Ahoj,
chtěla bych ve stručnosti popsat, co mě trápí a nevím, jak se s tím popasovat. Mám velké problémy ve vztazích. Téměř v žádném nevydržím, nejdelší vztah jsem měla asi rok. Většinou jsem se rozešla já a to z různých důvodů. Původce toho všeho je mi asi znám, ale je těžké ty zažité vzorce chování přeměnit a začít "fungovat" normálně. Ono, když se vám z výchovy nedostává lásky, přijetí a bezpečí, je těžké pak fungovat v partnerských vztazích. Dost se to tam odráží.
Takže nejen, že je to se mnou jako na houpačce, ještě mám ten problém, že se vídám s určitými lidmi, kteří se vzájemně znají. Poslední vztah jsem měla asi na 4x, potom jsem si začala s kamarádem ex (už spolu nejsme) a teď se mi líbí další jeho kamarád. Já vím, zní to asi šíleně, oni to zase nejsou takový ti kamarádi, co by se vídali denně nebo pravidelně, ale stejně - znají se. Rozhodně to není z žádných důvodů, proč to tak je. Prostě jen mě trápí ta spojitost a nevím, jestli mám brát v potaz morální hledisko a nebo myslet na sebe a vykašlat se na to.
Zajímalo by mě, jestli i vy jste se s tím někdy osobně setkaly a máte takovou zkušenost a jak jste to vnímaly. Myslím si, že pro někoho by to bylo třeba nemyslitelné...jenže já se pořád soustředím na to, co si pomyslí okolí a zapomínám na sebe. Na to, jak mi je. A to si myslím, že není úplně dobře...nebo...snad ano?
Děkuji za každý váš příspěvek -- a prosím, pokud by tu byl někdo, kdo by mě chtěl soudit...napsala jsem vše opravdu ve stručnosti. Co tomu všemu předcházelo atd. jsem nevypisovala. Zajímá mě opravdu názor na takovou situaci z každé z vás. Děkuji