Poprvé jsem se s mým ex rozešla v létě (díky častým hádkám, neshodám, u mě to vyústilo až v nevěru..). Byli jsme blbý, proto jsme nedokázali udělat deifinitvní konec zatím co mezi námi bylo, stále se stýkali, psali si..oficiálně jsme spolu nebyli, ve skutečnosti tomu skoro tak bylo..Musím napsat, že jsem vždy větší iniciativu a tu "zamilovanost" viděla z jeho strany, rozhodně jsem se nechovala jako ňáká stíháčka, ale on byl člověk, který mě znal ze všech nejlíp a měla jsem v něm tu nejbližší osobu (proto ten náš vztah byl pro mě dost cenný). Ale musím uznat, že chvílema mě štvalo, že jsme vlastně na mrtvém bodě (vracet jsem se k sobě nechtěli a to stýkání nikam nevedlo..). Před týdnem to rozsekl on a napsal mi, že se večer na jedné akci bavil s jednou holkou, vše to z něho prý spadlo (ten stres, napětí, to, že nevěděl na čem je ve vztahu se mnou) a líbí se mu, proto se se mnou chce přestat vídat. Bolelo to (zvlášť, když mi ještě den předtím, než se setkal s tou holkou říkal jak mě miluje a ,že jsem pro něj stejně ta pravá a v budoucnu si to umí představit jen se mnou- ano to mi říkal často...), ale chápala jsem to, proto jsme se tak nák rozloučili, popřáli si vše hezké do života (on mi samozřejmě nabízel kamarádství a říkal,že se na něj můžu kdykoliv s čímkoliv obrátit, psal mi jak mě má pořád rád, no zkrátka byl milý). Já mu napsala, že kamarádka s ním prostě být nemůžu, že se z toho nejdřív potřebuju tak ňák vyhrabat.. Od té doby se ale chová jak vyměněný, tak jak ho prostě neznám. Můj zármutek se každým dnem lepšil a lepšil, včera jsme se bohužel potkali na jedné akci a..Absolutně mě ignoroval, asi půl hodiny se objímal a bavil přede mnou s jednou kamarádkou (o které vždy tvrdil, že se mu líbila), já si říkala, že je fakt blbeček, jestli si myslí, že kvůli tomuhle začnu žárlit a spíš jsem se tomu smála. Ale on mě ignoroval i nadále, šel pozdravit kamarádku, která seděla dvě místa ode mě, se všema se zdravil, objímal, dělal jak je free a v pohodě, ale ok, má právo se bavit, Bylo mi to hodně líto, proto jsem za ním šla a vše mu řekla, že je mi líto, že tu pro něj jsem jako vzduch, že mu nestojím ani za pozdrav a on mi tvrdil, že si mě absolutně nevšiml, že mě vidí až teď a vůbec, že jsem mu psala, že musíme přerušit jakýkoli kontakt, tak to prej teď mám. Celkově mluvil hrozně chladně nezaujatě, vypadalo to, že mu dělá problém se mnou utrousit 3 věty, choval se ke mně zkrátka jak k cizí holce, která mu je ještě nesympatická..Z toho jsem byla samozřejmě dost v háji, rozbrečela se a šla radši domů, nemohla jsem se na něj dívat, jak se tam baví...Bohužel máme spoustu společných kamarádů, proto tyhle setkávání na akcích budou hrozit i nadále a jestli se tam vždy takhle sesypu kvůli jeho chování, fakt nevím co dělat...A vůbec nechápu jeho chování, je mi to strašně líto, snažím se od něj úplně oprostit a odpoutat, ale je to hrozně těžké...Omlovuám se za můj dlouhý výlev, snad mi to někdo poradíte, popř. podpoříte..Děkuji
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Cituji podusenka: to jeho včerejší chování mě mrzelo. Prostě mi přišlo jak kdybych pro něj byla kus hadru, jak kdyby mezi námá nikdy nic nebylo, myslím, že mě 100% vidět musel (blbá výmluva) a ano, ahoj by mi stačilo, aspoň to ahoj,
Nad tím chováním nemusíš příliš přemýšlet. Není to od něj hezké, ale takhle se chlapi občas chovají. Teď bude dělat toho frajera. Třeba se to časem srovná a budete se bavit jako normální lidi a třeba ne. Jiní lidé spolu žijí dlouho, mají spolu i dítě a pak se něco stane a minimálně jeden z nich dělá, jako kdyby se nic nestalo a na druhého hází samou špínu. To je asi život..
Poslat SZ
Galerie obrázků
No, ale on dělá v podstatě jen to, o co si ho požádala 
Kamarádka být nechceš, chceš čas atd., no tak co měl podle tebe dělat? Nezastávám se ho, ale máš, v podstatě, to co jsi sama chtěla. Je to čerstvý, nechej tomu čas, a pak uvidíte. To, že chování vás obou, bylo v dané situaci hloupé, tu už padlo. Takže to nechej být, dál se v tom nerýpej, ono se to časem vyvrbí samo.
Poradila bych ti změnit aspoň na čas revír působnosti a partu oželet a zaměstnat své myšlení jinými aktivitami. Zlomené srdce zažiješ v životě možná ještě hodněkrát. On si našel jinou šťabajznu, s tebou si teď svoji novou rozehranou známost nechce kazit. Ber to jako fakt, přestaň se zabývat někým, kdo se nezabývá tebou, a jeď svůj život dál. Co tě nezabije, to tě posílí.
méně než
10 příspěvků
Máte pravdu, asi nemá cenu se v tom vůbec rejpat, rozhodně to ničemu nepomůže...Snažím se ho vystrčit z hlavy co nejvíc to jde, ale myšlenky my stejně často utíkají k němu...věřím, že časem se to podá..
Já bych mu neměla za zlé, že tě na akci přehlížel. Ber to tak, že pro něj je to taky hodně těžké a snaží se s tím srovnat tak, jak to nejlíp v tuto chvíli umí. Ono opravdu není snadné se s tím druhým po rozchodu bavit, i říct ahoj a usmát se prostě bolí, takže já ho celkem chápu. Ty si spíš ujasni, proč jste se rozešli (prostě to neklapalo, řekla bych já...zkus se zamyslet nad tím, odkdy se váš vztah zhoršil, proč a jak, nebo jestli už vlastně od začátku tam bylo něco, co neklapalo a teď to jen vygradovalo).
Také jsem se rozešla před pár měsíci, a tak mám pochopení. Někdo píše, jsou to jen dva roky - ale i tak to bolí. Je pochopitelné, že pro tebe byl nejbližší člověk a jeho ztráta fakt bolí... Mně hodně pomohlo, když jsem si uvědomila, že některé věci nelze lámat přes koleno - něco buď klape, nebo neklape. Tak to bylo u nás. Některé věci fungovaly na jedničku a byly moc krásné, ale pak tu byly věci, které mě trápily a nedokázaly jsme je vyřešit během několika let, nic se nezměnilo, když už, tak k horšímu. Vědomí toho, že ač spoustu věcí bylo super, tak jsme prostě pro sebe nebyli ti praví, mi hodně pomohlo přeseknout pouto mezi námi. Láska má povznášet, ne vyčerpávat. Takže to pro mě bylo rozhodující - uvědomila jsem si, že i když ho miluju, nejsem s ním zcela šťastná a musíme jít každý svou cestou.
Teď to bolí, ale časem to přejde. Podle mě je důležité hodně si uvědomovat ty věci, které neklapaly - jak píšeš, hádali jste se... o to opřít pocit, že už s ním nechceš být. Přijde mi, že lidi, kteří si odmítají připustit to, co nefungovalo, pak hodně na partnerovi lpí a nemůžou se z rozchodu dostat. Krásné věci byly taky, ale kvůli těm se nerozcházíš - muselo být i dost nefungujících věcí... Jo, mrzí tě to. Je to jak odseknout od sebe někoho z rodiny... ale musí to tak být, pokud máte být jednoho dne oba šťastní.
Podle všeho co jsi tu napsala mi přijde jako totální *****.
Dostal Tě přesně tam, kde Tě chtěl mít - poníženou, zlomenou, aby jsi se cítila sama a on Ti ukázal jaký je borec.
S přáteli se bav dál a k němu se chovej normálně, jako k člověku, kterého znáš. Oni kamarádi sami uvidí, že se nechová úplně "normálně"
Podle mne se ho hlavně dotklo, že jsi ho nepřijala za kamaráda.
méně než
10 příspěvků
Reaguji na penelopka: Děkuju za další reakce
Jinak přesně jak píšeš, nejhorší je ta ztráta té blízké osoby i když se to dá částečně nahradit kamarády, není to úplně ono..Ale jak jsi napsala, láska má povznášet, ne vyčerpávat, to máš naprostou pravdu a mě bohužel chvílemi vyčerpávala..A opravdu tam byly věci, přes, které se přenést nedalo, protože když jsme se začali hádat po několika měsících vztahu, jak by to vypadalo po delší době...
No já doufám, že tady opravdu zapůsobí čas a známé sejde z očí, sejde z mysli. Přijde mi, že každým dnem je to trošku lepší i když mě přepadávají slabé chvilky, ale snažím se s tím bojovat jak se dá Pořád si říkám, že na mě čeká určitě někdo lepší, kdo by mě nenechal takhle se trápit..
