Přítel si dělá co chce

Reaguji na kopaj: jo to mi ted rekl kamarád, že to prostě tak asi bude...že mě prý nestíhá - což nechápu co tím myslí...

si mě vyděsila, ale děkuji za názor

pokud má s tebou/tvými rodiči smlouvu o půjčce (tedy peníze musí vrátit) a zbytek platil sám nebo má hypotéku na sebe, tak je podle mě zcela v pořádku, že byt patří pouze jemu…nevidím na tom nic divného a věř, že i z hlediska případného rozchodu je to takto pro tebe lepší…

ta jeho unáhlená koupě by mi asi vadila, zvlášť pokud jsi mu řekla, že tobě se nelíbí, ale třeba už jsi ho tím svým vybíráním odradila nebo třeba ti předtím ten "stejný vkus" odkýval jenom proto, abys ho už neotravovala a doopravdy chtěl něco jiného…stejně tak je možné, to co tady už padlo, že má strach, že tě ztrácí a chtěl ti ukázat společnou budoucnost…nebo to bral, že to je jeho byt, když on platí a vybral si podle sebe (což je samozřejmě blbé, pokud spolu už 4 roky bydlíte a mu nezáleží na tom, aby se ti v tom bytě líbilo)

tak to doopravdy nebylo, měli jsme společný sen o bytečku a kočce a psu. Nic jsem nevybírala...vybíral převážně on, ale pořád říkal, že je to nezávazné, že jen kouká

A jen tak mimochodem, pro naše info, abysme nebyly zaujaté:
- ten byt stál kolik, nebyla to třeba výhodná koupě proto, že to chtěl někdo ihned a peníze v hotovosti? (známí takto koupili výhodně chalupu, za pár set tisíc během jednoho dne)
- a přítel to myslí jako na přechodnou dobu (že se za čas koupí něco většího) nebo na bydlení až do smrti?
- a jak velkou částku mu tatínek půjčil, když to nebylo na koupi, jen na nutné opravy? No když máte tu smlouvu o půjce, tak je to stejně fuk, vrátit musí...
- kolik vás bydlelo v tom spolubydlení?

Souhlas, jak jinak taky...

O těchto věcech by měli rozhodovat oba.... Na druhou stranu mi to přijde fakt paradox, co by za tvoji situaci dali některé holky.. Denně se tady řeší, jak každá ztrácíme přítele, jak chodí za jinou, jak si ho znovu získat atd. Tvůj přítel koupil byt, chce svatbu, společnou budoucnost, je zamilovaný. To nemyslím vůbec zle, jen je vás vztah asi hodně nevyrovnaný, možná už o něho fakt tolik nestojíš. Podle mě přítel vycítil, že to z tvojí strany není kdo ví jaké a snaží se dělat "co může", aby si tě udržel. Ale spíš tě tím ztrácí. Je do tebe hodně zamilovaný a prostě chce s tebou být. On ti tou koupí bytu nechtěl ublížit, možná se na to díváš moc kriticky.. Prostě jen chce s tebou být a přiblížit se ti, chtěl si splnit váš sen společného života Mohl to sice udělat později a promyslet si to.. Já si myslím, že některé věci by se ve vztahu odpouštět neměly, např. nevěra, úmyslné ublížení, násilí. Ale já osobně bych koupi bytu nebrala jako důvod rozchodu, vůbec! To je jen můj názor myšlený v dobrém Ty by jsi se měla rozhodnout podle svého, pokud vztah z tvé strany ochladl..tak asi není moc, co řešit do budoucna.

Reaguji na farahh:
byt je za 2.500 000 - byl drahý i sám realiťák říkal, ať kdyžtak zkusí cenu s majetelem stáhnout...ale to jsem se dozvěděla až poté co mi bylo oznámeno, že máme byt

- přítel, když vidí, jak jsem naštvaná, tak mi řekl, že tam můžeme být třeba jen 3 roky, a pak snad lze byt prodat dál - nevím - tomuhle moc nerozumím - ale ten byt je opravdu hodně starý, bude tam třeba výměna oken, podlahy, kuchyňská linka také z dob těžkého sociálismu - taková ta plechová...bydlela tam předtím důchodkyně, která zemřela. Jenže to nemá cenu rekonstruoovat, pokud mi nabízí za 3 roky pryč Navíc nevím v jakém stavu je
elektrika apod...

- 200.000 tis. a to mi naši dali tuto částku - jsou to v podstatě moje peníze - z prodeje domu po babičce, přála si to rozdělit mezi vnoučata a přítel si od otce půjčil také 100.000

- ve spolubydlení jsme 4 lidé ve 3+1 a 120m čtverečních - já s přítelem, pak jeden pracující student a slečna letuška - ta tu v podstatě vůbec není, v kuchyni když vařím tak tam jsme také sama...ani jeden ze spolubydlících si nevaří.

- navíc do bytu bude zapotřebí koupit nový sporák, ledničku, pračku, je tam jen taková ta elektrická dvouplotýnky

Reaguji na eve.: Tak to je docela dost peněz, už rozumím, proč tě tím tak naštval. Zvlášť, když do toho investoval tolik peněz, které byly tvoje.. Myslela jsem, že byt byl levnější..

Tý jo tak to koukám... Souhlasím s názorama, že společně bydlení je vždy otázka pro oba ve vztahu. Souhlasím i s tím, že bych byla naštvaná. To, že do koupě bytu nezatáhl i tvé jméno si myslím, že může být jedině plus.
Ještě by mě zajímalo, kolik mu je... Nemá třeba pocit, že mu ujíždí vlak? Že se prostě jen dlouho tak nějak flákal a teď chce z ničeho nic naplňovat nějakou jeho vysněnou podstatu života? Což je pro něj třeba bydlení, svatba, dítě?
Ono je blbý, když chlap kupuje bydlení sám... Oni vždycky mají tak velký oči a chtějí naprosto všechno (momentálně kupujeme taky byt a vidím, co u nás doma padá za nápady, že tam bude). Absolutně si neuvědomují, že je potřeba zajistit důležité věci prvně a až následně ty blbosti. Budoucí švagr si byt zařizoval tak, že si koupil obrovskou sedačku, pak akvárko, pak lampu a ve finále přišel na to, že skrz tu sedačku se mu tam nevejde nic jinýho ) Zkoušela jsi mu (i když očividně s křížkem po funuse) vysvětlit, že ten byt sežere ještě hodně peněz, které nemáte? Pokus se mu vysvětlit to s těma spotřebičema, s tím, že máte asi třeba nějaký základ z bydlení, kde jste teď, ale určitě ne všechno.
Teď už je asi pozdě plakat, ale zkus mu podat ten realistickej pohled na věc... Neříkám, že si to rozmyslí, ale aspoň by mohl uznat, že udělal chybu a do budoucna se poučit.

ano, zkoušela. Podle mne mu to už i došlo, ale byt už je jeho. Přemýšlím nad tím, že já zůstanu, tady ve spolubydlení a on se prostě pak odstěhuje do svého, s tím, že mi to bude měsíčně splácet - už i tato varianta padla a on je z toho nešťstný, ale já s člověkem, co si jede podle svého plánu být nechci.

Je to i tak, že já mám kolem sebe hodně přátel, kteří mě podrží ale on má jen mne a jednoho dalšího kamaráda a pak nikoho...on moc společenský není. Ale já ho mlovala opravdu hodně, strašně ráda, jsem pro něj vařila, dělala jsem mu takové to zázemí, aby se cítil dobře o všem jsme rozhodovali spolu (i o barvě ručníků ) když to teď vidím, je mi z toho šíleně smutno. Nedala jsem mu jakoukoli záminku, aby žárlil... Vím že mne hodně miluje, náš vztah byl celou dobu fajn, sem tam jsme se chytli, ale to jen kvůli tomu, blbostem, takovéhle boje jako jsou ted jsem nezažila...a navíc bydlet se mi tam nechce už z toho důvodu, že mi ten byt bude vše připomínat

Reaguji na eve.: Já byl v matice vždycky slabej, ale pochopil jsem správně, že byt stál 2.500.000,- a z toho 300.000,-, tedy celých 12% hodnoty mu poskytli Tvoji rodiče půjčkou?
To mi připomíná historku mého kamaráda, který měl kupovat se svojí slečnou (teď už bývalou) byt asi za 1.200.000 (už je to nějaká doba, pravda). Ona by dala tak cca 100.000+nějaký nábytek a spotřebiče z výbavy, a on ten zbytek.
A byla velice rozhořčená, že ten byt nechce napsat napůl.

Tak toho slečna zakladatelka dosáhnout nechce.

Reaguji na eve.: Opravdu je mi líto takováhle prekérní situace. Člověk někdy udělá nějakou zkratovou věc, ale tohle je teda hodně velké. Chápala bych to, kdyby se ti byt líbil a váhala bys kvůli penězům.
Chápu to správně, že horko těžko sehnal peníze, hypotéku má obrovskou a peníze na rekontrukci nemá? Je shopen svým platem vše utáhnout: splácení hypotéky, ostatní náklady na bydlení (poplatky, energie apod.) a osobní životní náklady?
Bála bych se toho, že i když mu došlo, že to byla chyba, tak někdy příště udělá něco takového znovu. Asi bych si hodně rozmyslela, jestli ho mám skutečně ráda a chci s ním být na celý život. Není dobré, abys s ním byla jen kvůli tomu, že on tě miluje a kdysi dávno to bylo s ním fajn.

Reaguji na Ropotamo: ne jen v matice ale asi i ve čtení
Ne, nechci rýpat - ale přečti si prosím kdyžtak co jsem psala - nejsem zlatokopka!

hypotéku nemá žádnou, zaplatil ze svých úspor a 200.000,- si na smlouvu půjčil od rodičů přítelkyně a něco od svého otce....psala zakladatelka.

Tohle už je právě věc těch osobních přístupů, například mě přijde jednorázová nevěra jako menší problém, než neprodiskutovaná koupě bytu, o kterém se ten druhý vyjádřil pouze v tom smyslu, že "tenhle ne".
Nevím tedy jak moc ten byt slečně nevyhovuje, jestli vyloženě nevyhovuje, nebo to je jen "hm, kdyby šlo o nájem tak to ujde" - v prvním případě mi přijde absurdní stěhovat se tam na celé tři roky.

A dále - jak to společné bydlení vyřešit mezi sebou finančně? Nechtělo by se mi platit mu půlku hypotéky, když stejně dobře můžu ty peníze investovat do bytu, který potom bude můj.

To mi přijde jako nejrozumnější řešení. Tedy, samozřejmě jsem ovlivněná tím, jak moc "nepřijatelné" (hodně) mi přišlo výhodné bydlení které mi kdysi bylo nabízeno (což je tedy trochu jiná situace, ale opět je to případ "já fakt nechápu, proč se tam nechceš nastěhovat!").

Reaguji na eve.: a proč se ti ten koupený byt nelíbí? Proto že není opravený nebo ještě něco jiného? Když tedy pominu to, že z principu se ti to nelíbí...ale to může přejít až se přítel zklidní