Přítel chce děti, ale svatba je podle něj zbytečná

Tím spíš je situace jasná: pokud chce s tebou někdy mít děti, musíte se napřed vzít, abyste vůbec o dětech mohli začít uvažovat. Řekni mu, že takhle za svobodna nemá vůbec smysl se o dětech ani bavit

Podle mě je to jenom o lidech. "Riskantní" je to stejně pro nevdanou i vdanou ženu. Můžete prožít s chlapem bez manželství nádherný vztah na celý život. Ale stejně tak si můžete chlapa vzít a prožít peklo Podle mě svatba není zárukou žádné jistoty, věrnosti, lásky. Proto ji někteří lidé nepotřebují. Také se nedá určovat míra zamilovanosti nebo lásky u chlapa, který si vás chce hned vzít a u toho, který prostě svatbu ke šťastnému a dlouhodobému vztahu nepotřebuje. Někdo prostě cítí, že je to - to pravé a cítí jistotu i bez svatby

Chlapče, ty jsi opravdu ještě nedospěl, a možná se ti to ani nikdy nepodaří, tak jako mnohým jiným. Tvé partnerky, pokud nějakou máš, je mi líto. Pokud si myslíš, že skutečný chlap se projevuje jako arogantní bezduchý neurvalec, tak to potěš.
A pokud tohle opravdu někdy nějaké řekneš, pak doufám, že se skutečně hodně rychle sbalí a nechá tě svému osudu, bude to jen a jen pro její dobro.

Zajímavý, že tohle ultimátum se nelíbí, zato ultimátům od jedné diskutující na první straně se setkalo se souhlasným hýkotem ))

souhlasím

I s tímhle souhlasím, ale jestliže ji ten druhý chce, protože chce mít úplnou rodinu (nebo tomu dát alespoň šanci), pak by partner neměl mít problém mu to dopřát. A pokud s tím problém má a striktně odmítá vytvořit rodinu, je podle mě namístě ptát se proč s tím má takový problém.

Rozdíl je v tom, že zatímco tvoje ultimátum dáváš z pozice chlapa, který s dotyčnou nechce mít dítě (aspoň předpokládám) a je to ultimátum jen a pouze ve tvůj prospěch, tazatelka by dávala "ultimátum" muži, který s ní to dítě chce mít, a je to "ultimátum" hlavně ve prospěch toho dítěte.

Chápu, málokterá se chce vdávat s pupíkem
Já jsem měla fakt kliku, že, ač těhotná, jsem měla (pocitově) tak krásnou svatbu, že na ní dodnes vzpomínám. Všechno vyšlo a já jsem prožila naprosto úžasný den. Šaty, lidi, počasí, prostředí.. všechno super
A za 2 měsíce jsem dostala parézu lícního nervu a vypadala jsem nějaký čásek jako de.bil. Ale to už měl manžel smůlu, už to měl podepsané

Mám asi trochu jiné názory než většina a to i v jiných věcech, ale ráda se o ně podělím Chtěla jsem jen zakladatelce ukázat problém trochu z jiného úhlu pohledu, podle mě vidí problém tam, kde není. Nevím, jak přesně to vysvětlit. Ale prostě já se někdy až divím, když vidím, že se lidé hrnou do svatby i přes to, jak špatný mají vztah. Taky jsem alergická na to, když někdo bere svatbu tak, že skončila doba užívání si a teď musím být věrný/á. Nebo že svatbou chtějí udělat svůj vztah něčím lepším, pojistit si druhého, začít brát vztah vážně. Pro mě osobně by se svatbou nic nezměnilo, moje city k partnerovi jsou moc silné a prostě já věřím, že s partnerem budeme mít dlouhodobý vztah. Máme hodnoty postavené vysoko a rozumíme si. Pro mě je třeba to, co denně s partnerem prožíváme větší důkaz lásky a důvěry, než kdyby mě požádal o ruku a přitom se choval ke mě hnusně. Já netvrdím, že se nikdy nechci vdát, jsem mladá, nevím, co bude za pár let, ale rozhodně to pro mě není tak důležité. Vím, že svatba lidi nezmění a nešťastní můžou být ve vztahu se svatbou i bez svatby, prostě nějak v tom nevidím smysl

Přesně tak
Reaguji na ffou: Někdy prostě dva nechtějí totéž, ale určitě to není žádná hrůza, pokud se jinak máte rádi, klape Vám to a pokud chce mít s Tebou dítě, tak bych se nebála, že to s Tebou nemyslí vážně/že s Tebou nepočítá do budoucna, jak tady bylo zmíněno. Určitě ale ještě zkus zmínit to příjmení Jinak bych to neřešila, prostě ne každý tohle k životu potřebuje, nic víc v tom nehledej

Ne, že bych byla na svatby nějak fixovaná a proti soužití bez ní nic nemám, ale zrovna v tomhle případě je - myslím - jasně vidět, že je tohle problém, kterej bude tazatelku tlačit celej život, když přistoupí na to nebrat se.

A souhlasím s názorama, že pokud je to pro druhýho jen "nedůležitý", tak to prostě udělá - nemá pro něho ten papír cenu, ale nevadí mu to. Pokud vyloženě nechce, tak je to něco jinýho a dost by mě zajímal ten důvod - protože pokud tvrdí, že se tím nic nezmění, ale pak se odmítne upsat, tak si protiřečí.

A teda je fakt zajímavý, jaká averze je dnes na svatby. Já beru jako příjemnej bonus, že se lidi oproti časům minulým brát nemusijou, ale kde se vzalo to, že je to vyloženě trend, to moc nechápu. Zvlášť když jsou rozvody každodenní záležitostí a existujou různý smlouvy - takže vybruslit z toho bez újmy se dá...

No, ale když si člověk podrobně přečte právní důsledky svatby v našich končinách, fakt se divím, že do toho někdo jde (ať už žena nebo muž), takže pána chápu.
Příjmení, pokud je to pro někoho ta největší motivace, si člověk může kdykoli změnit na matrice za příslušný poplatek.

S tím souhlasím. Ovšem pokud do života vstoupí dítě, smysl to má. Nejdůležitější je totiž zájem dítětě a tím je jednoznačně úplná rodina.

Jenže tohle není nesoulad typu já chci k večeři guláš a ty steak, tohle je bohužel nesoulad v naprosto klíčové věci...a já si pořád myslím, že to není jen o to, že on svatbu nepotřebuje.

Dám příklady:
příklad na "nepotřebuju to": žijeme s partnerem, milujeme se, partner nám chce do bytu pořídit nový obraz. On ten obraz chce, vnitřně cítí, že ho doma mít "potřebuje", když ho koupíme, bude šťastný. Mně je ten obraz ukradený, NEPOTŘEBUJU HO, je pro mě ZBYTEČNÝ. Ale vidím, že pro přítele je ten obraz nesmírně důležitý. Takže co uděláme? Samozřejmě ho pořídíme, protože MNĚ JE TO JEDNO a jeho učiní šťastným.

příklad na "nechci to": žijeme s partnerem, milujeme se, partner se rozhodne, že naše peníze investuje do auta XY, které si zamiloval a má pocit, že ho musí mít. Já to ale NECHCI, protože si myslím, že bychom ty peníze měli investovat líp, že potřebujeme něco jiného, to auto se mi nelíbí natolik, aby mi přišlo vhodné do něj investovat, atd. Prostě jsem jednoznačně proti z toho důvodu, že to auto NECHCI. Co uděláme? Auto zřejmě nekoupíme, protože se jednomu z nás ta myšlenka příčí. Nebo je taky možné, že se rozejdeme, pokud on bude to auto extrémně chtít, zatímco já ho extrémně chtít nebudu.

Jsou to banální příklady, ale je na nich (aspoň doufám) dobře vidět rozdíl mezi tím, kdy je něco jen nepotřebné, a kdy něco opravdu nechci.

Řeči typu "já nepotřebuju papír" jako argument proti někomu, kdo vnitřně cítí, že svatbu potřebuje, protože chce dát dítěti kompletní rodinu, jsou prostě jen kecy, výmluvy. Jenom to, že něco nepotřebuješ udělat totiž není samo o sobě důvodem abys to odmítl udělat, když je to pro druhého bytostně důležité. Skutečnost je taková, že on tu svatbu prostě NECHCE, zatímco slečna jí opravdu chce. A to je podle mě dost velký problém. A fakt mě štve, že jsou chlapi takoví srabi, že to těm slečnám neumějí říct narovinu - obě strany by si tím ušetřily spoustu času a později i křiku, pláče apod., a nejspíš i rozvrácených "rodin".

Svadba je (aspoň podla mňa) taký logický posun vo vzťahu na vyššiu úroveň.
Vysvetlil by mi niekto tú frázu - ja svadbu nepotrebujem? Prečo nie? Prečo je to až taký problém zaviazať sa niekomu oficiálne? Strach? Len ma zaujíma čo k tomu človeka vedie....
Je to tradícia, funguje to všade vo svete ale dnes je nejaký trend žiť "nadivoko". Keď niekoho milujem tak nemám problém to spraviť, hlavne keď je to preňho dôležité. Prečo nie? Jediný dôvod, ktorý ma napadá je strach...ale z čoho? Zo závazku?

Deti sú tiež záväzok a to na celý život. Manželstvo sa dá zrušiť ale deti zo života nevymažeme tak prečo svadba nie ale deti áno?