Zůstat nebo odejít

Ahojte,
předem děkuji těm, kteří to přečtou celé, jelikož se obávám, že to bude delší slohovka, psaní mě totiž vždycky bavilo . Klidně mě suďte, jsem na to připravená. Jen pro souvislost, nyní je mi 23let.

Poprvé jsem ho poznala, když mi bylo asi 16let. Mám ráda chlapy, co vypadají jako chlapi (jsou urostlí). Nevím jak to popsat, ale při pohledu na něj, jsem ucítila tak zvláštní pocit, jako nikdy předtím a nikdy potom. Strašně mě to k němu táhlo, byl pro mě někdo, po kom jsem strašně toužila, aniž bych ho lépe znala. Prostě jako kdyby do vaší půlky srdce najednou dosedla ta druhá. Tehdy jsme se jen znali přes společné přátele.

Když mi bylo čerstvě 19let, rozhodla jsem se ho naplno kontaktovat. Byla jsem asi měsíc po ročním hezkém vztahu, ale mého vysněného jsem z hlavy nikdy nevymazala. V tom mezičase tří let jsme se párkrát potkali. Po kontaktování jsme se dohodli na společném silvestru. Projevoval zájem, i další 3 měsíce, ale bez vyhlídky trvalého vztahu, prostě ho jen bavil můj lov. Nakonec se ale podvolil, já odmaturovala a odstěhovala jsem se s ním do pronajatého bytu. Moje mamka to nesla těžce, denně mi volala nebo psala, aby věděla, jak se mám. Nemohla si zvyknout na to, že už jsem dospělá a chci mít svůj život. Já to chápala, ovšem přítel ne. Začaly hádky, které buď byly ve smyslu, že se nám moje matka montuje do života (volala jen mně) nebo že jsem tlustá a v neposlední řadě, že nemám práci (ale neživil mě, měla jsem dost naspořeno a taťka mi dával měsíčně nějakou částku jako alimenty, od doby kdy odešel a než si najdu práci). To, že jsem byla tlustá, budiž. Na svou výšku 150cm, jsem vážila kolem 65kg. Rozhodla jsem se pro dělennou stravu a pohyb s přítelovým psem. Práci jsem sehnat opravdu nemohla, v průběhu našeho 1,5ročního vztahu jsem byla zaměstnána dohromady asi 3měsíce. V hádkách nechyběli urážky typu, že jsem blbá, že jsem jako moje matka a podobné. Občas mi byly divné jeho nálady, načež jsem opravdu náhodou našla prázdnou láhev od rumu. O pár dnů další a další... Na můj dotaz, proč pije, odpověděl ve smyslu, že za to můžu já, protože jsem pořád jen doma, nemám tu práci, jsem tlustá, nepřitahuji ho a teď jsem vlastně i kontrolor. Že ho hlídám. Jenže růžové brýle ne a ne sundat, všechno jsem překousávala, dávala si za vinu jeho pití a aktivně si hledala tu práci. Nepříbírala jsem, zlehka jsem hubla. Po roce jsme se přestěhovali do jeho bytu, který tou dobou pronajímal. Byla jsem tam s ním 1,5měsíce a pak jsem se vrátila domů k mamce. Když jsem odcházela, měla jsem o 5kg míň. Zkoušela jsem s ním udržet kontakt, ale nakonec mě odsoudil jako vyvrhel.

Na začátku loňského roku jsem ho kontaktovala. Rozpadal se mu zrovna vztah. Chtěl se sejít, až bude mít vše vyřešené. V květnu jsme se sešli a pokračovali tam, kde jsme tenkrát skončili. Já o dalších 5kg lehčí, se stálou prací, dospělejší. On s uvědoměním chyb a bez pití tvrdého alkoholu. Asi po měsíci jsem se k němu opět stěhovala. Vše bylo úžasné, první kámen úrazu byla moje minulost. Našel nějaké věci a udělal z toho šílenou scénu. Přiznám, moje minulost nebyla zrovna svatá, ale nakonec je to přece minulost, v které on nebyl a relativně mu do ní nic nebylo. Kontroloval mi poštu, zprávy, fb. Nikdy bych nepodvedla. Postupně od toho upouštěl. Ovšem zase začaly hádky, s narážkou, že jsem jako moje matka. I moje postava se pořád řešila, ale už ne v takové míře. Kolem Vánoc to bylo nejhorší. Hádali jsme se kvůli kravinám, ale on vždy do krve, neuvědomuje si, co v hádce dokáže všechno říct. Bere to prostě tak, že v hádce se to nepočítá tak hrozné. Bylo to někdy i kvůli jeho dělení prací na mužské a ženské. On přece nepůjde uklidit veřejnou chodbu v bytovém domě, kde bydlíme, ale já v létě mohla vymalovat pokoje a položit lino. Prostě jen jak se mu to hodilo. Dokázal udělat i scénu s tím, že sice bylo navařeno, ale neměl nachystané jídlo v krabičce do práce. To přece dělá ženská, on si to chystat nebude. Několikrát mě poslal domů k matce. A tak dále. V poslední době už se nebojí mopu a neposílá mě domů. Ale lže mi. Na začátku jsme se dohodli na určité stravě. Já dodržovala. Alkohol piji občas, většinou šampus, nebo víno nebo frisco. Spotřebu na litry mám asi 2l za měsíc. Přítel má spotřebu tak 3basy piva na měsíc. Lže mi v tom, že si opět schovává alkohol a dokonce už i jídlo, které nepatří do našeho režimu. Já bych ho klidně ráda porušovala, ale on je vždycky hrozně proti. Já dál hubnu, ale on spíš přibral. Když jsem se mu svěřila, co mě trápí, že vím o jeho schovkách, otočil to proti mně, že ho kontroluju, že ho chci ovládat.
Naše hádky, které v poslední době vyvolává opravdu spíš partner, jsou pro mě stresující. Jsem hodně přecitlivělý člověk, vím to o sobě, ale těžko se s tím pracuje. U každé hádky brečím, každou jeho urážku si dlouho pamatuju a hodně mě bolí. Nejsem splachovací, neumím se pohádat a za hodinu se na sebe usmívat. Horší je, že jsem v každé hádce ten špatný já, ačkoliv mi opravdu někdy úplně uniká pojem, co se vlastně stalo, takže nemůžu ani najít, kde jsem onu chybu vlastně udělala.
Mám už prostě pocit ponorky. Bydlíme v bytě, ale oba jsme zvyklí žít na baráku. Toužíme po tom oba stejně, ale jelikož on už hypotéku má, musela bych se zadlužit já. Ještě se na ni ale necítím, jenže on mě do toho dost tlačí. Nejsem si prostě už jistá naší společnou budoucností. Jinak je vztah hezký, takový běžný jako všude jinde u fungujících párů, ale ty hádky a jeho pití... Když se napije, hned to poznám, je jiný, jak vyměněný, jak časovaná bomba. V tu chvíli je to jiný člověk a opravdu ne ten, který by se mnou měl později vychovávat naše děti. A v tomto směru se s ním opravdu mluvit nedá. On přece nemá chyby...

V následujícím deníčku se pokusím vysvětlit ty vztahy s mamkou a proč mi tolik vadí to pití. Nechtěla jsem to už vměstnávat sem, už tak je to dost dlouhé .

Nevím už prostě, co dál.