Agresivní chování kocoura

ahoj,
strašně ráda bych Ti nějak poradila, sama mám kocourka - hodného, mazlivého a nedokážu si představit, že by se takto změnil..jediné co mě napadá, zda nenastala u Vás doma nějaká změna, je vykastrovaný, třeba ho něco bolí...možná bych se mrkla na stránky www.modrykocour.cz - tam by mohl mít někdo podobný problém...prý jsou i specialisté na kočičí chování..držím palce a dej vedět co řekl veterinář.

Díky za podporu Také jsem přemýšlela jestli to nemůže být z nějaké nemoci,ale podle doktora je v pořádku.Nabídl nám ty feromony,což pomohlo jen na chvilku anebo pak zkusit antidepresiva.Ale problém je v tom,že on strasně nesnáší prášky a když už to človek do něj dostane tak to vyzvrátí.Když byl nemocný museli jsme mu léky podávat injekčně.Já už tak různě prohledávála weby,ale jediný podobný případ co jsem našla byl ten,že kočka měla koťata a před dalším kocourem je bránila takovým to útokem ..jinak nic Pravděpodobně je ve stresu,ale z čeho to netuším.Žádná změna u nás nenastala,také se říká že se mění povaha po kastraci,ale tohle se projevilo až dlouho poté.
Včera se například mazlil,oba tam jen tak leželi a najednou z ničeho nic vystartoval a už to bylo..manžel jak se ho snažil chytit si malem zlomil palec..no prostě mazec,sousedi z nás musí mít fakt radost!

Reaguji na claryka:
jee máš moc hezké kočičáky!Takového mouráka mám taky To je ten klidnej

A jakou mu dělal prohlídku? Běžnou prohlídkou nádor v hlavě nepozná.

to je opravdu zvláštní aby se kočka z ničeho nic tak změnila...já bych určitě zkusila více vetů..já sem si s kocourkem zažila své, když nám vypadl z okna a každý říkal něco jiného, byla sem i v několika jiných městech u různých veterinářů a kolikrát mě popadalo úplné zoufalství, protože sem pak už nevěděla komu věřit, ale aspoň už dnes vím kdo měl pravdu a kdo ne a ke komu mám chodit..ale určitě bych si vyslechla názor více vetů..toto nemůže být samo sebou..

my jsme si zas domu v sobotu přinesli 3 měsíce starého kocourka a když je doma přítel, tak je klid, ale jakmile jsem s ním doma sama, což jsem skoro pořád, tak na mě agresivně útočí, zakousne se mi do nohy nebo do mě zasekne drápy, snažim se mu pořád vymýšlet zábavu aby mi zas něco neudělal, mám už i rozškráblou pusu, jakmile si lehnu tak mi útočí na obličej..dříve jsem už kocoura měla, samozřejmě že si chtěl hrát, ale nikdy nebyl tak agresivní, jsem z toho nešťastná a s přítelem se akorát hádáme

Reaguji na Nunu:
no je fakt že ho jen zběžně prohlídl!

Reaguji na claryka:
asi máš pravdu,je fakt že víc hlav víc ví

Reaguji na bentley11:
ježis,koťata jsou divočejší ale až takhle!Jejej v tomto případě asi počkat jestli se to časem nezlepší,koťata jsou nevypočitatelná..

Reaguji na EvianT: jo sou krásní, bohužel už máme jen jednoho, před měsícem mi zemřel.měl i cukrovku.Už se neprobudil a strašně moc mi chybí
teda koukám kolik agresivních koček se tu sešlo..ti moji to jsou neskuteční zlatíčka,nikdy na mě ani jeden nezasyčel, přítel může být rád jak hodné kočičky máme...jen by se mazlily..teda ale aby mi kočka rozškrábla pusu to musí být hrozné...

Reaguji na claryka:
to je mi moc líto!A zvládáš to?Ty jo fakt hrozné,nejhorší je že jsou to takové čisté duše,člověk by jim chtěl tak pomoc...Přeji hodně sil!

Je fakt že co kočka, to jiná povaha...Já měla 13 let kocoura,ještě u našich a to byl taky mazlík jak blázen,tihle dva jsou zas takoví divoši,mazlit jo ale jen vyjímečně..člověk aby se jich doprošoval.

Taky se trochu bojím jestli za to nemůžu z části i já...jsem dost depresivní typ,bohužel to mám v genech a nevím jestli tím neovlivnuji chování i tomu kocourovi...

no utěšuji se pořád tím, že se snad netrápil - prostě už se neprobral....spím s jeho dekama a tak nějak mi jaksi asi pořád nedochází, že už ho neuvidím, pořád čekám, že se ukáže a nepřipouštím si , že není..
no nevím, jestli to může mít na kočku vliv, ale proč by ne, to by ale moje kočky musely dopadnout stejně, protože já su též depresivka jak vyšitá.sestra má dva kocourky, jeden má rok, druhý pár měsíců - jsou to ďáblící, mazlit se to neeee...ale rozhodně nejsou agresivní, jen děsně živí a hraví..teď jsme byli na dovolené, sestra hlídala našeho menšího a říkala, že je z něj unešená jak se pořád chce mazlit..,ty ale s tím tvým kocourkem ještě někam zajdi, aby pak nezačal napadat i Vás...on za to nemůže, prostě se něco děje a nevíme co..

jj hlavně že se netrápil! chápu,otřepaná pravda ale pravda to je: čas všechno vyléčí! Člověk nezapomene ale časem to přestane tak bolet,a budeš na něj s láskou jen vzpomínat.

Ano budu to muset zkusit,naštěsti veterinářů je tu dost..což mě napadá,neznáte někdo nějakého fakt dobrého v Brně?

to je náhoda, já su taky z Brna, ale bydlím dva roky jinde s přítelem, ale jezdím tam pořád
vety znám jen tady u nás a v Brně jen specialistu na neurologii, pač sme měli ten pád..to je veterina Jaggy. hodně lidí si to chválí - ale víš jak, vždycky je a bude někdo nespokojen..

Reaguji na claryka:
jee škoda že už tu nebydlíš, to bych tady měla aspoň pořádnou kočičí kámošku
Ale díky za tip,koukám na jejich webovky a vypadá to dobře.

Taky máme patálie s kočkou. Pořídila jsem ji dědovi, aby nebyl tak sám. Bydlí v garsonce a kočka nechodí ven. Není kastrovaná. Já mám zkušenost jen s hodnýma přítulnýma kočkama, ale tahle, to je hrůza. Bojí se, nechá se jednou pohladit a pak už kouše, drápe, teď na dědu dokonce syčela! Nevím, co může za její chování. Děda má Alzheimera, je nevrlý a tak je možné že ji někdy třeba přetáhl pantoflí, těžko říct, ale jinak se k í hrozně hezky chová, rád by se s ní mazlil, ale ona utíká, to mě mrzí...