Trpím pocitem osamění

Zlatko, soucítím s tebou...mám pocit, že jsem na tom také tak. Co s tím uděláme?

Holky tomu se říká deprese
Určo to tak není, to si jen vy říkáte

holky, se chválím sama,

jinak ty pocity mám taky tak, čas od času, jakože jsem to nejposlednější kolo u vozu,

věřte, že vaše okolí vás vnímá tak, jak se vnímáte vy samy, jestli se cítíte jako to kolo, proč by s někým takovým negativním chtělo okolí komunikovat?

Holky, dávat k sobě dvě osamělé a opuštěné není dobrý nápad!

petuliinka17
Jsi osamocená a nelíbí se ti to, tak proč v tom něco neděláš? Přihlaš se na nějaký kurz, vyraž někam s tím tvým kámošem, poznej nová prostředí, nové kamarády. S nima můžeš taky vyrazit, atd. Prostě takhle rozšiřuj počet svých kamarádů, pak už budeš vědět co a jak.

Já si to nemyslím.... vždyť nikomu ani nestojím za smsku, za to aby mi zavolal a řekl jestli nechci někam zajít....jen někdy je to tak šílený že se to nedá vydržet....snažím se nebýt co nejvíc doma...jenže o víkendu nemám co dělat...

No to se včera stalo a jak to dopadlo?? Jel zpátky domů za svýma kamarádama....

Já jsem osamělá, protože jsem sama v cizím městě, kde nikoho neznám. Kamarády mám, ale na druhém konci republiky. Chlapa vůbec. Nejsem zoufalka, jen je mi smutno. Mám tendence navazovat kontakty, ale lidi jsou tu poněkud chladní.

petuliinka17
tak jim pošly sms, či zavolej ty. Přátelství, kamarádství se musí pěstovat z obou stran. Nejen, že budeš čekat.
Kdysi jsem měla takové pocity taky,ale pak jsem si našla pár nových kamarádů a už to tak není a pokud se cítím zle, tak jim napíšu. Oni nevědí, že se cítíš, jak se cítíš

Lentilie
Tak to mám stejné,jakile jsem se odstěovala... kamarádky zůstali 200 km daleko a zájem z jejich strany nějak utichl. Navázat kontakty jsem taky zkoušela ale není to jednoduchý potřebovala bych někoho s kým bych mohla na kafe,popovidat,do posilky a tak...no sem tu jako ptáček v klícce...

A to je právě to, že by sis to měla vzít za iniciativu právě Ty a napsat, nebo zavola první.

Ježiš, kde to jsi?
Já jsem si vždycky přála bydlet na Moravě protože jsem si myslela o lidech tam, že jsou veselí, komunikativní a vždy mě zapojili mezi sebe. Ale najednou když už jsem se mohla sbalit a odjet tam tak zjišťuju opak. Každý jede jen za sebe a není tam tak veselo jak jsem si vždy myslela. A pak jsem potkala přítele z Jablonce nad Nisou, a našla jsem tu tak perfektní lidi, že ani celá Morava se jim tady nemůže rovnat. Samozřejmě to neplatí úplně u celé Moravy, měla jsem na mysli spíš svou rodinu a okolí. Úplně se karta obrátila, ale i to se může stát i jinde....

Suzankaa
Pěkně jsi to napsala...jako ptáček v klícce...já, když jsem přijela /do Prahy/, tak jsem okamžitě měla tendence sednout na vlak a utéct domů, protože jsem věděla, že tam nikoho nemám, že jsem tam sama samotinečká a to je fakt děsné. Kamarádům doma jsem napsat nemohla...jednak oni jsou totálně všichni spárovaní (já jsem singl) a mají už vlastní starosti a navíc by to asi brali jako pitomé fňukání.
Kde jsi skončila ty? Myslím, v kterém městě.

bambulik
Moje babi říká, že všude jsou lidi...všude hodní a všude taky zlí...a je to tak. To víš, že i na Moravě se člověku může zdát, že ho mezi sebe nevzali, to asi všude Od Aše až po Hrčavu. Někdo je takový otřískaný, že se seznámí hned a bez problémů a někdo má prostě pocit, že skončil na konci světa a úplně ale úplně sám.

Lentilie
Najdi si tu diskuzi kamarádka Praha a až holky budou něco podnikat, tak se přídej. Je to v sekci vztahy.

tyweee
Díky za tip

Neboj, to už jsem párkrát zkoušela....ale já se akorát dočkám záporné odpovědi... protože si myslí že jsem nudná a že se neumím bavit.... A když o mou společnost někdo nestojí, tak se nechci vnucovat Mám asi smůlu na lidi.... a připadá mi že dokud neodjedu pryč, tak se nic nezmění....