci aby bás všichni braly za pár a ne abych j´á byla sama oma, nebo se svyma kamoskama nekde, protože se prostě takhle nedokážu přizpůspobit..nevim, čeho se bojim, možná jak píše pericorese...bojim se kritiky? ja nevim..jak to mate vy holky?

Reaguji na frooomenka:
Především musíš najít DŮVOD, proč nechceš s jeho kamarády chodit. Je to jen s určitou skupinkou, nebo se všemi? Vadí ti ta místa, kam jsi zvaná? Pomohlo by ti vzít si s sebou někdy kamarádku/kamarádky?
A kolik je tobě a tvému příteli roků?

Možná ti není příjemné, že tam okolo tebe budou samý chlapy... Chlapy, se kterýma si tvůj přítel rozumí a ty je skoro neznáš... Možná ti od toho bloku pomůže, že vezmeš třeba ty pár kamarádů, on pár kamarádů a někam společně vyrazíte... Třeba na disko... Vypadá to, že jsi rozumná holka, na psychologa to určitě není

Mám to naprosto stejně. Do té doby, než to mezi námi bylo oficiální, tak jsem před jeho kamarády vtipkovala a byla suverénka. Ale jakmile jsme oficiálně pár, tak když někam máme jít s jeho kamarády+ jejich přítelkyně, tak se vykrucuju, ale přitom jsem strašně ráda, že mě chce vzít na akci s jeho nejbližšíma. Možná mi přijdou málo přátelští otevření a že si nebudu mít s nikým co říct a budu pak na té akci závislá jen na přítelovi? Zatímco, když jdeme ven s mými kamarády, tak on si to pochvaluje. Moji kamarádi jsou totiž otevření a přátelští a já se snažím najít vždycky témata, ke kterým mají co říct všichni, takže po pár minutách si všichni dobře povídají. Zatímco u přítela se baví spíš o tom jejich a já k tomu nemám moc, co říct nebo nevím, co říct, abych někoho neurazila..

Však stačí kolikrát jen poslouchat a usmívat se A zapojit se až budeš doopravdy chtít. Také můžeš partnera požádat, aby v případě, že se nebudeš cítít dobře, se chvíli věnoval tobě (dejte si třeba nějaký signál).

Reaguji na frooomenka:
já bych si o tom s přítelem promluvila- řekla bych mu jaký mám problém, aby si nemyslel, že nestojim o to být součástí jeho života. Poprosila bych ho, aby měl trpělivost a třeba společně nějaké řešení vymyslíte. Máš svůj byt? Co pozvat jeho třeba nej kámoše s přítelkyní na večeři k sobě, ať máš domácí zázemí.. a třeba když tohle proběhne v pohodě, tak se už nebudeš bát a budeš v pohodě. Nebo udělej akci s tvými přáteli a zároveň ať on pozve své. Poznáš je a třeba po druhé už budeš v klidu, protože pudete za lidmi, kteří ti nejsou úplně cizí.

Myslím, že sis vytvořila takovou malinkatou fobii. Je potřeba se s tím prát a nesedět doma a litovat se.

Opravdu? No to je uplne presny..mam to uplne stejne.. a jak to prekonavas? Premuzes se? Nebo proste nikam nejdes.. Naprosto souhlasim s tim tvrzenim, ze mi prijdu malinko zabrzdeny-nebo jak to rict k me osobe..myslím si, ze hodne hlavne v chlapech vzbouzim respekt a trochuse me boji, asi mam i trochu namysleny vyraz(o tom vim a pracuju na tom) Mozna je to opravdu tim..Ptz kdyz ja jsem ve spol kde on nekoho nezna, tak se snazim ho nejvic zapojovat, zatim co chlapi a nejhur kdyz tam maji jeste sve pritelkyne a ja opravdu nevim jak se zapojit a on me v tom proste necha, tak zarlim a pripadam si opravdu spatne..mam hroznej vyraz a on me pak za to prudi..to se zabrzdim jeste vic..

Takhle to resim stale a to vychazi a super..to problem neni..kdyz jde nas grupa na disco..tam se zase tak moc komunikovat totiz nemusi, vsichni jsou pratelsti - ovineny - tak je to v pohode.. spis resim ty pripady, kdy treba mame jit k jeho kamaradovi na veceri..on tam ma dalsi tri kamose, treba i nejakou kamaradku a tam se mi vůůůůůůůbec nechce... tak to je obr problem..kdyz jsem se totiz naposledy nechala premluvit, sedela jsem tam pul hodiny jak trdlo a nerozumnela jsem absolutne jejich srande, vtipum, hovoru a nikdo me nazapojil - samam jsem to fakt nedokazala..pripadala jsem si jak blbka a opravdu se mi to podruhe nehce zazivat..kdyz jsem to rekla pritely, tak rekl, ze ho to mrzi, ze jsem se tam necitila ale tim to haslo a nemyslim si, ze by to melo byt podruhe lepsi...

Proto jsem se s vami chtela poradit, jak se s tim prat? Kolikrat mi to pripada nad moje sily. Nebavi me sedet doma a litovat, jak jsem nekam mela jit a zatim sedim doma a brecim do polstare...Nevim jestli to opravdu neni prace pro psychologa..

Překonám se a dopadne to stejně, že se pak s přítelem trochu chytnem. Protože jeho kamarádi se baví mezi sebou o věcech, které zažili hlavně spolu, o lidech, které znají a já je neznám. Takže se nemám, jak zapojit a oni se strašně brzo opijí, zatímco já ne, takže to se pak už vůbec nedostanu do jejich nálady a jsem naštvaná na přítela, kterej je taky už opilej a v náladičce.

Taky mi přijde, že jim musím připadat namyšleně, když jsem se s něma zatím ani jednou neopila a furt tak mlčím nebo sem tam řeknu jen nějakou strohou větu. A po každé když už za nima jdem tak mi cukaj ironický koutky, protože je zas vidím, jak se brzo opijou a přítel s něma.
Takže nevím no, jak bych ti poradila. Sama si budu muset vydobít to svoje místečko.

Reaguji na frooomenka: tak to je obr problem..kdyz jsem se totiz naposledy nechala premluvit, sedela jsem tam pul hodiny jak trdlo a nerozumnela jsem absolutne jejich srande, vtipum, hovoru a nikdo me nazapojil - samam jsem to fakt nedokazala..pripadala jsem si jak blbka

No tak se zeptej, řekni, ať ti vyprávějí co se stalo, na co vzpomínají, projev zájem. Asi mají společné zážitky, a když si nějaké vyslechneš, tak jim začneš rozumět. A pak budete mít postupně už úplně společné zážitky, a když přijde někdo nový do party, tak na tom bude, jako ty teď. Třeba pak budeš moct pomoct ty .