Ahoj všichni..
Chtěla bych vědět i cizí názor a náhled na můj přístup k věci.
Jsme kolektiv asi 7 holek a zbytek chlapy (o ty ani tak nejde.) Naše nadřízená je možná pro někoho fajn ženská, já jsem trochu jiná, mám jí prokouklou, hodnotím jí jako obyčejného člověka, mě rovného, takže pokud bych s ní vycházet nemusela kvůli práci, nerozuměla bych si s ní. Je křivá, pomluvačná a falešná a já to prostě nemám ráda.
Jde o to, že jsme tam tedy v sedmi ženských, šéfová je osmá. Všechny si jinak rozumíme, je tam sranda, máme se rády. Žádný problém. Ovšem.. až na mě a na mou kolegyni, tam mají ostatní ženský strašnou potřebu lézt šéfové do ******. Neskutečným způsobem. Je mi to vyloženě odporné, neúčastním se toho, prostě jsem svoje, vlastně my obě s kolegyní. Děláme si svou práci a všímáme si především sebe. Je nám kolikrát vyloženě zle, když slyšíme, co jsou ostatní schopny šéfové říct, jen aby se jí zalíbily. A já si prostě říkám, že tohle sakra nemám zapotřebí !? Nemám zapotřebí se usmívat, kdykoliv se potkám se šéfovou na chodbě, nemám potřebu jí každých 5min nabízet kafe, nemám potřebu jí nosit dary a navařené jídlo (ano, i to..).. nemám potřebu účastnit se diskuzí, většinou nehezkých, na účet jiných kolegů, co zrovna nejsou v práci (ano, to se děje často..jako slepice se usadí v kanclu u šéfové a někoho drbou, hnus!) Já mám kancelář vepředu, ale všechno je tam slyšet. Kolikrát bych tam vůbec nejradši nebyla a neslyšela to! A já s mou kolegyní sedíme, ačkoliv bychom nemuseli a mohli se přidat do slepičího kroužku a lézt šéfové do zadku, a všímáme si své práce, povídáme si o normálních věcech a tohle jde radši mimo nás. Proto mám i pocit, že mě šéfová nemá tak moc v lásce.
Druhá věc, která se u nás v práci řeší, jsou dárky a narozeniny. Přispívání a vybírání dárků. Vzhledem k tomu, že nás je v práci asi 30, si umíte představit, jak to vypadá. Každý měsíc má někdo narozeniny, každý měsíc se vybírá třeba 100,- . Se 70% lidí se skoro neznám, pouze je pozdravím, sedíme odděleně. A já jdu opět proti davu a můj názor je: Proč budu přispívat na někoho, kdo mi v životě nic nedal ?! Na někoho, koho v podstatě skoro vůbec neznám ?! Každý měsíc budu odevzdávat peníze na někoho, komu bych sama od sebe dárek ani nekoupila !? A přispívání se prostě v práci veřejně zdržuji. Když jsem měla narozeniny já minulý rok (bylo nás tam ještě podstatně méně), nedostala jsem ani jedinou smsku, ani jediné přání....Bohužel moje chování může působit na ostatní nejspíš hodně neohleduplně a sebestředně. Možná jsem tímhle vážně odlišná, ale přijdu si tam jak v blázinci.. Copak to těm ženským není blbé? Copak se na sebe přes tohle chování mohou podívat do zrcadla? Jsem divná? Zbytečně na sebe upozorňuji?
Když holky navrhnou, že bychom si mohli jít ženské sednout, nemám nějak zájem. Nejsou to ty kamarádky, se kterými bych měla zapotřebí trávit čas po práci a vůbec jim nad vínem předávat informace o mém soukromí, tohle je navíc mezi těmito holkami strašně zranitelné, jsou navíc schopné potom pomluvit jedna druhou a přitom se na sebe usmívat. Jak byste se v tomto kolektivu chovali vy? Já se prostě nechci ponižovat a jít s davem, když to tak necítím a dělat nechci. Máte to v práci někdo podobně? Přijdu si někdy jako černá ovce, ale zároveň mám pocit, že jsem tam snad jediná normální a dospělá a nemám potřeby hrát na někoho nějaké neupřímné hry jen proto, abych se zalíbila. (a to jsem paradoxně jedna z nejmladších) Je mi z toho vážně zle..