Dlouho jsem přemýšlela, jestli jsem mám psát, ale potřebuju to ze sebe dostat. Jsem 2 měsíce po operaci, po které následovaly komplikace. Když už jsem po měsíci myslela, že vše zlé mám za sebou, objevila se nová - podezření na neurologické onemocnění. Již 14 dní lítám po doktorech, kteří mě udělají nějaké vyš., oznámí, že výsledek není dobrý a pošlou "dál". Cítím se řím dál tím hůř, brní mě končetiny, mám svalové záškuby a zhoršený sluch. Do toho se přidaly problémy s přítelem, a aby toho nebylo málo, dostala jsem výpověď v práci. Připadá mi, že už jsem na konci svých sil. Začala jsem běhat po různých alternativních vyš., ale zatím bez výsledku. Vím, že je to běh na dlouhou trať, ale už nějak prostě nemůžu. Nemáte někdo zkušenost, co dělat, když už člověk neví jak dál? (Zkoušela jsem i Lexaurin, co mám doma z dob státnic, ale bez výsledku). Nechci ze sebe dělat chudáka, vím, že jsou na to mnozí mnohem hůř, jen mě napadlo, jestli nemáte zkušenopsti, jak zvládat takové situace a jak myslet pozitivně, protože mě už to nějak nejde. Děkuju!