Strach ze ztráty partnera

Ahoj všichni na Omlazení, mám takový problém a ráda bych se s vámi poradila. Mám skoro dva roky přítele kterého miluji, všechno nám klape, je pozorný, hodný, svojí lásku mi dává najevo. Jenže pokaždé když třeba slíbí že večer zavolá a nezavolá, sevře se mi žaludek, začnu se třást a být nervózní a třeba i brečet, protože mám nějak podvědomě strach, že o něj přijdu, že mě přestane mít rád, že ho přestanu bavit. Mnohem větší problém je ten, když chce jít nějak s kamarády. Už jsem si tak trochu zvykla, že jde třeba přes den a když mi to řekne předem a slíbí že se tak za hodinu nebo dvě ozve a sejdeme se potom, tak jsem v klidu, ale když někam jde a neřekne mi to předem, jsem vyřízená. Nebo když s nimi chce jít pít, okamžitě mám takové myšlenky jako že ho to semnou nebaví jinak by nechtěl jít s klukama, že jsem nudná, nezajímavá a ošklivá, přijde mi že s nimi se skvěle baví a semnou ne a zase je tu ten děsný pocit že ho ztratím. Měla jsem špatné dětství, na prvním stupni mě spolužáci šikanovali a na druhém taky. Na střední mě jsem měla dvě nejlepší kamarády které mě z ničeho nic zradily, vykašlaly se na mě a začaly mě pomlouvat všude kde mohly, což mě šíleně zničilo a já vlastně tím pádem žila jen pro přítele, protože i celá naše rodina je nefunkční, otec alkoholik který matce dává najevo, že on je něco víc. Může tenhle strach být způsoben tím, čím jsem si prošla? Strach z toho že stejně jako všichni moji blízcí se na mě vykašle i on? Nahrazuje mi totiž rodinu kterou prakticky "nemám". Moc mě moje chování mrzí protože pak jsem na přítele i protivná, když někam chce jít a pohádáme se. Myslíte, že by mi pomohl psycholog? budu ráda za všechny rady a názory, jsem zoufalá

Weronyc

Podle mě ( nic zlého) se jedná o závislost na partnera. Ale neboj, taky mám občas takové stavy přítel dělá u policie a když mi třeba píše, že jede na přepadení apod. a pak se dlouho neozývá tak šílím ale i když vím že je doma a dlouho se neozve, tak mám strach a napadají mě hned ty nejčernější myšlenky.. Takže tě úplně chápu

43285

Tak když někam chce jít, tak proč nejdeš s ním? Nebo proč si nevyrazíš někam sama, když tě s sebou nechce? Přece nebudeš sedět doma a užírat se nepříjemnýma myšlenkama
Reaguji na Weronyc:
ježíš, mít přítele policistu, tak se zblázním strachy!

Cindova

Myslím že by ti pomohlo si plánovat program tak, aby si nebyla závislá na přítelovi a neseděla sama doma.

Zkus mu navrhnout jestli by ti své plány neřekl třeba dva dny do předu, ty si mezi tím můžeš naplánovat nějakou kamarádku Taky bych být tebou začala dělat něco co tě baví cvičit, jít si zabruslit, zaběhat a podobně Určitě tě to pak zbaví myšlenek na to, že bys pro něj byla nezajímavá. Jestli ti to nedává nějakým způsobem najevo určitě jsou tvé obavy zbytečné Držím palce aby tě tyhle stavy přešly

Krvinkaxxx

Myslím, že je to zcela běžná věc. Taky jsem tímhle trpěla cca půl roku zpátky. Ale tím, že jsem si říkala, že ho tím od sebe akorát odpudím, sem se toho nějak samovolně zbavila. Je potřeba najít si přátele a když půjde ven tak jít taky někam ven, ať nejsi doma sama a nemyslíš právě na ty hlouposti co kde s kým asi děla a tak A když nejsou poblíž přátelé tak se zabavit nějak jinak, já třeba chodím fotit Kamarádi se mi rozutekli, takže mám taky jen přítele a když se jde bavit a já nejdu s ním tak vemu foťák a jdu fotit.. Nebo jdu se psem na procházku, nebo mu chystám nějaké dobré jídlo až se vrátí domu a podobně

GabrielleS

Když někam jde tak taky vyrazím a pak jsem během té doby celkem v klidu, sice pořád kontroluji telefon jestli už se neozval ale dokážu se bavit s kamarádkami normálně. A nechodím s ním protože když vyráží jen s klukama tak je blbé abych s nima šla jediná holka, připadala bych si jako křen a moje přítomnost by nebyla příjemná jak mě, tak mému příteli i jeho kamarádům.

SOLU

Cituji GabrielleS: Moc mě moje chování mrzí protože pak jsem na přítele i protivná, když někam chce jít a pohádáme se. Myslíte, že by mi pomohl psycholog? budu ráda za všechny rady a názory, jsem zoufalá

Podle mě,se na Tobě to vše- čím sis prošla podepsalo.což je celkem logické.Ale bohužel,nikdo nevydrží takové chování u partnera moc dlouho.Nevěříš si a svým způsobem ale ubíjíš nejen sebe,ale i okolí.Mě to co popisuješ teda jako normální chování nepřijde.Není dobrý,být na někom tak moc závislá...
Rozhodně bych nějakou odbornou pomoc vyhledala než zničíš ten hezký vztah a hlavně sama sebe a to by byla velká škodadržím palce abys byla brzy ok

Nicadezuria

Reaguji na GabrielleS:
Mám to stejně, taky když někam chce jít a pak nevolá a napíše jsem nervózní a přepadá mě panika, hned mu volám kde je a kdy už přijde a prostě jakmile vím, že má někam jít, sevře se mi žaludek. Nemyslím si ani, že by mě opustil.. já nevím proč to tak je. Ale možná by ti pomohla nějaká terapie, nebo se prostě nějak odreagovat a nemyslet na to.. ikdyž to jde těžce.. já si vždycky říkam že se nějak zabavím, ale jakmile mě přepadnou ty nervy že je pryč, jde všechna zábava stranou a nedokážu myslet na nic jinýho.

Nattalka

Myslím, že je to zcela normální stav! Taky se dost bojím, že přítele ztratím, moc kamarádů nemám, takže mám taky jenom jeho...navíc mi za chvilku odejde na vysokou do jiného města a bojím se, že to tady sama nezvládnu! Ale určitě je nejlepší udělat to, co ti tady holky radí...najít si nějaké zájmy, koníčky, chodit cvičit, prostě se zabavit a to potom ten čas uteče určitě rychleji než abychom seděly doma a jen sledovaly mobil, jestli už napsal nebo co dělá!:X Je to sice těžké, ale aspoň na pár hodin budeš mít myšlenky jinde a když zjistí, že děláš něco i pro sebe, určitě v jeho očích stoupneš...
Jinak si myslím, že ten strach může být určitě způsobený tím, co se ti v dětství a mládí stalo..

3250

Mně to normální nepřijde. Myslím si, že todle protějšek nemůže vydržet dlouho! Já bych to u partnera nesnesla! Není to rozhodně dobrý, vyhledej pomoc, tímto si časem zničíš vztah!

Adka

Cituji Nattalka: Myslím, že je to zcela normální stav

Já si myslím, že to normální není. Je to buď závislost na partnerovi, nejistota ve vztahu nebo malé seběvědomí. Když vám přítel nezavolá, protože mu do toho něco přišlo nebo se někde zapovídal, tak není normální mít sevřený žaludek, myšlenky, že vás chce opustit, návaly pláče.... .

3250

Cituji Adka: Je to buď závislost na partnerovi, nejistota ve vztahu nebo malé seběvědomí

Přesně tak.

Adka

Cituji Nattalka: že to tady sama nezvládnu!

Takový myšlenky by jsis neměla připouštět, je to blbost. Než jsi potkala přítele, tak jsi to taky zvládala, dýchala jsi, chodila do školy/práce, žila jsi, jedla, chodila se bavit..., tak nevidím důvod, prčo by jsi to bez něj nezvládla a co by jsi nezvládla. Je chyba se na partnera příliš fixovat!