Ahoj, nacházím se v situaci, která se mi zatím nikdy nestala a nevím jak se zachovat dál. S přítelem jsme se rozešli, protože jsem začala pociťovat, že z jeho strany to už není co dřív a sám mi pak řekl, že už mě asi tolik nemiluje. Kdybych se ho nezeptala tak by mi to sám neřekl. Asi necelý týden jsme spolu ještě byli a já se pokoušela vrátit jeho city zpět, ale pak se odehrála docela velká hádka a tím to on ukončil. Bylo mi to strašně líto, protože jsme si spolu opravdu moc rozuměli a pořád ho miluju, jakoby se nic nestalo a to on bohužel ví, protože jsem mu vždycky všechno odpustila. Za ty tři týdny, co spolu nejsme, jsme se vídali normálně se snahou, že se k sobě vrátíme. Několikrát však řekl, že zůstaneme jen kamarádi, což mě trošku odrazovalo od toho, abych se snažila to mezi náma změnit. Včera jsme spolu jeli na výlet, kde jsme si o všem promluvili a pak mi nabídl ať u něj přespím. Večer probíhal skoro tak, jakoby jsme spolu byli nebo aspoň já měla ten pocit. Rano mi řekl, že na to asi kašlem, protože to, co mu chybělo časem v našem vztahu se už asi nevrátí. Vzala jsem to tak jak to je, ale řekla jsem mu, že když to nezkusíme, tak to nezjistíme. On na to řekl, že už čekat na to, že se něco změní nechce. Odjela jsem k sobě domu a on do práce. Před chvíli mi od nej přišla zpráva, že tomu možná i šanci dá, jestli opravdu chci. Nevím, co mu na to odepsat, napsala bych , že ano, ale nechci aby si myslel, že mě má porad jistou a bral mě jako samozřejmost, že se k němu vrátím, ať se stane cokoliv.