Z kamaráda partner?

S mým přítelem se znám už od malička. Jako malé děti jsme si hráli na mamku a taťku, a já do něj byla vždycky platonicky zamilovaná, a myslím, že i on do mě (vyrývali jsme svá jména do stromů a psali si básničky),ale nikdy jsme spolu nechodili ani si nijak lásku neprojevovali. Pak jsme se jednu dobu nevídali, v pubertě se kamarádil s klukama a já s holkama. Po nějaké odbě jsme se zas navštevovali a podnikali spolu akce,....a začali spolu chodit, mě bylo 17 a jemu 21.

Reaguji na ifka.d: Takhle mi začaly vlastně všechny delší vztahy. A jak kdy, ale pamatuji si i na kluka, kterého jsem znala odmalička, vídali jsme se stále, nikdy jsem ho jako potenciálního partnera nevnímala, ale nakonec jsem do něj byla zamilovaná děsně. Akorád jsme se nesešli. Na něho to přišlo dřív, na mě tak dva roky po něm, ale to už zase pro něj bylo pozdě.

Taky jsem se svým přítelem byla nejdřív jen kamarádka. Když jsem se s ním seznámila, tak mě absolutně nezaujal, neměla jsem si s ním co říct, vůbec jsem jeho společnost nevyhledávala. Pak jsme se začali bavit víc a víc a najednou jsem s ním dokázala prokecat dlouhé hodiny. Potom mě to k němu pořád táhlo a myslím, že on na tom byl stejně, ale zamilovaná jsem do něj nebyla. Pak po dvou letech to přišlo tak z ničeho nic, před tím jsme se delší dobu nevídali, bylo mi po něm smutno. A pak to tak nějak vyplynulo

Tak já to tak třeba nemám (jednomu kamarádovi jsem to tak bohužel i musela říct ). Pro mě jsou láska a přátelství dvě odlišné věci, né že by tam snad nebylo nic společného ale obecně řečeno na přátelích si vážím třeba jiných vlastností než na klukovi...takže když mi pak jednou dlouholetý kamarád, řekl že mě má rád, tak jsem mu řekla že s ním nechci chodit, asi jsem si nechtěla kazit přátelství nebo já nevím...ráda jsem ho měla, bylo mi s ním super ale asi jsem nebyla zamilovaná...s dalším klukem jsme se nenáviděli a pak jsme spolu začali chodit ...no a současný přítel se mi líbil od první chvíle kdy jsem ho viděla, bohužel oba zadaní, takže to hned nešlo, takže následovalo kamarádství a potom jsme se teda dali definitivně dohromady...

Reaguji na abcde: Ja to mám tak isto a bohužial som kvoli tomu stratila už 2 kamošov Lenže sa mi zdalo zvláštne zrazu začať nejaký vzťah keď sme boli doteraz len dobrí kamaráti. A myslím si, že by sa to celé skôr či neskôr pokazilo. Ale možno nie...som z toho zmätená.

mám podobný problém.. s kamarádem jsem se seznámila před rokem, a nezaujal mě vůbec ničím, postupem času v průběhu půl roku se z nás stali úžasní kamarádi. Pak jsem si všimla, že na mě vždycky něco zkoušel, ale mě se v té době nelíbil, a tak sem nereagovala a pořád zachovávala naše kamarádství. Až teď po roce se ve mě něco hnulo, najednou vidím jak úžasnej je, jenže, bohužel, jeho snahy už více méně pominuly, a tak nevím, jestli mu mám vůbec něco říkat, nebo to nechat dál takhle. Navíc, vypadá to že si našel nějakou novou slečnu.. kamarádka mi řekla, že nemám brát ohledy na to, že si někoho našel, a že si mám jít za svým, jenže, co když toto přátelství akorát pokazím?

z kamaráda partner? Ne.

Já třeba tohle nikdy neměla. Já to mám rozdělené na kamarády a milence/partnery. A skoro nikdo mi to nevěří, že pro mě kamarád je jen kamarád. Mám jednoho nej kamaráda a známe se 7 let. Známe se dokonale navzájem a prostě nic tam není než to přátelství alespoň z mé strany.

Krásné téma! Ale moc do něj přispět nemůžu, protože jsem měla zatím jednoho partnera a do toho jsem se zamilovala okamžitě, láska na první pohled. Co se mi líbili kluci, tak se mi museli líbit vždycky a musela jsem určitě cítit něco víc než jen -kamarád-, a vždycky jsem to říkala, že se mi musí líbit hned a pokud to "něco" hned nepřijde, nepřijde to nikdy

Reaguji na Nattalka:
S tím, co jsi napsala zcela souhlasím a pokaždé jak slyším něco o "nejdřív kamarádi" si pomyslím, že ti dva na sebe prostě zbyli, popřípadě v tom bylo nějaké vzájemné utěšování se po rozchodu, apod. Ale každý to má jinak.

Není to má zkušenost, ale mé dobré kamarádky, poměrně čerstvá.
Ne. Holčina měla kluka hrozně ráda, měli mezi sebou takové to ryzí přátelství, nebyl problém aby u něj přespala, koukali spolu na filmy.
No samozřejmě kluk se zamiloval. Načež jí dal vybrat, že buď spolu začnou chodit, nebo se rozejdou úplně. Přátelé prostě být nemohou (což toho kluka chápu).
Tak to spolu zkusili, od prvních pár dní jsem viděla na kamarádce že je ztrápená, načež jsem jí řekla, že pokud ho nemiluje, ať se na to vykašle. Samozřejmě to nedopadlo, ptz kluk to moc dobře vycítil.
Ale samozřejmě můžou být i pozitivně laděné příklady - kdy se oba zamilují v průběhu přátelství.
Osobně se řídím tím, že když tam není jiskra, nemá to smysl.

Také jsme se znala s mým bývalý přítelem už dlouho před tím, než sme spolu začali chodit. Ze začátku jsem ho úplně nenáviděla Ale postupem času mě začal přitahovat čím dál tím víc Teď jsme se bohužel rozešli a zničilo to i naše přátelství...Takže ze mě už víckrát ne!

No taky by mě zajímal názor. Mám úžasný vztah s kamarádem, jenže už to hranice kamarádství překročilo .Jsme spolu tak často, že jsem se zamilovala. Nevím jak z toho ven a jestli mu to říct , nebo to nechat být a vyčkat. Rozhodně ho nechci ztratit vůbec .

Reaguji na Evina1251: to je moc hezké