Blízký vážně nemocný člověk odmítá léčbu, co dál?

Proč by jsi léčbu odmítla? Je spousty forem, typu, atd..někomu stačí chemoterapie, operace, a za pul roku je z toho venku (muj případ)..
A když Ti lékař řekne, na 80% Vás vyléčím,a budete tu dalších cca 40let(podstoupíte - li chemo) nebo do roka zemřete...tak bys léčbu odmítla? Tomu se mi nechce věřit.
Záleží jaké má možnosti..a je to jeho volba, Ty s tím nic neuděláš. Mnoho lidí vidí rakovinu hned černě, ale je to nemoc častá, a medicína je už hodně pokročilá.

Bohužel jsem se s tím také setkala, naštěstí operace proběhla, ale další léčba ne. Metastázy nikde nebyly a jak to bude dál se uvidí. Je to hrozné, ale poučila jsem se, že každý je opravdu odpovědný sám za své rozhodnutí ať se nám to líbí nebo ne! Já to nechápu, ale je to jen můj problém. Myslím, že život takhle mladého člověka za to stojí!

Reaguji na SOLU:
Můžu se zeptat, proč by jsi léčbu odmítla? Život přece za to stoji, nee??

Reaguji na andys:

Do ničeho ho nenuť asi ví proč se rozhodl jak se rozhodl a je to čistě jeho věc(život) a co se týče, tohoto výroku

Ano život za to stojí ale jen pokud víš, že se z toho dostaneš. Ale pokud nemáš šanci je lepší dožít život relativně v klidu a užít si ten zbytek co ti zbývá a zařídit různé věci než běhat po špítalech a zvracet do záchodové mísy.

...

Reaguji na kobitka:
než běhat po špítalech a zvracet do záchodové mísy.

Tak to je pěkná hloupost, zvracení po chemo a po ozařování není pravidlem, nás na oddělení bylo 10 a ani jeden nezvracel. Dnes jsou na to učinné léky, dávají je přímo do kapačky s chemoterapii a na doma prášky proti zvracení.
A znám mnoho lidí, co se z toho uplně nedostanou ( tu jistotu nemáš nikdy - rádo se to vrací), a přesto do léčby šli a i po pár letech ji opakovali. Dá se to tím zastavit atd..takže pokud to není stadium 4 stupně a výš, tak se léčba vyplatí. Protože - pokud nemáš šanci, jak píšeš, tak takových případu zvlašt u mladých lidí je málo..nějakou šanci má víceménně každý.
Nevíme, co mu lékař řekl, jaká je prognoza..ale typická odpověd neznalých je - já bych do toho nešel..a ani ještě neví, jak se to bude vyvíjet.

Chytáš mně za slovíčka. Já to myslela tak, že pokud máš šanci, že se vyléčiš tak je jasné, že má cenu zabojovat/(chemo,ozařování) ale pokud ti doktor řekne šance je minimální chemo vám jen život prodlouží o pár měsícu je to podle mně zbytečné

Reaguji na kobitka:
Tak to potom ano..( to se ti omlouvám), mě jen rozčílilo to zvracení do mísy, protože tak to vážně není,(až na vyjímky) tak jsem to uvedla na pravou míru.
Neznám ten případ, ale nemyslím si, že mu řekli, že mu chemo prodlouží život o pár měsícu..to by se nechtěl stěhovat, a asi by to řekl, že mu zbývá jen pár..a to bývá především jen u rakoviny slinivky, nebo přijde - li člověk hodně pozdě.

Zkrátka já jsem taková a vím na 100%,že bych do sebe nenechala rvát ty s....,nikdy není nic 100% a nehodlám se ničit víc,jen aby život byl o pár let prodloužený.Pravda,vím,že jsou i případy,kdy léčba zabrala a život jde dál..ovšem já bych do toho nešla.
Neumím asi odpovědět tak,abych Vás uspokojila,ale já bych raději odešla a bez těch trápení kolem.Mám kolem sebe X lidí,co prošl chemoterapií,na chvíli to bylo dobré,ale zase se to vrátilo a vidět jak člověk pomalu ale jistě stejně odchází,ale ve stylu předem prohraného boje...to bych nechtěla.Já bych o nemoci ani nikomu neřekla.

ANO-odmítla bych a věřit mě nemusíš,já vím co dělám,jak se zachovám atd..nemám důvod mazat med kolem pusy.Do boje bych prostě nešla.

Reaguji na SOLU:
Tak je to Tvá věc..já jsem o tom říci rodině musela, že, když jsem chemo podstoupila..nevím, kolik Ti je, ale já mám děti a už kvuli nim jsem tady chtěla být , to je taky něco jiného.(mám jakousi zodpovědnost a ta mě žene dopředu). Kdybys měla děti, tak radší třeba do roka zemřeš, než být s nimi třeba dalších 20 let..hmmm)Já mám zase v okolí spousty lidí, co jsou tady dalších let bez návratu. U mě to žádný boj nebyl..brala jsem to jako těžší chřipku, a jsem moooc ráda, že jsem to podstoupila.

Obdivuji a držím palce!
Moje teta je 20 let po chemo a ozařování a je v pořádku!!
Každý má právo se zachovat podle svého, ale myslím, že život (i se všema nástrahama, které nám připravuje) za to stojí!

Tak to gratuluji,já zažila jiné chvíle a můžu Ti říct,že něco tak strašného jsem nikdy neviděla,nezažila a ta bezmoc byla strašná.Bohužel lidí s rakovinou je kolem mě moc a jen jediný člověk zatím tak nějak bojuje a jde to,jinak všichni po strašném boji zemřeli a nikdy bych nedovolila,abych tímto procházela také a okolí tím ať je to jak je to ničila.
Jsem v tomhle radikální,nezastaví mě nic.Každý si může myslet,že nejsem normálmní a je mě to jedno

andys - děkuji
A tetě držím palečky, at to tak má stále..

SOLU - Děkuji