Blázním z lásky

Kolik je ti let ? Bez urážky - nepřemýšlela jsi o děvčatech ? Třeba tě to táhne jinam a ani o tom nevíš...

Ahojky, zažila jsem přesně to samé. Hrála jsem si s klukama, absolutně je nebrala vážně, když se mi někdo líbil, přitahoval mě do té doby, než mě začal uhánět a mluvit o vážnějším vztahu, v tom okamžiku jsem zařadila zpátečku a zvesela ze vztahu vycouvala. Oni pak různě chtěli skákat z mostu, prosili, ať to ještě zkusíme, no bylo to mnohdy zajímavý.. Trvalo to několik let. Už jsem začala přemýšlet, jestli je to normální, když jsem potkala jednoho kluka, jaksi se do něho zamilovala a bylo to . Když jsme se pak po letech rozešli, těšila jsem se, jak si budu užívat, randit, střídat kluky ..Hihi, moje první rande poté bylo s mým současným manželem .
Takže jsi prostě jen nepotkala toho pravého , není to vůbec divný, zatím si užívej svobody..

18. Ne ne, to vůbec nee Ale normálně, když jsi to tady zmínila, fakt když si ze sebe dělám srandu, tak si vždycky řeknu, že jsem snad lezba nebo co Ale opravdu nee, kluci mně přitahují a velice

No právě proto si připadám už opravdu divná. Holky rozhodně nee, kluci se mi zdají skvělý, ale před vztahem vždycky ucouvnu. A to přitom chci mít jednou obrovskou rodinu, sama být určitě nechci

[quote=Jersika]
Tak to jsi mě opravdu potěšila......a pobavila Ale krásně jsi to vyjádřila tady: když se mi někdo líbil, přitahoval mě do té doby, než mě začal uhánět a mluvit o vážnějším vztahu, v tom okamžiku jsem zařadila zpátečku a zvesela ze vztahu vycouvala. To je PŘESNĚ můj případ.

HappyHearts
Mě se tohle stává taky ale naučila jsem se to neřešit, jestli ten vztah má nebo nemá budoucnost. Pokud je mi v něm dobře, tak nemyslím na budoucnost. Nemá to cenu, takže se toho neboj Nějak to vždycky dopadne. Žij dneškem Neubližuj ale zase nemá cenu si něco odpírat a pak se obviňovat

Než být ve vztahu jen proto, abys "s někým byla" je fakt lepší nezávazně randit, poznávat nový kluky a bavit se. Jen těžko potkáš toho Pravého, když budeš mít vedle sebe nějakýho "náhradníka" a i kdy už ho potkáš, tak Tě neosloví, právě proto, že už někoho máš.

Jsi mlaďoučká - nedělej si z toho vůbec hlavu a dělej co se ti chce a jak to cítíš... Já byla taky dlouho rozlítaná a jak píše Jersika - ukončila jsem to ze dne na den -potkala jsem někoho jiného, nebo měl nudle u nosu... Kamarádka řekla, že v autě vypadá výborně a když vylezl, že je jak lilipud - malé tělo a nepřimřeně velká hlava.Takhle bych mohla pokračovat..Byla jsem prostě mladý střívko a hledala jsem...Pak jsem potkala manžu - cesta nebyla snadná, ale na konec jsme to zvládli...A jsme spolu 11 let a super ! Lepšího chlapa bych jen těžko hledala - už moc nerostou.. Takže v pohodě...

Tak v to případě radím vydržať ! On už nějakej princ na bílý motorce (jako v mým případě ) přiskotačí..

Ahoj měla jsem to taky tak a docela dlouho vždycky mě přitahovalo to že je nemám a pak až bylo jisté že mě chcou tak mě to přestalo bavit.Pak přišel jeden a ten mě baví už 6 let.
Možní to poznáš přes to své couvání přijde jeden a nebudeš mít ten svůj pocit utéct

Jo jo, já bych se s nima právě bavila, výlety, kamarádění...Jenže nejhorší je, že oni by většinou chtěli buď hned vztah a nebo kamarádství se s.e.x.e.m a taková ja zase nejsem. Možná bych je mohla vždycky upozornit, že do vztahu hned neletím...

ahoj, taky tě podpořím. Jsi opravdu mladá, já jsem tohle prožívala asi tak od 14 (tedy tam to bylo ještě nevinné,ale ten pocit na "zdrhnutí" tam byl) asi do 17 let...přesně jak to popisuješ..někdo se mi líbil, byli jsme kamárádi atd, bavilo mě ho "lákat" a pak, jakmile jsem věděla, že se do mě zakoukal, tak jsem zařadila zpátečku a "čao" protože jsem věděla, že ho "můžu mít" už pro mě nebyl zajímavý...trvalo to taky docelo dlouho,až jsem si řikala, že nejsem normální,ale pak jsem někde četla nějaký článek a tam to vysvětlovali tak, že ještě nejsme vyzrálé na to,abychom měli vztah, prostě jsme moc mladé...tak jsem to nechala být a stalo se..v 17 letech jsem poznala JEHO a bylo mi jasný, že jeho chci za každou cenu, takže pocit na "zdrhnutí" byl pryč...no, dostala jsem ho, jsme spolu téměř 4 roky, plánujeme svatbu a společnou budoucnost a pořád ještě ho chci!! takže se neboj, nejsi divná, až budeš sama připravená, ono to přijde samo...drřim palečky

Moc děkuju za názory Hrozně mě potěšilo, že taky někdo ví, o čem je řeč, že to některé znáte sami z vlastní zkušenosti

Taky jsem tohle cítila ve vašem věku. Vždycky se mi nějaký kluk strašně líbil, byla jsem do něj platonicky zamilovaná a když jsme spolu začali chodit, najednou jsem couvala, dostala jsem nějaký strach a začala se ho stranit. Pak jsem zase litovala, když začal chodit s jinou holkou . Asi to prostě nebyl ten pravý, když jsem poznala mého manžela, bylo to úplně jiné - asi to naše podvědomí pozná, že je ten správný čas