Ahoj,
potřebovala bych se trochu vypovídat, nějakou radu a vaše zkušenosti..mám problém, s přítelem jsem už asi dva roky, máme vztah na dálku. Milujeme se, rozumíme si a všechno je super. Jenže máme možnost se vídat jen tak maximálně jednou do roka na cca 4 dny, ano, vím, je to prostě šílené, ale je to tak. Žije na Slovensku a "nejde" to. Připadám si na druhou stranu hrozně, že ho uháním a chci jeho čas, že jsem prostě vlezlá. A problém je v tom, že už takhle dál nemůžu. Mám z toho deprese, kolikrát nemůžu ani jíst, nedokážu normálně fungovat, je mi nanic, jsem naštvaná a nic se mi nedaří.. Ještě ke všemu teď nastoupil na vysokou, takže to není tak, jako dřív, to jsme si alespoň častěji psali a volali. Teď se ale pořád jen hádáme, já se vždycky urazím kvůli nějaké blbině, protože mám z toho všeho náladu pod psa, pak mě to mrzí, ale už to dál nejde..Častěji se nemůžeme vídat údajně kvůli jeho rodičům a z jeho strany to prostě musím pochopit, je mu 19 let, ale na jeho otce se prý musí pomalu a mám být ráda i za těch pár dní v roce. Nechci po něm, aby se sbalil a utekl z domu, když ho doma živí, platí školu a všechno, ale chci, aby se to řešilo..takhle to jinak bude ještě 6+ let. Děkuji mockrát..