Bez práce po škole - sebevědomí na nule

Tak dle mého skromného názoru se na známky nehledí snad nikde. Jistě, je asi vizitka, když někdo odmaturuje na vyznamenání, ale že by se mě někdo ptal, co jsem měla ve třeťáku z biologie? Proč taky, copak to o někom něco vypovídá? nehledě na to, že skutečně známky nemají žádnou vypovídající hodnotu - to, co já musela umět na dvojku z maturity z biologie, za to by jinde dávali jedničku s náboženským výrazem....jen příklad.

Jinak shazováním myslíš názor, že slečna je rozmazlené děvče a že by se sebou měla něco dělat? To bylo výchovné nakopnutí

je to zde marne ma sestřenka děla obchodní zastupkyni a ma vyuční list a co jako .někdy ti co nemaj školu maji prostě štěstí a lepší hlavu a ne vymydlenou tím že maj vyšku

Berolino, jj taky máš částečně pravdu, ale já nemám ráda, když někdo fňuká, že ten, kdo měl horší známky, tak je na tom teď líp atd....

Stejně to musí být docela fuška ale shánět práci jen s maturitou, ne? Napadá mě to teď, když si uvědomuji, že ani s vejškou to není dvakrát slavné....! Jak to reálně vypadá, má někdo ty informace?

No já žasnu. S takovýmhle přístupem k životu zůstane zakladatelka tohoto tématu sedět doma na zadku asi až do té doby, než dostane od rodičů ten vytoužený dům, kvůli kterému se odmítá hnout z gauče a najít si pronájem a práci v jiném městě...On je docela rozdíl, když mluvím s člověkem, kterej má třeba "jen" maturitu, ale na brigády chodil už od prváku na střední a doopravdy ví, co práce je a co pod jeho úroveň skutečně je..já chodím na brigády od patnácti let, a to ne jen ty letní, ale po celý rok...teď v Praze je to daleko lepší, ale hodně jsem tomu obětovala-styk s rodinou, s přáteli..a stěžuju si? Jsem ráda že můžu chodit do školy a ještě si na ní vlastní pílí vydělat..jsem z města, kde brigády jsou pouze a jen typu - pokladní v Plusu nebo Lidlu, popřípadě makačka u pásu ve fabrikách...dělá to hodně lidí, právě už od těch patnácti a rozhodně si nestěžují, že je to pod jejich úroveň....ještě se o ty místa přetahujou..asi tak. Slečna navíc nevypadá, že má sebevědomí na nule..spíš, jak už bylo řečeno, je to rozmazlená dcerunka, kterou čekání na pád její vysněné práce do jejího klína začalo nudit, tak tráví svůj volný čas zde na fóru

Já jsem už třetí rok po matuře a do teď jsem pracovala jen ve fabrikách... Několik jsem jich vystřídala a vždycky jsem doufala že někam postoupim, ale takhle to chodí jen občas, u mě tedy ne...Hrozně moc bych chtěla v životě něco dokázat, nemyslim být prezidentkou ale aspoň se dostat na úroveň sebevědomé mladé ženy, která má auto, chodí hezky upravená a má dobrou práci..Je mi 24 (školu jsem si trochu prodloužila, protože jsem přestupovala na jinou od prváku) a chtěla bych na VŠ ale až příští rok, teď jsem si nepodala já husa přihlášku Jsem z Chomutova, kde je hodně velká nouze o práci, kord teď v období krize. Ale do fabriky bych už stejně nešla, říkám si, že teď mam poslední šanci. Protože nám zavřeli Hitachi, jsem teď na pracáku a sbírám odvahu na to odjet do Prahy. Mám tam bráchu ale vůbec se mi k němu nechce a mám hroznej strach že se v Praze nechytnu, sama v tak velkym městě... Ale zkusit to musím, jestli chci něco dělat. ¨Trochu mě štve, že některý moje kámošky to maj tak jednoduchý a nemusí opouštět domov kvůli práci, ale někdo holt musí něco obětovat... Tak mi držte palce

Ahoj ,maš jednu výhodu ,někoho tam maš,zkusit se ma vše!!a pokud nemaš rodinu,muže tak do toho běž ať časem nelituješ ,neboť s dítětem to tak jednoduche není )).Moc ti držím palečky

Xeni:

Jo to je obrovská výhoda. Už jsem k němu mohla jet dávno ale nechce se mi tam, protože je strašně přísnej a už jsem si s nim taky užila svý, on mě vychoval... Bude to tvrdá vojna, ale lepší než být uplně sama. Rodinu nemám a s přítelem se rozcházim, u mámy by to bylo uplný peklo a tak uteču k tomu bráchovi, nemam jinak kam jít... A je to jediná možnost jak začít dělat třeba v administrativě. Věřim tomu že v Praze mě někde vzít musí

Mayci

Moc ti držím palečky ,třeba budeš mit štěstí na praci,na muže a třeba časem i podnajem ,že se osvobodíš od brachy.Raději přísného bráchu než žádného...... ja jsem jedinaček a moc mi chybělo a chybí sourozenec

Nevím proč mě odsuzujete za to, že nechci dělat prodavačku a jen mě pomlouváte a navážíte se do mě. Si myslíte, že jsem to téma založila pro pobavení a pracovat vlastně nechci? Žiju u malého města, v okrese je 10tis nezaměsnaných a nemám možnost ani té prodavačky. Obešla jsem bezvýsledně několik pohovorů a proto je moje seběvědomí v háji.

lucisek1111

S tebou je to marne ,sama nevíš co vubec pišeš!
Když člověk není schopen nema tu možnost ....
Vždyť ani rekvalifikaci nemaš ,nic neumíš tak se nediv,že ani na prodavačku nemaš šanci.
Bez práce nejsou kolače.......ta at tě živí rodiče pokud jsou tak hloupí a ty se zamysli co tady vůbes píšeš jednou o voze a pak o koze
Tím muj hovor s tebou končí neboť čas je drahy abych řešila hlouposti o ničem

lucisek1111
holka ale vždyť nemáš jediný důvod pro větší sebevědomí! vzdělání nemáš, jazyky neumíš, praxi nemáš, tak co bys chtěla?
v prvý řadě si musíš ujasnit co vlastně chceš - píšeš, že ses učila kvůli rodičům...baví tě teda tvůj obor? chtěla bys v něm pracova? nebo bys chtěla něco úplně jinýho? chceš dělat v kanclu, nebo být raději svým pánem? vždyť bys klidně mohla začít sama podnikat v něčem co tě baví! prostě cokoliv, jen chtít a nevymloiuvat se!! Máš to kousek do Brna, kde je práce habaděj, stačí jen chtít...
Mě osobně by v tvé situaci bylo tak neskutečně trapně, viset rodičům a přítelovi na krku, když jsem mladá, zdravá holka a můžu makat... Mě je 23, jsem Bc. a za chvíli budu Ing. ale vím, že jen škola nestačí, a to ani vyskoá, takže maturita už vůbec ne. Rok jsem byla na studijní stáži na univerzitě, rok na pracovní stáži, mám dvě brigády v mém oboru za pár šupů, přitom mám ještě stýpko za červenej diplom a od rodičů nechci ani korunu na život, i když vydělávájí opravdu hodně a ten barák mi chtějí postavit celej novej. Beru to jako mimořádný štěstí, že jednou dostanu na vlastní bydlení, ale o to víc se snažím se jim odvděčit a jít si za svým cílem, i když nutně nemusím.....nevydržela bych sedět doma a nic nedělat - ani školu, ani práci...

Proto ti radím - vem rozum do hrsti a rozmysli si co vlastně od života chceš. Na nějaký omezení typu - dostanu tady dům,nemůžu se stěhovat se vykašli - když se uchytíš někde jinde, můžeš dům prodat a koupit jinde jinej atd atd......to je vážně jen hledání výmluv!

Začni prostě něco dělat! Držím ti palce, ale připrav se, že jednoduchý to není..

lucisek1111
A co program "Šance" od Úřadu práce? Je určený pro absolventy, kteří potřebují získat nějakou praxi, aby se mohli ucházet o práci. Je to na různě dlouhou dobu, momentálně je u nás holčina jako asistentka na 7 měsíců. Bere sice jen něco málo od pracáku a chodí přitom jednou týdně do školy, ale otrká se a hlavně získá praxi. A před ní se u nás postupně vystřídali další 3, je o to docela zájem.
Jinak přečtení celé diskuze mě dost nadzvedlo. Mám 21letou dceru a nesnesla bych, aby seděla doma a nechala se živit, a to ne proto, že bych jí neměla dostatečně ráda, právě naopak! Vychovala jsem ji tak, aby se o sebe uměla v životě postarat. Tví rodiče ti bohužel poskytují medvědí službu, když v tobě pěstují pocit, že se nemusíš snižovat k práci prodavačky. Žádná práce není podřadná, to si pamatuj. Ne každému se podaří hned po škole najít super práci. A spousta dnes velmi úspěšných lidí začínala úplně od píky.
Přeji ti hodně štěstí

Milý Lucisku,
jsem z města o něco málo většího než ty. Mám maturitu na gymplu, rok v Německu za sebou a 4 roky VŠ, ze které jsem odešla. A víš, jak jsem začínala? ano, jako prodavačka. Ten rok za pultem mi dal do života dost, např. i vědomí, že práce prodavačky není podřadná a že i k ní musíš něco umět. Během toho roku jsem absolvovala řadu pohovorů a taky mi nikde nechtěli. Ale důležité je to nevzdávat. Ten rok sem měla na to makat na sobě a díky tomu jsme po roce odešla a dělám dnes v kanclu...
Osobně si po svých zkušenostech myslím, že lepší začínat někde, než to neustále odkládát. Navíc věř tomu, že rozhodně v životopise moc dobře nepůsobí to, že jsi už tak dlouho doma.

Maaya
tento program mi zatím nikdo nenabídnul. Minule mi po 3 měsích na uřadě nabídli kurz, šla jsem na něj, trval jen týden. Co se člověk za týden naučí? Nikdo nás do ničeho nenutil, učitelka si vykládala sama pro sebe a vůbec nás nezapojovala do výuky, závěrečná zkouška probíhala tak, že jsme vyplnili test a pak nám řekla at si to poopravujeme tak, abychom měli všichni jedničky.Mám jen další papír, který mi je k ničemu. I když jsem uvedla do životopisu, že mám kurz, žádný zaměstnavatel se na něj ani nezeptal, protože pro žádného neměl význam.Ted jsem tam rok a nenabídli mi žádný kurz, ani program šance. Úřad je plnej, všechno je stojí prachy, navíc mi zaplatili i za to, že jsem se kurzu účastnila. Klidně bych chodila i na praxi za těch pár šušňů od úřadu