Antidepresivum Arketis (Paroxetinum)

Reaguji na Venuše: Právě že ten Rivotril mi stejně nepomáhá, ale je to taková berlička, jestli mi rozumíš. Na druhou stranu bych se ho ráda zbavila. Jinak PP mi stanovila psychiatrička po roce, kdy jsem absolvovala všechna možná vyšetření od EKG, přes žaludek a nevím, co ještě všechno... A ono, přece jen, když jsem ten Rivotril začínala brát, vážila jsem žalostných 37 kilo, takže to byla docela pecka. Teď mám sice už 45, ale protože se mi při atakách dělá strašně zle od žaludku, nemůžu za žádnou cenu přibrat Snad je to trochu srozumitelné

..."už" 45 kilo?
No nazdar. A to se dalo chodit po světě se 37 kilogramy? To si neumím představit.

Reaguji na Venuše: Nedalo, několikrát jsem doma hlady zkolabovala. Jenže doktoři mi vždycky udělali vyšetření, řekli, že jsem zdravá a poslali mě domů. Mimochodem, bylo to před maturitou, k té jsem se sotva doplazila... Hodně mi ale pomohl ten Mirtazapin, po tom jsem se začala pomalu dávat dohromady, i když jsem nevěděla skutečnou příčinu mých potíží.

...poslali tě domů...?
Strašné. Tohle musel být životu nebezpečný stav.
A učit se v tomhle stavu, dokonce tu maturitu i udělat...no, skoro nadlidský výkon.

Reaguji na Venuše: No, já jsem už byla v takovém stavu, kdy jsem to vzdávala a čekala jsem, kdy umřu. Nezajímalo mě vůbec nic. Jenom jsem ležela, brečela, ležela a brečela... hrozné období. Možná mě ta maturita trochu držela při životě, na druhou stranu jsem v koutku duše nechtěla zklamat rodinu.

To hle je zajímavý výrok.
Chodíš i na terapii?

Reaguji na Venuše: No víš jak, já vždycky byla ta, co všechno zvládne a ze školy nosí jedničky. Ale to bylo spíš mým perfekcionismem, než že by na mě doma tlačili nebo tak. Chodím k psycholožce. Ale zatím mi nepřijde, že by to mělo nějaký efekt, tak snad časem...

Reaguji na Charllotte:
Nevadí Ti, že to s Tebou probírám takhle veřejně?
Že mám tak otevřené otázky?

Co se týče psycholožky...je fajn, že chodíš. Záleží jak často a jak dlouho, a taky jestli Ti sedne...
Mně začala terapie viditelně pomáhat až někdy po dvou letech. Jsem totiž hodně pomalá a zarputilá, hodně těžko se měním. Ale zdá se, že i u mě je změna možná.
tak u Tebe určitě taky.

Reaguji na Venuše: Ne, v pohodě, nevadí mi to Třeba má někdo podobný problém jako já a když si to přečte, tak mu to pomůže. K psycholožce chodím každé 2-3 týdny. Já jsem zase spíš taková uzavřená, všechno ze mě leze jak z chlupaté deky, neumím se vyjadřovat. Ale snažím se.

Reaguji na Charllotte: no s tím Rivotrilem to není žádná sranda beru ho leta - 1mg na noc , snížovala jsem když jsme se rozhodli pro dítě . Byla to mravenčí práce - snižovala jsem po 1/4, to docela šlo , ale když mi zbyla poslední 1/4 tak jsem nebyla schopná se ji vzdát. K tomu jsem snižovala Zoloft 200 mg. Po porodu bohužel vše spátky.

Reaguji na kelli: Tak to mě mrzí, že se nepovedlo, ale neztrácej naději. Já budu asi snižovat po jednotlivých kapkách. Měla jsem i dny, kdy jsem si ho nevzala třeba vůbec. Myslím, že na něm mám spíš psychickou závislost - jakože mám po ruce něco, co mě uklidní, když je nejhůř a nevím, jak to budu snášet, až to mít nebudu.

Reaguji na Charllotte: no tak na tom nejsi asi tolik závislá když si někdy ani nevemeš, to pro tebe nebude tak těžký. Já když jsem si třeba zapoměla vzít, nebo snižovala rychle tak mě brněly ruce, jazyk, klepaly se mi ruce ,úzkost atd.

Reaguji na kelli: Tak tu úzkost pociťuju taky... ale to je spíš z toho, že myslím na to, že jsem si nevzala

Reaguji na Charllotte:

Ahoj, mě doktorka taky předepsala Arketis na panickou poruchu, dneska jsem si vzala první malou čtvrtku z 20ti mg. Nic moc jsem nepocitovala, jen trochu úzkost, ale to bylo spíše z toho, že jsem měla strach, co to se mnou udělá, pak jsem asi po 6ti hodinách usla na hodinku a pak trošičku zmatená, žízen a nechut k jídlu nebo spíše chut, ale když už si chci jít nachystat jídlo, tak mě natahuje. Jsou to moje úplně první AD. Můžu se zeptat, jestli nevíš, jestli jak si budu zvyšovat dávku se budou nežádoucí účinky zhoršovat? A co ty, jak jsi teda zvládla ty AD?

Reaguji na Arfar: Já beru od začátku půlku a mám žaludek jako na vodě. Natáhne mě to, když si třeba zívnu, pšiknu nebo smrkám, je to docela nepříjemné. Teď mám dávku zvýšenou na celý prášek a zatím je to stejné. Ale jsem domluvená s doktorkou, že jestli to do třech týdnů nepřestane, tak mi prášky vymění za jiné. Úplně stejně jsem totiž nesnášela i Cipralex, který je ze stejné skupiny, takže je to dost pravdepodobné. Jinak taky ty nežádoucí účinky trošku tlumím Rivotrilem, ale nic moc. Napiš, jak jsi na tom ty, kdybys chtěla vědět i víc, tak klidně do SZ