Smazat

Dilema vysokoškolačky: dítě nebo kariéra?

Dámy už několik měsíců mě trápí zásadní životní rozhodnutí. Váhám nad tím zda mít dítě teď v mých 26 letech nebo raděj dělat kariéru. Už mám depresi z toho, jak jsem zamrzlá na místě.

Drahé dámy. Nevěřila bych, že budu tohle téma řešit formou deníčku, nicméně jsem v koncích, každý den se rozhodnu pro něco jiného. Je mi 26 let, mám skvělého finančně zajištěného přítele, který je o pár let starší. Bydlení máme taky vyřešeno. V lednu končím vysokou školu, nicméně v mém oboru je potřeba ještě další vzdělávání mimo univerzitu, které už ale probíhá při práci (je důležité naučené znalosti hned trénovat v praxi).
Poslední dva roky v sobě cítím silný mateřský pud, navíc jsem měla dost gynekologických potíží, takže se bojím, že otěhotnění nebude úplně snadné. Za to mluví i fakt, že s přítelem už rok nepoužíváme žádnou ochranu, jen přerušovaný styk a neotěhotněla jsem.
Pořád čekám na nějaké znamení nebo něco takového, abych se už pro jedno z toho rozhodla a vrhla se do toho po hlavě (hledání práce v oboru, další vzdělávání nebo snažení se o miminko) Tady to váhání mě ubíjí a vede k tomu, že nedělám nic.
Dítě bych hrozně chtěla, ale bojím se, že
1. po mateřské budu hůř hledat práci, nikdo nebude chtít holku co byla 4 roky po škole doma
2. že budu litovat, že jsem si "dostatečně neužila" svobodného života
3. že budu litovat, že jsme si s partnerem málo užili sami sebe, cestování a tak.
4. že budu osamělá (kamarádky studují nebo pracují)

Jenže aby to nebylo tak jednoduché
1. závidím všem maminkám okolo mě, nahlížím do kočárků a tak
2. s každou menstruací mám depku, že se to zase "náhodou nepovedlo"
3. vzhledem ke zdravotním obtížím se bojím, abych později vůbec mohla otěhotnět nebo aby dítě nebylo postižené či jinak nemocné

Na závěr chci říct, že partner mě podporuje, dítě chce, ale až na něj já budu připravená. Chci poprosit ty, které s tímto mají nějakou zkušenost ať už osobní nebo přes přátele, rodinu... aby mi pomohli v rozhodování...




 
1. . .4567
arrow
Neprodává v Bazaru

méně než
10 příspěvků

bakalářka píše: Dneska pokud má otec dítěte dostatečné příjmy po dostatečně dlouhou dobu, tak si ženská může alespoň délku rodičáku vybrat. 

Ciiicaaa
Pokud holka nemá odpracováno, tak je jí to pevně dané

fakt mě udivuje, jak někdo radí s takovou jistotou, jako Cica, když o tom evidentně nic neví.
Samozřeme, pokud aspoň jeden z rodičů pracuje, odvádí daně atd.tak možnost volby MÁ a i kdyby ne, tak do práce může jít zakladatelka tak jako tak, i kdyby měla rodičák na 4 roky.

Cituji Moňas: fakt mě udivuje, jak někdo radí s takovou jistotou, jako Cica, když o tom evidentně nic neví.

NAŠTĚSTÍ jsem se v takové situaci neocitla, toto píšu pouze dle případů kolem sebe, takže pokud jsem se mýlila, tak se omlouvám, beru to jen podle holek v okolí, které nehly prstem v práci a zůstávají doma tak jak je to nařízeno s tou největší almužnou. Je tedy možné, že se z toho dá nějak "vykličkovat".

arrow
Neprodává v Bazaru

méně než
10 příspěvků

Tak je to smutný, ale často to tak skutečně je. Pak ale nechápu, proč si dělají děti. Vždyť to není zadarmo. To jsou jako ty holky z tvého okolí bez partnerů a ani nemají uvedeného otce v rodným listě, nebo se válí na socce oba? No je fakt, že je jednodušší natáhnout ruku a čekat, co dostanu od státu

Reaguji na Elisabi: těší mě, kolik sis dala práce, ale trochu ses minula s tématem - tehdy muž začal naznačovat, že bychom se mohli vzít, jak by se mu to líbilo, kde....pak mě po nějaké době (opravdu neočekávaně) požádal o ruku. Nicméně mrzelo mě, že mi předtím něco vůbec říkal (jsem docela romantik). Každopádně jsem ale nemusela být svobodnou matkou, případně si něco vydupávat, vysvětlovat a naznačovat

Takže až budeš chtít TY někdy machrovat, udělej to aspoň pořádně. Já narozdíl od tebe opravdu nejsem frustrovaná tím, že si mě chlap nechce vzít. Nicméně příslušné komentáře ti vyhledávat nebudu, na to mě to málo zajímá

Reaguji na Adluna: My máme sepsanou s manželem předmanželskou smlouvu. On je na tom finančně o hodně lépe než já. Rozhodně nejsem uražená. On je skvělej člověk, nikdy by mě nenechal padnout. Chápu ale, že v případě rozvodu, by mi nechtěl dávat polovinu svého majetku. A to nejsem žádná chudinka, která nic nemá. Mám normální práci a svůj malý byt. Nechci, aby to nějak blbě vyznělo, co jsem napsala. Neuráží mě, že má můj manžel víc peněz než já, protože je schopnější a pracovitější než já. A jen proto, že kdybychom se rozvedli, že jsem byla jeho manželka, bych měla nárok na jeho peníze?

Cituji Moňas: Pak ale nechápu, proč si dělají děti. Vždyť to není zadarmo. To jsou jako ty holky z tvého okolí bez partnerů a ani nemají uvedeného otce v rodným listě, nebo se válí na socce oba? No je fakt, že je jednodušší natáhnout ruku a čekat, co dostanu od státu

Klasika současné doby - nechce se jim makat a nějakou tu podporu člověk asi vždycky dostane, VŠAK ONO SE TO NĚJAK UDĚLÁ. Navíc proč nevyužít mamahotelu? Partnera mají, samozřejmě jen přítele, ne manžela, kterej nějakou práci má, ale z 20ti tisíc neutáhneš vlastní bydlení a ženskou s dítětem.

Cituji Lisa: tehdy muž začal naznačovat, že bychom se mohli vzít, jak by se mu to líbilo, kde

Jistě.

Cituji Lisa: Neměl by to být chlap, kdo přijde a požádá o ruku?

K popukání na tom všem je, že tady v této diskuzi prezentuješ žádost o ruku čistě jako nápad tvého manžela, který s tím přišel zcela sám. A ty, samozřejmě v tom šoku po tak "nečekané" žádosti, jsi nemohla odmítnout. Nečekaná žádost jaksi logicky nemůže být nečekaná, když jste se na svatbě oba (Snad. Doufejme, že do toho chudák mohl kecat i on.) předem dohodli.

Cituji Lisa: Já narozdíl od tebe opravdu nejsem frustrovaná tím, že si mě chlap nechce vzít. Nicméně příslušné komentáře ti vyhledávat nebudu, na to mě to málo zajímá

Člověče, mě by ale hrozně moc zajímalo, kde kontrétně jsem napsala, že jsem frustrovaná, protože si mě chlap nechce vzít. První možnost je ta, že máš pravdu, ten můj mi dal kopačky, ale já si po těžkém úrazu hlavy nic nepamatuju. Ta druhá, pravděpodobnější varianta je ta, že lžeš. U tebe nic nového pod sluncem.

Stručně řečeno, nebudeš nic vyhledávat, protože bys vůbec nic nenašla, a na to jaksi argument nemáš.

Ale neboj, už tě nebudu dál trápit.

Reaguji na Elisabi: jo, bylo to dost nečekaný, i přesto, že jsme se o svatbě předtím celkem dost bavili...ale to se baví i jiní a pak nic z toho. Div se tomu nebo ne, ta žádost (myslím tu s prstýnkem a vším okolo) byla dokonce i vtipná, ale nechci ji popisovat, protože to je dost velký zásah do soukromí. Víc nečekanou žádost si každopádně nedokážu představit.

Určitě mě netrápíš, celkem královsky se bavím, zvláště po tvém příspěvku v diskuzi, kde jsi vehementně zdůrazňovala, jak je svatba přežitek a k čemu ji potřebujeme. Nevím k čemu, ale ty se tomu tématu věnuješ velmi intenzivně, a to je vtipné

Cituji Lisa: Víc nečekanou žádost si každopádně nedokážu představit.

Jak jsem psala, pokud se s někým dohodnu na svatbě (Tak jsi to psala, a ještě jsi byla nakrknutá, že s tím nepřišel on sám), tak následná žádost nemůže být nic překvapujícího, i kdyby to oficiálně proběhlo za půl roku. Mám známou co se léčí s tím,že slepě věří tomu, co si v hlavě sama vymyslí. Hrozně moc mi ji připomínáš.

Cituji Lisa: v diskuzi, kde jsi vehementně zdůrazňovala, jak je svatba přežitek a k čemu ji potřebujem

Psala jsem, že spousta párů se bere až dlouho po dětech, až když si na pořádnou svatbu našetří (Ne každý to chce odfláknout, aby místo toho mohl zaplatit paní na úklid, protože ani jednomu z páru se nechce čas od času umýt nádobí. ).

Na svatbu a její zařizování se skutečně nijak netřepu, protože to zahrnuje spousta zařizování, pokud to má nějak vypadat. Ale nepamatuji si, že bych svatbu někdy považovala za zbytečný přežitek. Hoď mi sem název diskuze, kde jsem něco takového psala. A ještě pořád čekám na to až mi řekneš, kde jsem napsala, že si mě ten můj nechce vzít. Protože viditelně víš o našem vztahu víc než my dva.

Cituji Lisa: ale ty se tomu tématu věnuješ velmi intenzivně, a to je vtipné

Já se nevěnuju inzentivně tématu, ale tomu, jaká jsi trubka, která má tendence všude "házet machry" a přitom má, jak se tak říká, hajzl na chodbě.

Reaguji na Elisabi: Opravdu už nemám potřebu na tebe víc reagovat nebo snad měřit svůj moment překvapení - mohu tě jen ujistit, že jsme naši svatbu teda opravdu neodflákli a především jsme na ni nemuseli "šetřit", takže určitě jde skloubit krásná svatba s bezpracným úklidem

Jak už jsem psala, já bych se rozhodně s břichem nebo už s malými dětmi brát nechtěla. Připadalo by mi, že si mě chlap vzal kvůli dětem, ne kvůli mně samotné. To už je mi milejší, když mi o svatbě vypráví ve sprše sám od sebe. Každý jsme jiný.

Cituji Lisa: a především jsme na ni nemuseli "šetřit"

Jsou lidi co na svatbu šetřit musí a já na tom nevidím vůbec nic odsouzeníhodného. Pokud ty ano, tak tě upřímně lituju. Tvoje obzory jsou opravdu hodně malé. Moje dobrá kamarádka se vdávala až s dvouletým dítětem, samozřejmě s jeho biologickým otcem. Na svatbu její chlap šetřit musel (Někomu vadí to vědomí, že by to platili rodiče.), ale než samotná svatba proběhla, měli ti dva (mladí lidé, podotýkám) už dávno splacený nový baráček a dvě nové auta. Takže to, že si někdo "šetří" na svatbu není žádná ostuda, vůbec nic to nevypovídá, a to, že jste nemuseli šetřit na svatbu není nic, za co by ses měla chválit (i když chápu, že na něčem si to sebevědomí postavit musíš).

Cituji Lisa: takže určitě jde skloubit krásná svatba s bezpracným úklidem

Napsala jsem někde opak? Zdá se, že narážku na "úklid" jsi tak úplně nepochopila, ale třeba ti to jednou dojde (až se zase budete s tím tvým dohadovat kdo umyje talíře, a ty o tom budeš zakládat diskuze).

Cituji Lisa: Jak už jsem psala, já bych se rozhodně s břichem nebo už s malými dětmi brát nechtěla.

Jo, to už jsi tu psala milionkrát. Na druhé straně jsi pořád ještě nebyla schopná mi odpovědět a podložit něčím svoje lži, jako třeba že jsem někde psala, že 1.si mě nechce nikdo vzít a já jsem z toho hrozně frustrovaná 2. svatba je k ničemu a přežitek.

Prokážu ti laskavost - reagovat nemusíš. Stejně se od tebe člověk dozví jen smyšlené pohádky a argumenty postavené na vodě. Raději běž třeba...umýt nádobí.

Reaguji na Elisabi: V pohodě, zvládne to myčka nebo paní na úklid

Ko ko ko ko dák ... kuřinci se to tu zas hemží
Zakladatelko, dle toho, že žádáš v takto důležité situaci radu z tohoto serveru, svědčí o tom, že nejsi zcela rozhodnuta a ta myšlenka Tě tak nějak nadchla, ale nejsi pro to rozhodnuta....Dodělej školu, rok či 2 práce a pak mimčo Bude to s prací horší a horší a na chlapa se snad spoléhat na 100% .... no nevím....

Cituji Elisabi: Raději běž třeba...umýt nádobí.

Elisabi, ty musíš mít nějaký neskutečně velký problém, jak tak čtu - ale jsem jaksi líná se překousávat historii bůhví až kde, abych zjistila v čem konkrétně vězí. Takže nevím, jestli si tě někdo chce nebo nechce vzít, každopádně, moc bych se nedivila, protože tvé argumenty jsou na úrovni jakési závistivé neplnoleté buchty

1. . .4567
 

Téma Dilema vysokoškolačky: dítě nebo kariéra? je vyřešené (ukončené) - nemůžete do něj již přispívat. Tohoto stavu téma obvykle dosáhne, pokud nastane některé z následujících situací:

  • Příspěvky (rady, řešení) se v tématu začínají opakovat.
  • Příspěvky se začínají stáčet jinam, účastníci diskuse se původního tématu nedrží.
  • Téma je příliš široké, nově příchozí mají problémy se v něm orientovat.
Toto téma jsem založil/a, mohu ho tedy otevřít.
Své téma uzavírejte vždy (!) po úspěšném prodeji v Bazaru. Děkujeme!
Příspěvky
| smazat označené