Sourozenecké vztahy

Já mám dva sourozence - bráchu a ségru. Brácha je starší o 14 a ségra o 10 roků. Člověk by řekl, že je to o hodně, že k sobě moc blízko mít nebudeme. Ale opak je pravdou, s oběma mám skvělý vztah a udělala bych pro ně cokoliv.

Já mám dvě sestry. Ta jedna, nevlastní, je o čtrnáct let mladší než já, je jí pět a můžu říct, že je šíleně rozmazlená, její rodiče jí splní cokoli, co jí na očích vidí, dokonce si jim dovolí nařizovat, co mají dělat a oni to akceptují. Ale mám ji strašně ráda, občas je to mazel a rozoumek ... A ta druhá, vlastní, to je moje nejlepší kamarádka. Známe se dokonale, všechno jedna o té druhé ví a navíc máme dost podobné povahy, takže na spoustu věcí nahlížíme podobně a máme stejné názory, takže si hrozně rozumíme. A navíc ona mi řekne cokoli a naprosto upřímně, nebojím se, že by mi někdy ze zdvořilosti něco zatajila. Taky spolu chodíme všude, když je čas, a nijak mě to netrápí, beztak si vůbec nejsme podobné a každý se nás ptá, jestli nejsme lesby.

Já mám jednoho bratra, mě je 15 a mu je 18 a my se upřímně milujeme když jsme byli menší tak jsme se hádali a bili, ale těď jak jsme už dospěli si rozumíme parádně a když mám problém jdu za ním. Nedokáži si představit co bych bez něho dělala

Mam o 6 let staršího bráchu máme skvělý vztah, vždycky jsme měli, udělala bych pro něho cokoliv.

Myslim si, že vztah mezi sourozenci nejvíc ovlivní rodiče, pokud jednoho protěžují, nikdy nemůže být mezi sourozenci dobrý vztah, pokud jsou rodiče spravedliví, sourozenci drží spolu.

Já mám 8 letého brášku a je mezi námi 14 let rozdíl, takže jsem pro něj velká ségra. Je nevlastní ale miluju ho nejvíc na světě. A vůbec jaképak nevlastní, maminka je stejná a jeho/náš tatík je super, takže vlastní a šmitec. Jinak bydlím oc nich 150 km, respektive v Praze a pořád spolu povídáme na skype a každý den se mě ptá kdy spřítelem přijedeme. Moc milé.. . Akorát mě štve, že až on začne chodit na akce, tak já už budu mít mimino

Mám ségru mladší o 7 let a super....

jé, to je skvělý, teď jsem při vaření myslela na svýho bráchu a napadlo mě založit tady tohle téma, abych zjistila, jak to mají ostatní

no, já mám bráchu o 10 let staršího, mamka ho má z prvního manželství, takže máme jinýho tátu...jako malá jsem k němu hrozně vzhlížela a obdivovala ho a zbožňovala a všude jsem ho bránila, on byl pořád někde v luftu nebo na škole, a vlastně jsme toho spolu nikdy moc "neprožili", já se třeba hodiny vydržela dívat, jak hraje hry na pc a strašně mě to bavilo, ale o ničem jsme nemluvili....teď je mi dvacet, bydlím v Praze, bráchovi je třicet a pořád žije v našem rodném městečku, 180km daleko a čeká rodinu..teprve nedávno, když mě při jedný příležitosti vezl do Prahy a loučili jsme se, tak jsme se objali a dali si pusu, a mně úplně vhrkly slzy do očí já vím že je to asi divný, ale u nás v rodině se o citech nikdy nemluvilo a nerozebíraly se, a myslím, že se ani nedávaly nějak extra najevo (tedy alespoň ne slovně), přestože si myslím, že mám skvělý rodiče, který se za mě vždycky ve všem postavili a podporovali mě, ale máme všichni prostě nějakej blok v komunikaci...teď už je to lepší, protože jsem starší a nemám takovou obavu se třeba zeptat na to, co mě zajímá a co dřív bylo tabu.... doufám, že to bude jen a jen lepší..

Mám o 12 měsíců mladší sestru (byly jsme vychovávány jak dvojčata), v dětství to byl boj, (hádky, rvačky, no na nože ), v pubertě jsme se každá dala jinou cestou, téměř jsme spolu nekomunikovaly, když jsem se odstěhovala od rodičů, vztah se uplně změnil (jestli je to tím, že se vídáme občas). Sice ani teď nesdílíme svoje problémy, starosti, radosti, ale když se vidíme, dokážeme spolu být celý, užijeme si to, rády spolu vaříme, nakupujeme atd. Ale nechodíme spolu za zábavou, na výlety, nemáme společné kamarády. Sestra má velmi ráda i mého partnera (ona je dost introvert, oceňuju, že si k němu našla cestu), bere ho jako bratra, jsem spokojená že to je jak to je

Mám 3 bratry, s nejstarším si občas píšu na ICQ či maily, nikdy jsem ho neviděla. Je nevlastní z otcovi strany.
Druhý je vlastní, je o dva roky starší... dříve jsem se vůbec nemuseli, já mu záviděla pozornost rodičů (jak finanční tak citovou) a on mě moje úspěchy a svobodný život teď když jsem na koleji a on začal pracovat se už docela můžeme, jezdíme spolu sami nakupovat, občas se mi s něčím svěří... minule mi dokonce řekl, že jsem člověk kterému nejvíce důvěřuje slzičku jsem zamáčkla... občas teda máme neshody ale stále mám pocit, že já jsem ta starší co ho všude brání a tak
a nejmladší (čerstvě 3roky) je můj miláček... už dvakrát se spletl a nazval mě mami máme úžasný vztah, rozmazluji ho ale zároveň se s ním nepářů... dokonce za mnou chodí, že se mu líbí Natálka ze školy a že by jí chtěl dát pusinku

Mám o 1,5 roku starší ségru a beru ji jako svoji nejlepší kamarádku. Máme skvělý vztah.

Brácha je o 4 roky starší a nikdy jsme si nerozuměli. Bohužel. Máme se rádi, ale nemáme společná témata, nevím proč. V dětství jsem ho nenáviděla, hodně jsme se hádali a bili, měli jsme společný pokoj, se svými kamarády se mi posmíval... Strašně jsem toužila po starším bráchovi, kterej mě bude hlídat, bojovat za mě, ale s bráchou jsme spíš bojovali prosti sobě. Dneska je to rozumnej dospělej člověk, ale náš vztah je prostě divnej, vlastně je mi bližší můj kamarád, teplej, v bráchově věku, ten se ke mně chová jak k mladší ségře.

Mám o rok a půl mladší sestru a považuji ji za svoji nejlepší kamarádku

Mám o 2 rok starší segru, vídáme se na Vánoce a někdy náhodně i jindy. Nemáme si co říct, jsme každá uplně jiná, jiné zájmy, jiná povaha....nebýt mámy tak se snad ani na ty Vánoce nesejdeme. ale konflikt žádný nemáme..jen zkrátka nějak není duvod se stýkat

Reaguji na Janice28: Už jsem se bála, že jsem tu jediná, kdo sice ségru má, o 2,5 roku, ale vůbec si nerozumíme. Je úplně jiná, strašně závistivá. Má občas období, kdy si třeba nerozumí s přítelem, tak to jsem pro ní dobrá, ale jinak to stojí za ***. Pak mám ještě 5ti letýho nevlastního bráchu, ale nějakej extra vztah s ním nemám. Je rozmazlenej až to hezký není!