Bratr pesimista, bez přítelkyně, život ho nebaví... Jak mu pomoct?

Ahoj holky, žádám o radu. Již dlouho mě trápí můj bratr, jeho život a tak podobně. Je to strašný pesimista, neustále opakuje věci jako "všechno stojí za hov.." "nic mě nebaví" apod. Bude mu letos 25 a ještě neměl ani pořádný vztah, zatím to byly vždy záležitosti na pár měsíců a já se ani nedivím, že nedokáže žádnou sbalit. Nemá žádné sebevědomí, bojí se holku oslovit, údajně vůbec neví, jak na to, v jaké situaci, dále se bojí, že si s ní nebude mít o čem povídat... Takže se nikdy k ničemu neodváží a to přitom chodí pravidelně do společnosti, právě až moc často, každý víkend kolikrát i pátek i sobota dlouho do noci, jeho opice jsou vždy stejné, opije se, má debilní kecy (není agresivní, ale spíš ty jeho kecy jsou fakt otravné) a pak usne, čímž je už pověstný. Říkám si, že by potřeboval ženskou, která se nebojí oslovit chlapa, ale která by asi tak měla zájem o troubu, co vždycky všude spí s hlavou na stole? Pochopitelně žádná. Nedá si poradit, když mu říkám, že nemá tak pít, že si má dát jen pár piv a nehltat je tak rychle. To je přece jediná jeho radost, opít se a zapomenout na to, jak je jeho život na ho*no

Další věc, že nemá žádné koníčky. Je fakt, že teď začal přes sezónu chodit hrát rekreačně tenis s kamarádem a dost se do toho nadchnul, to vnímám jako pokrok, ale nestačí to. Jinak sedí celé dny doma u PC, případně si k tomu pustí televizi s tenisem nebo nějakým jiným sportem a po očku sleduje. Jinak ho nic nebaví, doma nic nedělá, ani nepomůže s úklidem, když mu nechám nádobí před tím, než jdu na odpolední a on přijde po ranní, naprosto s klidem ho ignoruje a jde si sednout k PC a nechá mamku, která má dost náročnou práci a dře rukama od rána do večera a chodí vyčerpaná, aby to umyla, protože mu se do toho prostě nechce... Kolem baráku tátovi pomůže jen v případě, že ho vysloveně požádá a to ho ještě kolikrát rozčílí, když i přes jejich domluvu jde den předem někde chlastat do noci a pak je nepoužitelný, jelikož spí až někdy do 12, na což si ještě musí nastavit budík.

Abych to zkrátila, nic ho nebaví, nic nedělá, doma nepomáhá, od rodičů se nehrne, má totiž veškerý luxus, dává pár kaček a zbytek utratí někde v hospodě (ano, občas jde i na ten tenis, budiž), ženskou nemá, jelikož má malé sebevědomí a nedokáže ji oslovit, o víkendech jedině chlastá a vždy pak na akcích spí, takže je všem k smíchu, má mizernou práci, která ho nebaví a za malé peníze, nemá žádnou zodpovědnost, když má něco zařídit, odkládá to na poslední chvíli, není to ani žádný mistr kutil, upřímně si nedovedu představit, že jednou bydlí sám, stará se sám o sebe a ještě si třeba pověsí poličku ...

Je to s ním těžké, jak ho vidím, tak mám obavu, že snad shnije zaživa u rodičů v pokoji. Nechápu, po tom to ale má? Rodiče jsou oba zodpovědní lidé, já jsem taky úplně jiná, odmala mám ambice odstěhovat se od rodičů a mít svůj byt, rodinu, rozhodně jsem temperamentnější, veselejší, sebevědomější... Za to on a rodina, to nic, děcko nechce, k čemu je to dobré, vždyť to akorát brečí a budí ze spaní :/ Taky vždycky machroval, jak se těší, až vypadne, jelikož s otcem to kolikrát není vůbec jednoduché, ale jak se říká, pes, který štěká, nekouše, takže to jsou jen plané řeči, má stálou práci a příjem a kdyby chtěl, tak už dávno bydlí v nějakém levném pronájmu. On ale ví, že tady má vše, co potřebuje, stará se o něho "maminka", má jídlo v lednici, nemusí nic doma dělat, dá měsíčně jen pár korun a zbytek je jeho, utratí ho do poslední koruny, žádná zodpovědnost ani co se týče peněz.

A mě to užírá, chtěla bych mu nějak pomoct dostat se z tohohle způsobu života. Zkoušela jsem to už tolikrát, po dobrém, po zlém, třeba na něj zvednout hlas, aby si už konečně uvědomil, jak žije, výsledek vždy stejný - on si to uvědomuje ale je lenivý s tím něco dělat. A určitě je vám jasné, že poslouchat jeho řeči o tom, jak vše stojí za ho*no, život je na nic a nebaví ho ani žít, znamená mít pěkně zkaženou náladu, tohle vás prostě otráví ať chcete nebo ne... Nesetkali jste se s něčím podobným? Nemáte v okolí takového člověka? Fakt nevím, co s ním. Nechci, aby se do konce života takhle zahrabal, chtěla bych mu pomoct, naději vidím i v nějaké ženské, ale v jeho případě jen asi nějakou semetriku, co by ho pořádně "postavila do latě". Děkuji, pokud jste to přečetly a jsem zvědavá na každý váš názor