S přítelem jsme byli 4 a půl roku. Z toho jsme spolu bydleli 4 roky ve společné domácnosti. Vztah jako každý jiný měl nějaké problémy. Nejzásadnější byl poslední půl rok, který vše rozhodl. Přítel po ukončení jedné vysoké školy, začal studoval druhou vysokou školu a byl také velmi zaneprázdněný práci. To mělo samozřejmě dopad na to, že jsme nikam nechodili a jelikož já taky studuji a pracuji neměli jsme na sebe čas. Pravdou je, že on neměl čas o víkendech a v podstatě nikdy. Já pak začala trávit čas se svojí rodinou, kdy jsme jezdili na výlety atp. O prázdninách jsem si našla druhou práci. Zde jsme poznala jednoho muže, za začátku jsem mu nevěnovala žádnou pozornost, poté jsme začali sdílet stejnou kancelář a začali jsme se bavit víc. Chodili jsme spolu na obědy a rozuměli jsme si. A přeskočila tam mezi námi jiskra. Doma to vypadalo, tak že jsem přišla domu, ex dělal něco do práce a já byla v jiné místnosti a dělala si svoje. Jelikož ten kolega s práce bydlet v nedaleké blízkosti cca 15 minut pěšky, tak jsme občas večer zašli na drink nebo někam. Jednou jsem přišla domu a ex mi řekl, jestli bych mu nechtěla něco říct. Tak jsem mu řekla, že jsem se zamilovala do někoho jiného, že je z práce. On, že už to nějakou dobu tuší z chování, že jsem byla asi odtažitější a že jsem se víc začala parádit, kupovala si nové oblečení a tak. V podstatě jeden den jsme si to řekli, a druhý den jsem šla za mým kolegou a byla s ním celý den, aby to můj ex přítel mohl vstřebat. Přespala jsem u kolegy v bytě, nic nebylo to jsem ani nechtěla, já jsem spala v jiné místnosti! No a další den ráno, už ex chtěl ať si odstěhuji věci atp. Bylo to tedy velmi narychlo a vše bylo hodně emotivní. Věci jsem si odstěhovala k mámě a dál se scházela s kolegou s práce. Věděla jsem, že to nepůjde a tak jsem za měsíc poté dala výpověď v práci. Já chtěla jít bydlet sama, ale věděli jsme, že stejně budeme buď u mě nebo u něj. nabídl mi tedy, že můžu být u něj. Dal mi klíče, objednal mi nábytek. Já to brala trošku jako hrrr proces, protože jsem se nechtěla zase k někomu tak poutat, tím, že s ním budu znovu bydlet, navíc to bylo velmi rychlé. Teď jsou tomu skoro 4 měsíce co jsme se rozešli s bývalým přítelem, s tím současným "kolegou z práce" tedy bydlíme. Nikoliv tedy už jako kolega a kolegyně, ale máme normální vztah. Každý z nich je úplně jiný, v tomto novém vztahu trávíme čas spolu někam chodíme, už jsme stihli i dovolenou v zahraničí. Každopádně já jsem velmi citlivý (chvílemi velmi přecitlivělý) člověk. A bohužel pořád nemohu zapomenout na svého bývalého přítele. (Skoro) pět let je dlouhá doba, takže vzpomínek je spoustu. Vánoce za rohem a mě se při té představě sypou slzy do očí, při představě, že nebudu trávit čas se svým přítelem, kterého zná moje rodina a všichni. V kontaktu s ex přítelem jsem a on mi sám řekl, že to bere jako zradu, že jsem mu lhala přestože k žádnému sexu či ničemu podobnému nedošlo. Prostě bere už jako zradu to, že jsem šla večer s někým cizím na drink. Ano, nechtěla jsem to tajit, ale nevěděla jsem, zdali mi ten nový člověk za to stojí a jestli to není jenom nějaké chvilkové oblbnutí. Teď řešíme ještě nemocného pejska ex babičky, ke kterému mám také blízko, takže je to ještě těžší. Ex přítel se vyjádřil, tak, že ani neví jestli bude ochotný toto někdy překousnout a být se mnou "kamarád". Víte, možná si říkáte (ex a kamarád?), ale ten člověk je mi strašně blízko, a pro mě kdybych ho měla odříznout, je jak kdyby umřel a s tím se já nedokážu srovnat. Pořád mi chybí a myslím, na něj samozřejmě, nechci ubližovat současnému příteli, ale já si nemůžu pomoc a teď jsem v slepé uličce a nevím kam. Do toho mě čeká diplomová práce, státnice po vánocích a já se nedokážu na nic soustředit a co den mě přepadají tyto stavy, kdy na něj myslím a přemýšlím o něm.
Vím, že nastěhovat se ke svému současnému příteli bylo uspěchané, ale už to nejde vzít zpět. A bohužel teď budu mít hodně náročný období vánoce a státnice a diplomová práce, které jsou pro mě další psychickou zátěží. Takže nevím jak nejlépe tuto situaci řešit, abych se z toho nezhroutila, protože k tomu nemám daleko. Zkusila jsem i jednu psycholožku, ale bylo to popovídání v podstatě o ničem. Popovídat si mohu i s kamarádkou, já chápu, že to za mě nikdo nevyřeší, ale třeba mi poradíte jakou cestou bych se měla vydat, nebo co bych měla zkusit.
Děkuji
Poslat SZ
Galerie obrázků
