Jak překonat panický strach z pavouků

Jen jsem si to přečetla a už mám pocit, že po mně ti pavouci lezou
Jsem na tom stejně jako vy. Mám z nich opravdu panickou hrůzu, než jdu spát, všechno zkontroluju, bušení srdce..nebudu opakovat to, co už tu bylo napsaný. Bohužel se podle mě nedá této fobie zbavit, snad jen za pomoci dobrého! psychologa. Ale samy jsme asi na tenhle strach krátký

A už někdy některé z vás opravdu pavouk ublížil? jednu dobrou kamarádku jsem strachu z pavouků odnaučila tak, že jsem jí přiblížila jejich pozoruhodný život a postupně jsem ji k nim vodila na kratší vzdálenost až dnes tyto tvory obdivuje

já mám z pavouků strach odjakživa a doma na mě kvůli tomu křičeli když sem zahlídla malinkatýho pavoučka a začala ječet... hlavně děda ten to nemůže pochopit ještě dneska a tvrdí mi že si vymejlšim nebo že jsem blázen .... párkrát po mě hodil pavouka (prej léčba šokem) a od tý doby se mi čas od času zdá hnusnej sen ve kterym je pavouk kterej po mě leze a všechno se zdá tak realný až se probudim celá zpocená a srdce mi buší tak že se divim že mi nevyskočí z těla .... teď se toho strachu nezbavim vůbec

Mě pomohla kniha Tajemství.Fakt.Letos jsem díky tomu potkala snad jen tři pavouky a ani mi nepřipadalo,že se jich bojím.

Reaguji na Edge:

kniha? Je to něco jako ten film, co tu už vícero lidí zmínilo? A jakým způsobem Tě to ovlivnilo natolik, že Ti to odstranilo fobii?

Reaguji na pes.filipes:
Ano.Vše se mi zlepšilo.Mezi mýma přáníma bylo i,že se nechci bát pavouků a nějak to pominulo.Sugescí jsem si vysvětlila že si vymejšlim,co by ses bála,nejsi v Austrálii,tam jsou nebezpeční.No a léto je pryč a já koukám,že mě ta fóbie letos prostě vynechala.

To se bojíš oprávněně, když jsem byla jednou u kámošky tak tam byl ten velikej pokoutník nebo jak se mu říká a my největší hrdinky jsme na něj šly s novinama, ale jakmile se pohnul, tak noviny letěly na druhou stranu místnosti a my s kámoškou na stole. No, nakonec jsme ho vysály a asi za hodinu vylezl . Teď se tomu směju, ale tenkrát mi to moc směšné nepřišlo. Taky se mi několikrát stalo, že jsem měla pavouka v posteli, pod polštářem nebo zachumlaného v látkovém kapesníku (když jsem měla rýmu a došly papírové). To je to nejhorší! To, že byl tam kde spím a čeho se dotýkám a že by řekl ostatním pavoukům, ať se tam schovají taky, že to je super místo. V tomhle ohledu jsem jako malá holka.
Jinak mi taky vadí těch osm nohoupořád všem říkám, že to má nějaký skrytý účel a až se jednou přijde na to, k čemu je potřebují, tak to bude něco tak strašnýho, že všichni budou litovat, že mě neposlouchali

Mi se občas stává, že v noci v polospánku se mi zdá, že se ke mně ze stropu svěší pavouk nebo že je u mě v posteli. To pak začnu kolem sebe kopat a vyskočím z postele, rozsvítím světlo a několik hodin sedím uprostřed pokoje a bojím se jít spát, i když vím, že se mi to zdálo. Blázen...

Reaguji na Peťuna1967: no to mě se to zdá někdy tak realně že se ve snu probudim nadzvednu peřinu a vyskočí na mě pavouk jindy had ....

Tohle je podle mě dost i o výchově. Já dětství strávila v lese a učili mě, že každé zvířátko je pro něco dobré a že se pavoučci a mravenečci nezašlapují. A já je jako mala odnášela z cesty bokem, aby je někdo nezašlápnul. Proto se toho taky nebojím.

To mi naši taky říkali a stejně mám fobii, tohle podle mě výchovou není, prostě ses jich nikdy nebála.
Jinak já bydlím na vesnici a tam je to teda někdy síla. Nejhorší pavouky máme vždycky v garáži, to jsou velcí skoro jako dlaň, fuj. Já se těch malinkých, co mají dlouhé hubené nohy tolik nebojím, ty jsem schopná vyluxovat, ale ty velké musí přítel zabíjet. Nechápu, jak tu někdo psal, že jen proto, že se jich bojí, tak by je nikdy nezabil. No kdyby bylo po mém, tak bych je nejradši nechala vychcípat všechny, mně jich teda ani náhodou líto není, jsou odporní. Což ale ten, kdo se jich nebojí, nikdy nepochopí.
Četla jsem, že pavouk z vysavače nevyleze, protože hned umře, kvůli prachu, co je ve vysavači (díky bohu) a taky, že každý člověk sní za život několik pavouků ve spánku. Když jsem se to před lety dozvěděla, málem to se mnou seklo.

Reaguji na Cherish: Já mám byt vedle sklepa, takže já s pavouky jako dlaň přicházím do styku denně. To mě ale neopravňuje zabíjet tak prospěšné zvíře.

Já nepochopím, proč se jich někdo bojí. Co vás k tomu vede? Jo, někde v pralese, kde jsou miliony smrtelně jedovatých pavouků chápu, ale tady u nás....

Protože jsem od mimina tak byla vychovaná A že ti to říkali, to je zjevně málo jen něco říkat. Já s nimi prostě "žila" a oni nedělají ic mě a já jim taky ne. Nezabíjím je, já je vyženu. Ale výhodou je, že nemám muchy

Já zas nepochopím, proč se někdo bojí hadů, myší, uzavřených prostorů, výšek. To je to samý, prostě člověku, co ten strach nezná, to nevysvětlíš. Prostě je to fobie, zkus si o tom něco najít, třeba to trochu pochopíš.
Jinak si stojím za tím, že s výchovou to nemá co dělat. Z tvého příspěvku to skoro vyznívá, že kdo nesnáší pavouky, je vlastně nevychovaný nebo vychovaný špatně, protože to je tak strašně užitečné zvířátko. Tak doufám, že to tak myšleno nebylo.
Nebo ty bys u člověka, co má panickou hrůzu třeba právě z těch uzavřených prostorů nebo výšek taky řekla, že je to výchovou? Asi ne, že. Všechno to jsou fobie a ,,fungují" na stejném principu.

Tak to určitě ne. Ale kdo má rád psy, tak taky neschvaluje jejich zabíjení jen tak, ze strachu. Takhle je to myšleno

Mě to vysvětlovat nemusíš. Já to chápu, jen je v mém okolí spousta lidí, kteří to přehání a vlastně to není fobie, akorát se jich štítí. V pavoukovy prostě nevidím predátora. Vše je v psychice a dá se s tím žít a v některých případech s tím jde něco dělat. To, že se člověk bojí - chápu. Jen nechápu, proč je zabíjet.
Taky znám spoustu lidí, co se bojí psů... Taky mají právo je zabíjet? Myslím, že ne. Snažím se jen vysvětlit, že to, že má někdo strach ho neopravňuje k zabíjení
Toť vše. Váš strach nezlehčuji, nebo nevyvracím. Jen prostě není potřeba je zneškodnit tak morbidním způsobem. Nikdo nemá právo určovat, zda má živočich právo žít, ať jde o psa, kočku, křečka, nebo pavouka, hada, potkana. Snad si už rozumíme

Tak to jsem ráda
Já bych teda nesrovnávala psy a pavouky, ale to je věc názoru. Jinak já nejsem žádná milovnice zvířat, takže mě zabití pavouka opravdu nechává chladnou a nepřijde mi to nijak morbidní. Stejně tak zabití mouchy, komára, pro mě je to to samé.

No ale neříkej, že jsi nikdy nerozmáčkla komára nebo mouchu