Přecitlivělost a nízké sebevědomí.

No tak to muselo být nepřijemné, to by přišlo líto skoro všem. Neporadím ti, jak to udělat, aby ti to nevadilo, ale zato jednu super vychytávku jo: když na tebe jde pláč, tak začni pomalu upíjet vody- fakt to funguje, vyzkoušeno zrovna včera, bohužel

Kolko.máš rokov? Majú spolužiaci dôvod si z Teba robiť posmech?

Reaguji na cutie7: Je mi 15. Je pravda že už od nehody (která se mi stala ve 4. třídě) jsem hodně "zakřiknutá". Do 5.třídy jsem přestoupila na jinou školu (ve které jsem do teď) a vše to začalo. Prostě se semnou přestali bavit a začali pomlouvat. Což bylo docela v poho byly jsme přece jen děti. Pravda, tou dobou jsem brečela hodně. A táhne se to doteď. Jako by každý můj pohyb sledovali a já se bojim jen promluvit abych jim nedala záminku mě pomlouvat. Myslim že je chyba trochu i ve mě. Ale já fakt nevim co na sobě zlepšit. V sedmé třídě jsem se snažila držet i hladovku. Abych aspoň trochu zhubla. Vůbec to nepomohlo...

Reaguji na Nairea: No jelikož do školy nenosím jídlo ani pití. Tak... No ale určitě to vzkoušim. Děkuji za typ A doufám že to nebylo moc vážný... To kvůli čemu na Tebe šel pláč. Ale opravdu děkuji za radu.

Tak to asi budúci rok ideš na strednú že? Zhubla? Maáš nadváhu? Alebo sa len citiš tučná? Ono na Základke sú deti kruté, tiež som patrila medzi menej obľúbených, najmä preto, že som mala mamku učiteľku na tej istej škole a nosila som okuliare. Mala som spolužiaka, ktorý ma dokonca bil, tak som začala v 12tich chodiť na bojové umenie, a momentálne mám čierny pás

Prečo si za to môžeš sama a akú nehodu máš na mysli? Veď keď si zmenila školu nemôže to mať veľký vplyv. Ťažko ti poradiť, ked nepoznám tvoju povahu a aká vlastne si v twj škole.
Ja som si sebavedomie zlepšila tak, že som prestala nosiť okuliare a začala so šošovkami. Zmenila som účes- celú základku som nosila cestičku v strede a vlasy v cope. Tak som ich zafarbila na tmavo hnedu, čím chytili krásny lesk, nechala ich narásť dlhé a vlasy v cope nosím už len na tréningy. trochu som sa začala o seba starať. Usmievať sa byť milá a kamarátska, ale nie vtieravá!! U mňa sa všetko zmenilo až na strednej, na základke to bolo peklo.

Můj lékař (nedávnou jsem měla narozeniny a byla jsem na 15-ti letý prohlídce) řekl že když si mojí dosavadní váhu budu držet a nebude stoupat to je vše v porádku. Při svých 161 cm mám asi 63 kg. A připadám si že jsem hrozně tlustá. Já také nosím brýle. Ale asi od 7 třídy nosím čočky. Ve 4 třídě mě, když jsem šla ze školy, srazilo auto. Zlomená ruka, silný otřes mozku, modřiny, nějaký hematom na játrech a ještě někde... No tak budu doufat že na střední to bude trochu lepší.

Na základku druhý stupeň mám jen ty nejhorší vzpomínky, nosila jsem brýle, byla jsem nejvyšší ze všech holek a na obličeji asi tak milion beďarů a protože odrostlé "děti" dokážou být nejkrutější, dávaly mi vyžrat moji odlišnost. Těžko radit, člověka to poznamená, zvlášť když jsi cíťa. Co se ti stalo, to by ale přišlo líto každému v tom věku. Vůbec bych je nepodceňovala, jistě dobře věděli, že je můžeš slyšet. Já bych ti poradila je ignorovat, jestli máš ve třídě nějakou spřízněnou duši, tak se bav jen s ní/m, teď už to vydržíš, za chvíli vypadneš na střední a tam už spolužáci budou mít i mozek, neboj bude to lepší, řekla bych že stoprocentně vím že ti to teď asi nijak nepomůže, ale počkej za takových deset pátnáct let, až je potkáš na ulici a oni budou tlustý, zapšklý a úplně z podoby, to tě rozveselí (mě tedy vždy a zaručeně a nejvíc mě pobaví, když se ke mě ženou s pozdravem jako největší kámoši právě ti, kteří mi tehdy tolik ubližovali, to je celkem dobrej joke).Každopádně s tím upíjením vody to je zajímavá myšlenka, mohlo by to v dané chvíli fungovat

Taky jsem neměla ráda základku. Já zas neměla kozy, měla jsem atopický ekzém a dobře jsem se učila, takže taky ideální otloukánek 😞
Na střední se to 100 % zlepší, uvidíš 😊😊😊
A přesně jak píše Johanita, po letech je to kolikrát fakt satisfakce je potkat.
Teď máš před sebou celý léto, pěkně sportuj, kolo, plavání atd. a na střední nastoupíš jako kočka, uvidíš a za těmahle blbečkama uděláš tlustou čáru a bude 😊😊😊

Píšeš jako inteligentní děvče Vsadím se, že tví spolužáci by tam naflákali milion hrubek. Na střední to snad bude lepší. Vyselektují se blbci a určitě si více padneš do noty s těma chytřejšíma Je možný, že zatím se neumíš v kolektivu úplně chovat. Jak píšeš, že se třeba bojíš něco říct, aby ses neztrapnila. Koukni na to, jaké kraviny plácají ostatní. Sice nemám ráda lidi,co říkají úplný blbosti za každou cenu, ale to si myslím, že nebude tvůj případ. Časem se to určitě naučíš, hlavně se neboj říct svůj názor a když se ti něco něpovede, tak se nic neděje. Je to jen o sebevědomí a to se člověk naučí, ikdyž to třeba nemá vrozený. Já taky nic extra oblíbenýho nebyla a pak se to zlepšilo. Musíš si hlavně věřit

To setkání se spolužáky po letech je fakt pro duši někdy odplata - hlavně co se týče kluků, kteří nejen mně dávali "sežrat" akné, kulatá záda, vyčnívající výšku, žádná nebo "moc velká" prsa atd. Ty necelé dva měsíce už doklepeš... a potom ti mohou být už ukradení (pokud někteří z nich nenastupují na stejnou střední - tak jsem to měla já a vše pokračovalo dál v zajetých kolejích, byť od druháku v menší míře, to už značná část osazenstva postupně dostávala rozum a "problémoví" byli během toho prváku/druháku pryč ze školy). A k nástupu na novou školu - nervózní budou skoro všichni, tak se zbytečně nestresuj, že to bude stejné prostě se snaž občas mile usmát, prohodit pár slov s okolo sedícími a nepřeháněj to - bylo by znát, že to není tvá přirozenost. Lepší být nenápadná, ale svá, než se snažit udělat ze sebe střed pozornosti.