Ahojky,
Potřebovala bych slyšet váš názor. Jsem s přítelem 5 let, z toho 4 roky spolu bydlíme. Věkový rozdíl je mezi námi necelých 17 let.
Za těch 5 let s ním jsem ,,zestárla,, Nemyslím to špatně, ale více si rozumím s lidmi jeho věku (46let) než s mými vrstevníky a vlastně nemám tady ani žádné kamarády (jen jednu nejlepší kamarádku od ZŠ) , protože jsem s přítelem trávila veškerý čas. Teď si uvědomuju, že to byla chyba.Poslední dobou nám to skřípe. Začly hádky, které nikdy nebyly. A můj problém je, že nesnáším hádky a nepřecházím je. Nejsou to hádky typu ,,tys nevynesl odpadky,, , ale ryjeme do sebe. Zpočátku jsem brečela. Vždy se mě to tak dotklo... Pořád jsem si opakovala, že takhle by vztah dvou lidí vypadat neměl. Je to cholerik. Poslední rok už jsme spolu ani moc nespali. 1x za měsíc, dva. Teď se obávám, že mi to už ani nepůjde. Náš vztah bude zřejmě přechozený. Nikde se neposouval....
Jen si pořád opakuju, jestli to zahodit? Máme ,,společné,, věci. Auto, chalupa, byt (pronájem)... Děsím se toho navždy to opustit, ale zároveň se děsím zůstavat ve vztahu, kde nebudu šťastná. Mí rodiče ho mají rádi, já mám ráda jeho tetu. Další věc , že nikoho nemá, jen tetu a bráchu (s kterým se moc nestýká).
Děti z předchozích vztahů taky nemá. Pořád si říkám, že zůstane sám a to bych mu nepřála .
Vy , které jste prožily dlouholetý vztah, určitě jste tohle musely řešit taky. Obdivuju, že jste se dokázaly rozhodnout. Já se totiž v tom začínám plácat. Poslední dobou z toho všeho už nespím... Asi to chce čas, nebo další podněty , abych se dokázala sebrat a odejít.
Přítel má snahu, chce , aby to fungovalo, ale ve mně se něco zlomilo.
Kromě jeho výbušnosti, negativismu ,nesouladu v oblasti sexu, na něm nenacházím nic tak špatného. Ale to možná stačí