Asi nevím úplně přesně jak to popsat, ale nevyznám se v příteli. Jsme spolu již poměrně dlouho... Dává mi lásku najevo tak, jak jsem si vždycky přála, takže vlastně můžu být spokojená a šťastná, ale je tam to ALE.
Když se náhodou třeba pohádáme kvůli maličkostem, stává se to, že přítel je horká hlava a výbušná povaha. Já jsem zase neskutečně hrdá a nenechám si jen tak něco líbit. Přítel má ve zvyku neskutečně "kopat" kolem sebe, slovně ubližovat, urážet a zraňovat na místech, kde ví, že to člověka nejvíce zasáhne. Moc mě to mrzí, protože vím, že k cizímu by si to nikdy nedovolil, ale ke mě ano. I když musím se přiznat že já mu taky dokážu oplatit stejnou mincí, ale k cizím lidem bych si to nedovolila, což mě mrzí, že ubližujeme těm, na kterých nám vlastně v životě nejvíc záleží... Miluje mě, což bude teď znít asi komicky a jako paradox, ale jakmile vychladne a vše si uvědomí, jde a omlouvá se a pak je zase jako beránek, ale jakmile má pocit, že je zahnán do kouta, je zle... jednou ve vzteku když jsme se fakt hodně hádali a moje hrdost nechtěla ustoupit řekl mi, že se taky můžu sebrat a jít... Byla to jen silácká žvásta, ale já jsem zase taková, že jsem se hned začala balit a řekla si, že když nechceš panáčku nemusíš mě tu mít. Pak se omlouval a dušoval, že to už neudělá.
Vím, že je to chlap s dobrým srdcem a řekla bych, že ani já ho nijak nevytáčím, pořád říká, že je se mnou šťastný a spokojený a že lepší by mít nemohl, ale jakmile je nějaký problém, nemůže ho řešit v klidu. Má to z předešlého vztahu, prý neustálý pocit, že je za vše zodpovědný, a že když je něco špatně automaticky za to může on... to by mi ani tak nevadilo, jako to, co dokáže říct, když je naštvaný a pak se mě snaží přesvědčit, že si vůbec nic takového nemyslí a že by mi to normálně nikdy v životě neřekl... Máte to taky tak někdo? Jinak je to člověk docela introvertní, hodný, charakterní, kdekdo by o něm řekl, že je takový bručoun starý, ale hodný a přátelský. Jenže... Zraňují mě ty věci, co říká, když se hádáme a neumím je nebrat vážně. Ještě dodám, že se hádáme jako každý jiný pár kvůli důležitým věcem, chvíli jsem měla i pocit, že by to bylo mnou, že třeba řeším hlouposti, ale prý to není tak, že tolerantnější ženskou neviděl a že je to prostě jenom jeho pocitem viny a jeho první reakcí, kdy to chce hodit na někoho jiného... máte někdo ty stejné zkušenosti?
Poslat SZ
Galerie obrázků
Ale nikdy ho neurážím.
