Ahoj,
Nechci, aby to vyznělo podobně jako jeden dávný deníček o tom, jak slečna nestíhala jít s přítelem ven a zároveň se stavit k mamce na její kuskus, nebo tak nějak ALE
Stává se Vám holky, že máte tolik věcí v plánu na dobu, kdy přijdete z práce, že nevíte, do které se vrhnout dřív? Mluvím teď o povinnostech i o koníčcích, nebo činnostech, co byste rády dělaly. Mě to už docela deprimuje, protože se nakonec do ničeho nepustím, protože když začnu jednu činnost (Která by mě za normálních okolností moc bavila), mám furt v hlavě, že bych měla dělat něco jiného (povinnosti) a nakonec nejenže si to neužiju, nedám do toho všechno a ještě jsem otrávená...
Asi je to hlavně v hlavě, umět si uspořádat priority, ale já bych nejraději byla ještě tak třikrát čtyřikrát naklonovaná, aby můj den proběhl podle mých představ Cítím se vždycky strašně provinile, když třeba vím, že už jsem dlouho nedělala něco, co by bylo už potřeba, ale přitom bych se raději věnovala nějaké jiné činnosti, ale bojím se, že mi to zabere celý podvečer a nestihnu nic jiného... Chápu... Moje problémy na vaši hlavu
Jen bych chtěla vědět, jestli se taky stíháte v životě věnovat všem svých koníčkům a přitom nezapomínat na domácnost a přítele například, když se vracíte domů třeba až kolem páté odpoledne? Asi je to i o tom umět být trochu sobec... Já jsem asi dost nerozhodný člověk, který nedokáže určit, co je teď pro mě jakoby nejvíc potřeba udělat. Já když se pustím do něčeho, tak od toho neodejdu, dokud to nedodělám, tudíž ostatní věci jdou jakoby na tu danou dobu stranou... Což taky asi není ideální
Letos se hlásím na školu a bojím se, že všechno ostatní tak nějak budu se svou povahou zanedbávat...
Předem se omlouvám těm "opravdu" velice zaměstnaným ženám, které se doma musí starat o domácnost, děti, manžela, domácí zvěrstvo a musí být neustále usměvané, dobře nalazené a inspirující pro své děti a ještě přitažlivé pro svého muže Nehledě na to, že si při tom všem musí najít i čas pro sebe, což se ve většině případů asi neděje Chápu, že o čem mluvím je prkotina, jen si o tom chci s někým poklábosit a taky to beru tak, že je to prostě momentální etapa mého života a až budu mít rodinu, možná budu vzpomínat na to, jak mi bylo v téhle době strašně fajn