Alkoholik v rodině

Flossy
Nemám alkoholika v rodině, ale známou. Čas od času v tom lítá fakt hodně, ale pokaždé se zavčas vzpamatuje a začne se léčit - asi je na tom někdy hůř než tvůj otec.
Upřímně - já si myslím, že ty s tím nemůžeš dělat vůbec nic. A asi nikdo kromě něho. Pro sebe můžeš udělat to, že se odstěhuješ, jak to jen půjde

Ahoj, měla jsem to domá uplně stejný, ale naštěstí moje mamka od něj odešla, i když to bylo po dlouhé době , ale jsem za to strašbně ráda protže by nás akorát stáhl na dno. Pokud si to ten člověk sám nepřipustí tak s tím nikdy nepřestane a ty s tím určitě nic neudělaš pokud on sám nebude chtít, nejhorší je ale že to není jen o tom pití ale taky o spoustě dluhů, a o chování. Nevím jak to je u Vás ale můj oted prochlastal i to co neměl, takže jsme za něj museli platit ještě spoustu dluhů na který jsme samozřejmě neměli. Vím jak dopadl a moc veselo mi z toho není, ale i tak jsem ráda že mamka měla tu odvahu odejít se dvěma holkama na krku. Ale přála bych ti aby to u vás dopadlo líp jak u nás.

LuckaK
No do dluhů zatím nikdy nešel, ale bydlíme na Moravě, takže slivovice je stále dost... Mně mrzí hlavně to chování, protože vím, že máma si to nezaslouží. Já už bych dávno odešla, jenže ji s ním nechci nechat samotnou. Fyzicky nám sice neubližuje, ale ten psychický nápor je velký...U nás je to tak, že pije pořád, každý den, takže se s ním nedá domluvit (v alkoholovém opojení je totiž pánem tvorstva) a vždy jedenkrát do měsíce mu zůstane tak špatně, že nic nejí, nepije a alkohol nechce ani vidět, takže opět žádná rozumná řeč s ním není. A po třech dnech ho to zase pustí a jede odznovu...
Je moc dobře, že jste to s mámou zvládly, snad to nějak podobně dopadne i u nás...

Flossy
Já měla otce alkoholika a bylo to hrozné.Horší je však to MĚLA,protože v sprnu zemřel ve 40letech.Byl na léčení několikrát,ale vždy podepsal revers..bylo to pro něj těžké přestat pít..psychicky i fyzicky nás napadal..ponižoval..podle mě díky němu jsem ted takova,že si držím od lidí odstup..až mému příteli po 20 měsících se to ted daří odstranit...když neměl alkohol bylo to jak kdy..někdy byl v pohodě,ale jindy jestli to bylo i v kombinaci s práškami od doktorky měl halucinace a bylo to prostě psycho..zažili jsme si svoje a tohle bych nikomu nepřála..občas šel i do dluhů,ale ty hned další výplatu splatil..někdy vypil jen pár skleniček,jindy i 2litry denně..i přesto co nám dělal mě ale moc chybí,protože to byl přece jen můj tatka a kdyz nepil byl skvěly...

přesně můj otec! on přece pije protože chce! a až bude chtit tak přestane... je mu 55 a pokud bude takto pokračovat myslím, že se ani té 60 nedožije. Není to alkoholik co by se někde válel pozvracený...ale v 90.letech uspěšný podnikatel co si s každým klientem dal panáka... myslim že po revoluci to náhlé rychlé zbohatnutí mu dalo pocit že je bůh že může všechno, milenky, chlast,pařby... Nesnášim alkohol, fakt to zničilo celou naší rodinu.A čím je starší a nespokojenější, tím je vulgárnější a uráží lidi ...

Tak tímhle vším jsem si prošla taky. Hezké vzpomínky mám jen na dětství, kdy byl taťka ten nejsuprovější táta na světě. Bohužel dobu hned po revoluci, kdy najednou byla možnost podnikat, nezvládl a nechal se stáhnout "kamarádem". Zbytek let už bylo jen pozorování, jak sám sebe ničí. Mamka se s ním rozvedla, prožívali jsme doma teror. Nechtěl pomoc, odstrčil nás od sebe všechny s tím, že nikoho nepotřebuje a nechce, aby ho někdo kontroloval. Přesně dneska je to měsíc, co v 58 letech umřel. Nikdy nechtěl na léčení, celý život na sebe kašlal. Moc mě mrzí, že můj syn si neužil super dědu, kterým mohl být. Občas mám výčitky, že jsem mohla udělat víc. Ale nelze pomoc člověku, který o vaši pomoc nestojí. A může se člověk snažit, jak chce.

Ano ano, vystihlas to úplně přesně!
Nejhorší na tom je právě to, že si ani nepřipouští, že je alkoholikem...Kdyby to aspoň přiznal, dalo by se s ním třeba o tom nějak promluvit, ale takhle je z toho akorát další hádka...

V tomto je kámen úrazu - pokud si alkoholik nepřipustí, že má problém, tak je každá snaha o nápravu marná. Pro alkoholika existují jen dvě životní cesty - buď pije a život s ním je nesnesitelný a stále komplikovanější nebo abstinuje, a to doživotně, jen tak se s ním dá ve vztahu počítat. Znám to ze své zkušenosti. Měla jsem otce, ano měla, v 57 letech zemřel, bylo mi tehdy dvacet, stále jsem na prahu života, dodnes mi moc chybí. Byl to vzdělaný a inteligentní člověk, nikdy nikomu neublížil. "Jen" postupem času propadl alkoholu, nikdy si nepřiznal,že má problém, myslel, že je svoji nemoc - alkoholismus je nemoc - zvládne sám bez pomoci odborníku,ale bohužel to takto nefunguje. Na léčení nikdy nebyl, nechtěl....,a proto to tak skončilo.

Jako bys žila u nás.

Pokud si táta problémy nepřipouští a na vás nebere žádné ohledy, pak mám jedinou radu. Co nejdříve se osamostatnit a začít žít svůj život jinde.
Mamku zkus brát na vaše společné akce (vás dvou), zapojit ji do tvého nového života a snažit se jí ukázat, že život má i lepší stránky.

Zažila jsem to stejné, taky jsem nechápala, jak je možné, že moje maminka od něj odejít nechtěla, i když vydělávala tolik, že si ho mohla dovolit spolehlivě vyplatit z domu.

Bohužel tady není žádný altruismus na místě. Moje mamka si léta řikala: Až dcera dokoči základku, potom až ji dokončí syn, po základce maturita, po matuře vejška atd atd.
Potom zemřela a mě bolí, že si nic neužila.

Jo, a táta byl nedávno na jaterních testech a na plicním, a přestože kouří od 16 a pije nezřízeně celý život, testy má ok. Jsem ráda, i přesto ho miluju a odpustila jsem mu.
Myslím, že hlavně díky tomu, že s ním už nesdílím jednu domácnost.

Moc ti držím palce!

můj otec to přizná jen když mu teče do bot, udělá náky **********. nemanželský dítě vyrobil...tak se kál, že za všechno může chlast...a odpoledne si dá skleničku, dvě a už je zase nad věcí a ostatní jsou blbci... jsem naprosto zděšená , ted když jsem poznala spoustu jiných mužů a vidím, že ten jediný muž´-otec, kterého jsem považovala vlastně za standard, se asi všem standardum spíše vymyka... že to není normální jak se choval...Na jednu stranu je mi ho líto...dokázal být i moc hodný..ale ten chlast...zlomila jsem nad ním už hůl...

Manžel od kamarádky pije v takových vlnách - několik měsíců je dobrý, ostatním to dává naději. Potom další měsíce jsou strašné. Není sice agresivní, ale tou dobou se s ním nedá vůbec počítat. Na dohody zapomene, kdy příjde domů a v jakém stavu, je také překvapení dnešního večera Práci střídavě má a nemá. Nekolikrát byl vyhozen ve zkušební době nebo v tomto čase raději odešel sám než by měl záznam o alkoholu na pracovišti.
V časech bez alkoholu je s ním sem tam i rozumná řeč. Ovšem sliby jsou stejně nakonec jen sliby. Nedávno se rozčiloval - prý co jim (míněno manželka, dcera ...) pořád na jeho občasném pití vadí, prý pokud tím někomu ubližuje, tak jen sám sobě

Jo, spolu je nám dobře. Občas ji vezmu do kina nebo ona mě do divadla, nebo jen tak někam zajdeme a pokecáme, ale ona od táty neodejde...

Táta by právě svaloval vinu na kohokoliv jiného, ale chlastu a sobě by to nikdy nepřipsal...jenom teďka asi 3 měsíce zpátky - měl namále - při epi záchvatu spad a praštil se do hlavy a už to vypadalo, že zůstane ''mimo'', ale dostal se z toho, tak byl měsíc dobrej a tvrdil nám, jak o sobě přemýšlel...po měsíci už mu ale bylo líp, tak si dal pivo, pak slivovici a je zase tam, kde byl...

otec je důchodce, doma se více méně nudí, takže pije z nudy, a když chce něco dělat, tak k tomu opět potřebuje nějaký ''postrk''. Ráda bych ho dostala z toho začarovaného kruhu ven, ale jak, toť otázka...

Ahojte.
Môj otec je už 14 rokov alkoholik. Problém je v tom, že je dosť agresivný. Bolo strašne veľa situácií, keď zbil mamu alebo brata. Mňa našťastie nikdy. Ale spomienky na detstvo nemám pekné. Keď mal vypité, tak nám nepekne nadával, hádzal po nás nože, doma všeličo rozbíjal, s bratom sa dosť tĺkli. Vždy som mala strach, že jeden druhého zabijú. Otec niekoľko krát na brata zaútočil nožom, brat mu potom skoro rozbil hlavu žehličkou a podobne. Otec mal doma nejaké zbrane a občas sa nám vyhrážal mieriac na náš, že nás zastrelí. Ako deti sme museli občas povyskakovať v zime v pyžamách o bosí z okna a utekať na druhý koniec dediny k babke. Susedou už potom ani nebavilo ku nám stále volať policajtov. Snažili sme sa mamu uprosiť nech sa s ním rozvedie a nech od neho odídeme, ale bolo to zbytočné. Ja som ho ako malá strašne milovala, ale po 5 rokoch takéhoto pekla som ho začala nenávidieť a občas som mala chuť ho strčiť pod vlak. Každý večer som sa bála zaspať lebo som nevedela čo bude v noci. Vždy som sa mame snažila pomôcť aspoň tým, že som jej pomohla zájsť na pohotovosť a k policajtom na výsluch, lenže ona sa s ním za týždeň udobrila a vždy to obvinenie na polícii stiahla. Otec mal klasický problém, že on sám nechcel prestať piť. On nemal žiaden zmysel do života, jeho vždy zaujímalo len to, kde zoženie peniaze na chlast. Jemu bolo jedno, že som kvôli nemu už ako 11 ročná sedela u detského psychológa. Keď som bola v maturitnom ročníku, tak sme dali s bratom mame na výber, buď bude žiť s ním, alebo s nami. Ostala s ním. Brat odišiel k babke a ja ku kamoške. Odvtedy už s nimi nebývame. Otec bol 3 krát na liečení, ale vždy to vzdal. Mama sa mi odcudzila tým, že chcela zostať radšej s ním, takže už ani s ňou nemám dobré vzťahy. Dopadlo to tak, že otca zavreli za domáce násilie. Mama sa teraz cíti ako hrdinka, že to s ním vydržala toľko rokov, ale na rovinu musím povedať, že to na nej zanechalo stopy. Neviem ako to napísať aby to odo mňa nevyznelo hnusne, ale jednoducho ju to psychicky poznačilo. Ja som sa pred mesiacom rozviedla a ona ma teraz za to strašne odsudzuje lebo môj manžel nepil, takže som to jeho psychické týranie mala vydržať. Lebo pre ňu je len jediný dôvod k rozvodu a to alkohol. Takže teraz mám otca vo väzení a mamu, ktorá ma neznáša a ohovára ma. Brat je zrazu nepochopiteľne na jej strane. Keď si to tak zhrniem: keby nebol otec alkoholik a mala by som lepšie zázemie, nemusela by som utiecť z domu a zobrať si hneď prvého chlapa, ktorého som stretla a mohla som mať lepšie manželstvo. Teraz som sama a neviem, čo so životom. Viem, že to teraz znie, ako by som sa ľutovala. Len je mi dosť ťažko, že proste alkohol takto mieša osudy ľudí. Nenávidím alkohol a neviem k čomu to vlastne je. Je to taká strašne zbytočná vec, žiaľ veľmi populárna. A keď si to tak zhrniem, tak ani neviem poradiť ako sa v tomto prípade správať. Tváriť sa, že sa nič nedeje-NIE. Nútiť prestať piť niekoho, kto vlastne prestať nechce-NIE. Utiecť? Neviem, mne to moc dobre nedopadlo. Možno utiecť áno, ale treba byť veľmi opatrní. Viem, že ľudom treba odpúšťať, ale donekonečna, to nemá význam. Teraz nemôžem povedať, že otca ešte stále nenávidím. Je mi ho ľúto, ako človeka. Teraz si odtrpí svoje vlastné chyby a ja mu prajem, aby mu to pomohlo a aby sa z toho dostal a ak sa mu to podarí, tak mu veľmi rada odpustím. Jednoducho je to choroba, na ktorú v prvom rade treba vlastné rozhodnutie a potom lekára. A ja to tak beriem. Aj keď on sa sám nerozhodol, ale donútila ho situácia. Ale ak to dokáže budem veľmi rada lebo viem, že on v podstate nie je až taký špatný. To zviera z neho robil len ten alkohol. Ako malá si ho pamätám ako starostlivého otca, ktorý by mi dal aj modré z neba. Je to strašne smutné, ako to všetko dopadlo.

Flossy, můj otec měl taky období kdy dost pil, potom ho skolila dost vážná nemoc a pití skončilo. Léčba šokem. Před tím mu mohl kdokoliv domlouvat jak chtěl a zbytečně. Pokud alkoholik sám s tím nechce nic udělat tak ho nijak nedonutíš. Co ho zkusit donutit jít na léčení třeba tím, že ho mamka opustí (dočasně). Jemu daný stav vyhovuje a nemá jediný důvod něco měnit. Mamce se do toho chtít asi nebude, ale třeba by to vám všem pomohlo. Nebo se zkuste poradit v některém protialkoholním centru. Alkoholik dokáže zničit celou rodinu.