"Život" po smrti?

Petrůů
Siso, co to je, to zvířátko ve tvém profilu?

siraelka
Já myslím, že je to opička komba ušatá. Jako dítě jsem jí měla nejoblíbenější v knížce Savci.

AXIS

Ahojky,po dlouhé době čtu tohle téma... Já bych doporučila kamarádce at vyhledá medium (lidé ktreré mohou s duchy komunikovat)..
A aby věděla ještě více o tom co se děje v bytě a proč,tak doporučuji knihy od Gordon Smith. Výborné knihy,zrovna je čtu a našla jsem tam vše co jsem chtěla vědět o komunikaci s duchy a schopnostech media...
Dokonce se asi ani nebojím,kdyby to přišlo...

Jinak sama jsem osobně medium vyhledala a bylo to drsný...To co přišlo atd...
Sama se věnuji kartám a jasnovidectví,ale tohle je něco jiného...
Velmi silný zážitek pro mě a plno vysvětlení..

já nějak představám reinkarnace nebo posmrtného života nejsem schopná věřit. můj brácha před pár lety dost blbě umřel a nikdy mi nedal najevo nějakou svou další existenci. měli jsme spolu uplně nejlepší vztah, proč by mi nenaznačil že tu stále je? do té doby jsem byla křesťanka ale kdyby byl bůh, tak by bráchu nenechal tak hnusně umřít. pak jsem moc četla knížky o buddhismu, jsou to hezké představy ale mě to připadá jako sebe utěšování. jedni říkají že budeme v nebi, druzí že budeme žít dál. ale chtěla bych v něco věřit, pak se snáz smiřuje se smrtí

oila

Ahojky,přesně to mě též zajímalo,proč se někdy s náma nesetkají,zvlášt,když jsme měli s lidičkama pěkný vztah před smrtí..

Paní mi to vysvětlila a i v knihách to je psáno... Některé duše jsou slabé... A někteří lidé to nemumějí..napojit se... nebo tomu brání vnitřní strach,smutek...
předávám jen info,které jsem sama dostala... Moc bych tomu všemu nevěřila a ani duchům,kdybych se sama nesetkala přes medium s babičkou...Hrozně jsem se kdysi bala toho tajemna,ale ted už nee..

K tématu bych si dovolil tvrdit, že žádná velká legrace to nebude.
Žádný internet, žádné vinárny, žádné omlazení...

Pardon, potřebuji smajlíky a ještě mi schází příspěvek.

Siso- není ta chalupa v Třebotově? Něco mi to silně připomíná.

Axis- rada- proti zlým lidem- zrcadlo proti dveřím,
proti zlým neživým -modlitba každý večer

Bože prosím buď patronem nad mým životem, nad našimi životy a vším tím, ,so ce v mém životě a v mém bytě, (nebo popřípadě jinde, doplnit) ve dne a v noci děje. Bože dej, aby veškeré zlo, zlořečenství, pomluvy, zlá vůle i černá magie byly převráceny (obrátit hřbet pravé ruky v dlaň) v hojnost božího požehnání.
Když by to nepomohlo- dám OSOBNĚ A JEN TÉ KAMARÁDCE kontakt na kněze, který by jí mohl pomoci. Je to klasický excercismus. Jestli o to bude stát.

Tímhle vším jsem si prošla- jak postavami v kápi, rozsvícení (trochu) jako šerosvit v původně úplně tmavé místnosti- larvovité postavy plující bytem, černé postavy sedící na dětské postýlce, hudba nade mnou, světlo vy bytě, ketré zhasne, a pak mě osvítí (jakoby) fialové světlo, a kolem pluje (jakoby) černý předmět- vidělo víc lidí.

Mám, někdy bohužel, sny, co se stane-
někdy blízkým, někdy úplně cizím lidem(že se ztratí pes, kterémho jsem ani nevěděla, že měli)
mám předtuchy, na úrazy dětí, kiksy blízkých, nemoci, vykradení, nevěru partnera mým blízkých a podobně.

Jinak prosím- nevyvolávějte duchy! Nikdy nevíte-kdo a co se na vás může napojit! Zvlášť bez zkušeností! Pak se ho, toho už třeba nezbavíte. Nehrajte si. Tajemno za každou cenu fakt nechtějte!

jednou toho bylo moc a šla jsem za psychiatrem- ten mě po době poslal za knězem, že chyba není na "mém přijímači" můj bývalý muž se zabýval magií a škodil.

Až budu mít víc času, hodím sem, jak se mnou komunikoval můj táta, na kterého mám velkou fixaci.

Mimochodem, zemřel v únoru, 2001 a hodinky Casio s baterií- mi tu visí na stěně a stále JDOU........(baterii jsem mu koupila v prosici 2000, hodinky k narozeninám 1999.)

Jedu za sluníčkem na chalupu, pa

Elicha
díky za radu zase někdy napiš až budeš mít čas

Teda já jsem se začetla jak blázen....ještě jsem nestačila pročíst všechny příspěvky, ale na jeden chci reagovat:

já věřím v reinkarnaci a vidím to takhle: žijeme životy, abychom se (rozuměj - svou duši) v nich zdokonalovali, až nás třeba jednou potká nirvána (nebo ať si tomu každý říká jak chce - třeba ráj)...to že zemře někomu dítě, je vlastně úkolem pro rodiče - je na nich, jak se s tím vypořádají a jak ovlivní svou karmu...duše dítěte už byla pravděpodobně v maximální blízkosti nirvany, takže přišla na svět jen tak krátce, aby splnila svůj úkol a pak odešla...nevím jestli jsem to napsala srozumitelně a je to samozřejmě jen můj názor...

Jestli Ti to nevadí, můžeš napsat, co přišlo?

Luciena
tomu sice moc nerozumím ale možná máš pravdu...stejně je to hrozné, ikdyby bylo něco po životě (věřím že jo), tak teď žijeme tady a vyrovnat se tady ze smrtí někoho blízkého. dítěte je hrozné..nechápu to

Ahoj.Přečetla jsem si vaše příspěvky a leze mi mráz po zádech.
Nikdy bych něčěmu takovému nevěřila ,kdybych to nezažila.

Když mému synovi byly 4 roky,spal vedle mne v postýlce. V noci mě něco zbudilo,otevřela jsem oči a viděla, že mi u nohou někdo sedí a dívá se od postýlky.Byla to jen silueta člověka.Vykřikla jsem a syn začal pkakat.
Samozřejmě bych řekla,že plakal, protože jsem ho zbudila.

Jenže ráno jsem se ho zeptala proč brečel.Řekl, že viděl bubáka.Tak jsem se ptala dál.Co ten bubák dělal? Řekl, že na něj koukal.Ptala jsem se jestli mu něco dělal,odpověděl,že seděl a koukal.
Nedokážu pochopit,že jsme viděli to samé.
Něco podobného se mi stalo vícekrát.
Již 9 let bydlím v jiném bytě a nic podobného jsem nezažila.
Ale u rodičů v baráku jsem se s tím setkala v několika podobách.Tam se stala i tato příhoda.
Teď, když tam přespávají synové mojí sestry, tak každou chvíli vyprávějí, že tam někdo chodí.
Omlouvám se, že jsem se tak rozepsala.

Když budete mít zájem tak mám ještě jednu příhodu.

Nina
to je strašidelné...určitě napiš i tu další příhodu a neomlouvej se

no hrozné to je, o tom žádná...nevím, jak bych to napsala srozumitelněji (to my nikdy moc nešlo ) - myslím to tak, že duše toho dítěte už může odejít do nirvany, proto to dítě tak brzy zemře...můžeme tedy namítnout, že se ani nemuselo narodit...ale právě se narodilo kvůli těm rodičům, je prostě měla tato tragedie potkat a měli se s tím poprat, jak nejlépe to umí...vždycky když se něco stane, projeví se síla ducha - jsou dvě možnosti, buď nás to zničí, nebo to překonáme a jsme poučeni...v případě smrti dítěte - můžeme skončit s flaškou v ruce a lamentováním, že život nemá cenu, v horším případě můžeme spáchat sebevraždu ANEBO se z toho vzpamatujeme a náš život se změní - žebříček hodnot si úplně přeskládáme a zjistíme, že život je úplně jiný než jak jsme ho před tím viděli...A teď mluvím ze zkušenosti, ne sice (díkybohu) z vlastní, ale z mého velmi těsného okolí...

AXIS
teď sice naprosto od tématu, ale nedá mi to a musím se zeptat: Ty se věnuješ lukostřelbě? Pokud ano, kde? A jsou v republice nějaké kluby? Nějaký čas už po tom pídím, ráda bych se tomu věnovala, ale nic jsem zatím nevypátrala...