Je mi 30 let,a po 3 letem vážném vztahu s přítelem(společné hledaní a koupě bytu,zařizovaní budovaní společného budoucnosti a dítěte)najednou mi přítel řekl že se zamiloval do jiné,a že chce být sní.Byla to pro mě strašná rána zhroutil se mi celý svět on byl můj nejbližší člověk na světe, byla jsem vždy k němu upřímná a věřila mu,a myslela jsem že on to má stejně(aspoň to tvrdil,chtěl dítě, a pořád jak mě miluje atd.až do poslední chvíle to tvrdil)A pak najednou konec,netvrdím že náš vztah byl ideální bylo dost hádek i já někdy dělala scény(a asi zbytečně,dnes se už na to dívám jinak)
On mi hodněkrát lhal, a jak někam šel se bavit nebylo na něj spolehnutí,štvalo mě to a tak jsme se hádali ale jinak byl náš vztah krásný,on dával najevo hodně svou lásku samé hezké slova a sliby.Já na to moc nejsem spíš jsem konala než slibovala, ale on to bohužel neviděl chtěl abych ho pořád chválila atd.Prostě vybavili jsme si byt investovala jsem veškerou svou enerigii do bytu a najednou jsem neměla domov a musela jsme se odstěhovat,a on si měsíc po rozchodu nastěhoval do našeho bytu novou známost kterou znal chvíli a prostě ji za mě jen vyměnil.Chvíli jsem byla u rodičů a pak si našla byt teď bydlím sama a nemůžu si zvyknout na tu samotu a nevím co se svým životem.Mam dost přátel a ale většinou jsou v páru, a i když mi moc pomáhají a často něco podnikám, stejně je ta samota hrozná.Nemám moc koníčku a nevím co by mě bavilo, mam práci která mě moc nebaví, ale pracovat tam musím jinak bych byt neutáhla.Zažili jste někdo něco podobného?