Zmatená z pocitů

Já taky žárlila na přítele, kterého jsem sama opustila a který si po rozchodu našel novou. Podle mě je to naprosto přirozené. Neumím vysvětlit, proč se to děje. Možná ten pocit nenahraditelnosti, případného srovnávání, trochu majetnickosti nebo vykolejení z náhlé změny, že já+on už definitivně neexistuje? U mě to odeznělo asi po měsíci, uvědomila jsem si, že já ho nechtěla a on přece nezůstane na ocet. Byla jsem mu pak na svatbě a měla jsem v sobě dobrý pocit - přála jsem mu to z celého srdce.

balthazarka: to zní tak pěkně, doufám, že i já to takhle budu mít. Už jsem si připadala fakt jako magor. Zatím musím říct, že mu to pořád nepřeju z nějakého důvodu, ale snad to přejde a najdu v sobě sílu mu vše odpustit a přát mu to nejlepší.

kočko, upřímně já nevim, jestli bych dokázala přát to nejlepší někomu, kdo mě seřeže tak, že mi zlomí kostrč. Já si od chlapů nechala v životě taky ledacos líbit, to přiznávám, ale tohle je docela hardcore. Buď ráda, že jste od sebe, jen ať oblbuje nějakou jinou a Ty máš taky novýho přítele, takže čáru za tím tlustou a pá pá

Ellenuschka: to je právě ono. Měl to úplně stejně s poslední přítelkyní přede mnou, řekl mi, že jeho povaha není pro vztah, protože to vždycky dopadlo takhle. Já doufala, že bude sám a nikomu už nebude ubližovat. Ale teď je tady jiná a já zároveň žárlím a zároveň jí lituju
On mě tak dokonale psychicky zdeptal, že ani po třech měsících jsem se z toho úplně asi nevzpamatovala....

tomu se vyplácí věřit. Já bývalýmu taky nevěřila, když mi tvrdil takové věci a stálo mě to 9 let nervů...

Nechci Ti teď sahat do svědomí, ale opravdu jsi doufala, že bude sám, aby už nikomu neubližoval, nebo proto, že sis myslela něco o svojí nenahraditelnosti? Tím si asi projde podle mě po rozchodu každá, né?

hm, co Tě do cizí baby, nech to na ní.

Tak tomu dej ještě čas, ono Tě to bude zajímat míň a míň a jednoho dne si večír uvědomíš, že sis na něj celý den ani nevzpomněla

Já myslím, že je to normální pocit.. Asi mu nepřeješ nic pěknýho a to,že má vztah ti proto vadí.Já to taky tak měla. Věděla jsem,že můj ex sám nezůstane,ale nepřála jsem mu to...

Já se ti nedivím, že je ti líto té holky. Ale já bych to tak rozhodně nenechala a varovala ji. Být na jejím místě jsem ti skutečně moc vděčná, kdybys mi to řekla. Ježišmarja, zlomit kostrč, to tě musel naprosto brutálně zmlátit! Takový člověk je nebezpečný, tím spíš, že tři roky to byl beránek a nic jsi netušila. Klidně by mohl někoho i zabít, měl by se jít léčit. Ale já jsem taková, že prostě nedokážu přihlížet zlu. Záleží to na tobě samozřejmě, ale já bych mlčet nedokázala, a pokud by se té holce pak něco stalo, hodně bych si to vyčítala. Samozřejmě věřit ti nemusí, může si to přebrat, jak chce, ale udělala bych maximum pro to, aby se to neopakovalo. Jinak trošku žárlit na bývalého je asi běžný, taky se mi to stalo... Ale já měla jen pozitivní zkušenosti, tohle bych asi jen tak nedokázala odpustit.