Zneužívání a následky do života

já jsem to naštěstí nezažila....

jemyna
Já naštěstí taky ne. Ale jedné moji spolužačce se to přihodilo, odmalinka ji zneužíval starší nevlastní bratr. Dopadlo to dost tragicky.

Trebi
ou a jak to dopadlo ,?? já teda takovou zkušenost taky nemám ..naštěstí

Přímo se zneužívání zkušenosti nemám, ale asi mezi 12-15lety mně a jednu kamarádku dost obtěžoval asi 50-ti letý chlap( vedoucí sboru). Pořád mi volal, psal smsky, maily, zval někam. Ty zprávy neobsahovaly nějaké neslušné návrhy nebo tak, ale hodně mě otravoval. Musela jsem se schovávat, říkala jsem, aby mu kdyžtak sestra řekla, že nejsem doma a tak. A když mě nezastihl, tak se ptal, kdy dojdu a kde jsem a s kým... Nikomu jsem to neřekla, až potom se někdo dozvěděl o tom, že tak otravuje tu kamarádku, pak jsem to řekla i já. Bylo to to pak docela příjemné, protože on nám ještě psal, co jsme to provedli, že jsme všechno zničili a tak. Když mu maminka té holky řekla, že chce, aby odešel ze sbory, protože jsme nebyly zdaleka první, koho tak otravoval, tak absolutně odmítal, že jsme se zbláznily- ale byla jsem ráda, že už to konečně vyplavalo na povrch, ale i tak, doteď mě hodně mrzí, že hrozně moc lidí, kteří ho znali, tomu nevěřili, řekli, že jsme si to prostě vymysleli, že on je moc hodný člověk...To mě fakt mrzelo. Jako největší špína jsem si připadala já. Teď si na to semtam vzpomenu nebo když ho potkám, je to docela nepříjemné a je to takové nespravedlivé ode mě, ale typy mužů, jako byl on, nemůžu ani cítit, vždycky si prostě představím jeho....ale jinak nějaké velké psychické následky z toho nemám, že bych musela třeba navštěvovat psychologa, to nee....

Sandee
Byla to rodinná tragedie na celé město - toho bratra zavřeli na výjimečný trest, protože s ním otěhotněla a on jí zabil. Hrůůza! Všichni jsme z toho byli zdrcení a otřesení, tak se mi to vrylo do paměti, a když někde slyším nebo čtu o zneužívání, vždycky si na to vzpomenu.

následky? myslela jsem si, že žádné nejsou, než jsem se kvůli tomu musela začít léčit. Jsou to hnusné vzpomínky. Zakřiknutost, nejistota,neláska k sobě, obviňování sebe..........

Ja keď som mala 4-5 rokov, tak ma dosť obťažoval otec môjho otca. Viem, že je to dedo, ale ja som ho tak nikdy nedokázala nazvať za to čo mi robil. Chodila som k nim na prázdniny ako k starým rodičom a on si ma vždy zastavil nikde, kde nás nikto nevidel. Nútil ma, aby som bozkávala a olizovala mu jazyk a hladila ho v rozkroku a on obchytkával medzi nohami a stále mi hovoril, že to tam mám ešte malé, že by to išlo ťažko, že si musíme ešte počkať a tak. A že ja som jeho najmilšia vnučka, že ma má veľmi rád a že ja mu musím tiež takto dokazovať, ako ho mám rada ja. Bola som príliš malá na to, aby som vedela, čo sa deje. Vedela som len, že to je niečo špatné a myslela som si, že je to moja vina. Bála som sa to mojej mame povedať. Až keď som mala asi 13 rokov, tak ona sama povedala niečo také, že keď ešte len chodila s mojím otcom, tak na ňu niečo skúšal. Tak som sa konečne odhodlala to povedať. Nepovedala som jej hneď do detailu, čo sa vtedy dialo. Len som jej naznačila, že aj na mňa niečo skúšal, ale ona to akosi nechcela rozoberať, takže sa s tým nikdy nič nerobilo. Pred dvomi rokmi som sa dozvedela, že si dovoľoval aj na frajerku otcovho najmladšieho brata. Z toho mi vyplýva, že asi obťažoval každú ženu a každé dievča, ktoré sa kedy v ich dome ukázalo. Aké sú z toho následky: nenávidím ho od mojich 4 rokov, bojím sa nechať ho na sekundu s mojou 5 ročnou dcérkou a neviem prečo, ale nespomeniem si na to nikdy inokedy (okrem situácie, keď ho vidím) ale skoro vždy pri orálnom sexe. Neviem prečo, ale v tejto situácii vždy.

Bohužel, zkušenost se zneužíváním má dost slečen.... a ovlivní to člověka na celý život. Ukáže se to dříve nebo později. Přímo sexuální obtěžování jsem nezažila, ale i tak mě to poznamenalo

Hmmm zajimavé téma... kdyz mi bylo 17, obtěžoval mě doktor-primář který mě operoval. celý týden každý den za mnou chodil na pokoj a dělal vše (krome pohlavniho styku) Bala jsem se to někomu říct, nevěděla jak mám reagovat a tak jsem přitom vždy dělala jako že spim. bylo mi z neho na blití. bylo mu přes 60....stalo se ale neco nečekaného-dělala jsem že spim a pritom "bohužel" zažila muj prvni orgasmus. nenáviděla jsem ho. zda a jak moc me to ovlivnilo nevim...ale pravdou je ze celych 10 let pote si stale znova při sexu musim představovat ze mě nekdo zneužívá, ze jsem bezbranna jako tenkrat... jinak nejsem schopna dosáhnout orgasmu jmenoval se MUDr.Jaroslav Opravil, obtěžoval kdekoho možná i tady se některá z obětí najde(?) díkybohu je již v důchodu

Je to strašný
Bonita
co to je za monstrum, když ho sexuálně přitahuje 4 letá holčička ?

Pokud máte malou dceru (bohužel někdy i syna) a najdete si nového partnera, buďte pořád ve střehu, i když vám vaše nově zamilované srdce vůbec nechce dovolit myšlenky na to, že ON by něco takového mohl udělat. To dítě musí být pořád na 1.místě. A i když se všemu předejít nedá, ptejte se... Někdy se s tím dítě samo od sebe nesvěří, ale pokud se správně zeptáte, můžete tím zabránit aspoň tomu, aby to pokračovalo.

jemyna
To si ani ja neviem vysvetliť, ako to mohol robiť vlastnej vnučke. Ale jemu to bolo jedno či som ja mala 4, alebo moja mama vtedy nejakých 20, alebo strýkova 16 ročná frajerka. Jeho jednoducho vzrušovalo to, že robí niečo naozaj zakázané alebo špatné. Jednoducho je to človek, ktorého strašne nenávidím a najradšej by som mu ani na pohreb nešla

Ve 12ti letech mě na táboře dost obtěžoval vedoucí tábora.. a i po skončení tábora jsem dělala vše, co mi řekl na slovo... Měla jsem strach, ale k sexu nikdy nedošlo. Obtěžovalo mě od té doby dost starších mužů a já měla pocit, že jim musím ve všem vyhovět... následky hrozné... léčila jsem se... ale můj intimní život byl jedna velká katastrofa... nenechala jsem na sebe sáhnout, nic.. a když jsem to příteli dovolila, hned jsem se rozklepala, rozbrečela a vůbec nevnímala, co se děje kolem... zvládla jsem vše až díky mýmu nynějšímu příteli postupem času .. od prvního obtěžování uběhlo 8 let a dá se říct, že jsem už v pohodě.. ale nevím, jak bych dopadla, kdyby mě někdo přímo znásilnil... **

Taky mám pocit, že s tímhle mají zkušenosti dívky čím dál víc... Nejhorší na věci je, že s tím pak nic nedělají, nechtějí to dál řešit, chtějí se toho zážitku rychle zbavit a tak to ututlají v sobě...pak se vše projeví až když si sami najdou vztah a má dojít k milovaní....
Když sem byla malá 5 - 11 let asi tak mě tak trochu osahával bratr mojí mámy...taky ho nechci nazývat strejda, tak nazývám jen ty které mám ráda... Nebylo to nijak moc závažný, ale normální to rozhodně nebylo...vždycky se to snažil navlíknout jako nějakou hru, lechtání a podobně... jak jsem byla starší tak mi docházelo, že to není správné a měla sem k němu velký odstup, vycítil to a pak mě hodně ponižoval svými nechutnými poznámkami jako proč si nesundám vršek plavek když se opaluju a stejně nemám žádný prsa a tak...
V sexuálním životě mě to nepoznamenalo vůbec, asi proto že sem dál prošla něčím horším co se na mě podepsalo víc, nebo pro to že v celku o nic moc nešlo....
Teď k němu mám NEvztah...beru to že je brácha mámy, ale nechci se s nim vídat ani se bavit, nic....blbý je, že bydlí v bytě s mojí babičkou a tak se kvůli němu nevídám ani moc s ní....