Co takhle zkusit úplně jiný typ nížek , s těmito knihami já jsem začínala před léty pak dala na chvíli pokoj a čím víc jsem zrála přecházea jsem na jiné knihy momentálně delší dobu ujíždím na knihách o minulých životech a psychologii
i já uvedu jeden příklad od mé babičky , je to již pár let co onemocněl můj strejda syn mé babičky , byl v nemocnici již nějaký pátek , babička seděla jednoho večera venku a najednou bouchla klika u vrat a viděla přicházet mého strýce (který ležel v nemocnici ) babička se ptala co tady děláš, vždyť přeci ležíš v nemocnici. už si nepamatuji přesně jestli to bylo týž den nebo druhý strýc zemřel. prostě se přišel s svojí mámou rozloučit!
mikkýsek:
Doporučila bys, prosím, nějakou konkrétní knihu o těch minulých životech a z psychologie? Já jsem ještě od Moodyho nečetla nic, dozvěděla jsem se o něm až z této diskuze..
už jsem zde někde psala knihy JÁ , JÁ JSEM, Miluj svůj život, Čtyři dohody, Tvoje dítě jako šance pro tebe,Duševní světlo, Síla je ve Vás,Muž nebo žena a jiné je jich spousta
Ty obšírnější z psychologie doporučuji jít do knihkupectví a trošku se porozhlédnout však ona tě nějaká osloví neboj
ISIS:
Holky, já vám můžu doporučit knížky od Marcela Vaneka. Sice na někoho můžou působit jako pohádka, ale našla jsem tam odpovědi na to odkud přicházíme, co tu na zemi děláme a co se námi bude dít , až zvládneme tady ty svoje životy. Asi nejlepší je Cesta k absolutnu.
Od Marcela Vanka mám audioknihu na MP3 "Sedm životů".
Opravdu, hodně stylizované, ale základ pravdivý.
Na tu Cestu k absolutnu mrknu, to může být taky zajímavé.
I když teda když mi zemřela má milovaná tchyně cítila jsem její blízkost ,je to opravdu zvláštní pocit.
mrkněte na
www.zahady.mysteria.cz
mrkněte na článek vpravo jak jsou ta okýnka, skoro dole články
"nejčtenější příběhy" - na článek [b]duše se vracejí ...[/b]myslím, že je tam 7 příběhů do paní Bohunky, od které netrpělivě čekám knížku.....
čtení a její příběhy jsou velmi zajímavé.......
Cituji Petti: Je v něm tolik bolesti a zloby, že bych raději, aby nebylo potom nic, než návrat na tento svět.
Ahojky....nedočetla jsem celou vaši diskuzi......ale když jsme si přečetla tuhle větu, tak musím napsat.........nevím jestli věřím nebo nevěřím, ale každopádně když mi bylo v životě hodně zle, tak jsem myslela na mého mrtvého dědu.....a jako bych si sama za něj odpovídala......rozhodně mi to pomohlo se neutápět v depresích, ale snažit se danou situaci řešit......ale proč píšu chtěla jsem se zeptat na anděly...prý každý člověk má nějaký u sebe,ale to prostě teda jde mimo mé chápání, když každý z nás někoho má......tak proč jsou vraždy, utrpení, násilí,brutalita?....prosím neberte to jako rýpání, jen bych chtěla vysvětlit jak to je možný, že někomu pomůžou a někomu ne....jestli se to dá takhle jednoduše napsat..děkuju za vysvětlení
Já v reirkarnaci nevěřím a k tomu mne přivedl můj psycholog jednou jedinou větou.
Pokud by opravdu existovala, dnešní svět by byl prakticky dokonalý!
A protože jsme svědky stálého zhoršování světa, života, vztahů... nezbývá mi než věřit tomu, co kdysi dávno v jedné knize vyjádřil Alan Edgar Poe a co mne provází celým životem:
Věřím, že Bůh má nějaký konečný plán, a že ten plán je dobrý.
Cituji lumpik: .prosím neberte to jako rýpání, jen bych chtěla vysvětlit jak to je možný, že někomu pomůžou a někomu ne.
To vůbec není rýpání. To jsou otázky, které si kladou všichni lidé,a na které nenacházejí odpovědi ani teologové, i když si myslí, že je našly.
Tak já docela věřím tomu, že po smrti není konec. Podle mě není možné, aby to najednou prostě jen tak všechno zkončilo.
JInak jak psala příběh Vylupek, tak mě se stalo něco podobnýho s mým dědou. Byli jsme u nich před dvěma lety na návštěvě a když jsme odjížděli, tak nám děda mával a mnou projel pocit, že ho vidím naposledy. Ale nevěnovala jsem tomu pozornost a o měsíc později byly Velikonoce. Měla jsem strašnou touhu jet za dědou a babičkou a pořád dokola jsem si opakovala, že bysme tam prostě na ty Velikonoce měli jet, ikdyž po babičkách nejezdíme. No ale den se překulil a my nikam nejeli. Druhý den večer mi volala mamka, že děda zemřel. V tu chvíli jsem si vybavila situaci jak nám před tím měsícem zamával naposledy.......
anetadela1
Tohle znám. Teď při zemětřesení v Itálii zemřela vnučka mých dobrých přátel. Její dědeček se tu noc, když se to stalo, probudil celý spocený a s hrozným pocitem. Potom říkal, že se s ním Martička přišla rozloučit. A já tomu věřím.
Cituji anetadela1: Tak já docela věřím tomu, že po smrti není konec. Podle mě není možné, aby to najednou prostě jen tak všechno zkončilo.
Přesně tak to cítím i já.....nemůžu přece jen tak skončit....rozhodně věřím na posmrtný život, neumím si totiž představit, kdyby neexistoval...
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.