Zachránil mě, potom zemřel

Upřímnou soustrast!
Především - za nic se neobviňuj. Je mnoho otazníků, co by, kdyby, jak dlouho bral drogy, co ho vedlo k rozchodu apod. Na nic špatného nemysli, vzpomínej na něj v dobrém a ber to jako jeho poslední pomoc tobě - varování, jak může drogová závislost skončit. Najdi si nějaký koníček - sport, turistika, zvířata, přijdeš na jiné myšlenky.
Kolik je ti teď let?

Reaguji na Magda_:
Pokud tě to opravdu sebralo, tak na nic nečekej a vyhledej odborníka, který ti pomůže, aby jsi znovu nespadla do závislosti.
Podle mě něco o drogách věděl už předtím než jste se poznali a proto se mu možná líbilo být ti tím princem, který tě z toho dostane. Je možné, že by je bral i po dobu vašeho vztahu? Nebo zrovna v té době abstinoval a pak se k tomu vrátil. A důvod nemusí vůbec souviset s tebou.
Hodně síly a nezahazuj to, co jsi už dokázala.

možno tušil že sebe už nepomôže a tak pomohl tebe, možno v tebe videl silu vydržať a ty si mu možno ukázala že sa to dá aj keď on to nadokázal (netvrdim len si myslim že mohlo to byť aj tak že sam bol narkoman )
nevieš a už sa ani nedozvieš prečo sa to stalo čo ho k tomu viedlo že sa predávkoval, preto to už nerieš rtebe pomohol teraz už len pracuj na sebe tak aby si žila svoj život bez drogy
moja najhoršie más zasebou a veľa pred sebou tak moja len pekne krok za krôčkom ďalej bez drog ... a neboj sa isť niekam poradiť, ak nemás kamošov skus psychologa zajdi a porozpravaj sa ulavi sa ti
držim ti palce

Magdo, rozhodně se z ničeho neobviňuj! On byl dospělý člověk, a každý člověk (pokud není tedy např. mentálně zaostalý) je odpovědný sám za sebe. Ty stím rozhodně nemáš nic společného.
A pak je tady to, co ti řekl po rozhodu - že tě nikdy nemiloval. Chci tebe i ostatní, co tuhle větu zažily, ujistit, že jí iniciátor rozchodu nemyslí vážně. Říkat tyhle věty je přirozená součást "rozchodového" procesu, kdy se iniciátor snaží přesvědčit hlavně sám sebe, že se rozhodl správně. Takže na tuhle větu s klidem zapomeň.

Ale rozhodně bych ti doporučila konzultovat tvojí náladu ohledně celé záležitosti s odborníkem (psychologem). Jestli si ho nemůžeš dovolit, existují i psychologické poradny na pojišťovnu, tzv. "zadarmo"... A máš pravdu, do odvykacích center nechoď, to by bylo velké riziko...

Reaguji na verula:
krásne napísane, presne to si myslím aj ja.

Ahojky! Přeji hodně sil! Určitě si nic nevyčítej, nemůžeš za to ani náhodou. Podle mého názoru už drogy bral, chtěl třeba přestat, a když viděl, že to nezvládne, rozešel se s tebou, aby tě tam znova nestáhl....ale to jsou jen spekulace, jen on ví, jak to bylo a ten už to nikomu nepoví....přimlouvám se k návštěvě psychologa.....předpokládám že jsi dost rozumná na to,abys už věděla, že přes drogy cesta nevede a nespadla do toho znova,ale jistota je jistota....

Ano... určitě jdi k psychologovi, a pořádně se vypovídej, tam se stydět nemusíš (je to jeho práce a každý den slyší spoustu příběhů) a vypovídání naživo odborníkovi má jiný náboj než jen vypsání (i když i to je fajn). Půjde to z Tebe, klidně si i pobrečíš, ale to je dobře.
Souhlasím se Stormem: určitě si najdi (nebo znovuobjev co Tě bavilo v dětství...) koníček a díky němu podobně laděné lidi (pokud si nerozumíš s vrstevíky, některé koníčky spojují všechny generace), protože píšeš, že nemáš kamarády. To je blbé. Každý člověk potřebuje záchytnou síť přátel. Rozhodně se přehnaně neupínat na jeho rodinu, abys měla taky vůbec šanci trochu zapomenout.
Jsi mladá, život svým způsobem začíná.
Drž se!

Upřímnou soustrast. Myslím, že všechno již bylo řečené, ale taky jsem chtěla nějak vyjádřit svoji podporu. Osobně si ale myslím, že jeho slova o krizi atp. nebyla pravdivá a opravdu Tě miloval, soudím tak podle jeho činů, co pro Tebe udělal... Soustřeď se na školu, najdi si nějaký koníček. Doporučovala bych třeba nějakou fyzickou aktivitu, kdy mysl prostě vypneš, nebo třeba nějaký mazlíček?
Každopádně, přeji mnoho štěstí, jsi velmi silná žena a věřím, že se přes to dostaneš

Chtěla bych Vám všem velice poděkovat za podporu, opravdu mě to potěšilo a povzbudilo, dle vaší rady jsem si pořídila pejska, mám v plánu s ním chodit na cvičák, doufám, že se mi tam povede i s někým seznámit… Také jsem se objednala k psychoterapeutovi. Moje nálada se zatím moc nezměnila, ale doufám, že se to zlepší. Stále mám hlavu plnou otázek, ale teď mám aspoň tu naději… Abych odpověděla na některé vaše dotazy, nevím, jestli něco bral i během našeho vztahu, troufám si tvrdit, že jako bývalá narkomanka bych poznala, že taky něco bere. Ale to období bylo pro mě velmi těžké, soustředila jsem se především na sebe. Když přemýšlím zpětně, je možné, že jsem některé věci přehlížela, jen abych nezkazila to hezké, co bylo. Opravdu si nejsem jista, což je asi špatně. No ještě jednou díky za podporu a rady.

Souhlasím s tím, co napsaly holky nade mnou. Snad jen dodám, že držím palce, abys to zvládla a schvaluji pořízení pejska, ten by Ti mohl velice pomoci. Z toho, jakým stylem píšeš, jde poznat, že jsi dost inteligentní, děláš nějakou školu/máš práci nebo něco? A kolik Ti je, prosím?