Ahoj holky,
chtěla bych požádat o radu, třeba máte nějaká taky zkušenost. Jsem hodně urážlivá. Asi to mám z domova, měli jsme doma takovej šťouravej způsob komunikace/srandy. A já to prostě řešila a někdy i řeším, že odcházím k sobě do pokoje. Někdy fakt uražená/naštvaná, někdy už jen proto že mi to leze na nervy a nemám sílu to s našima řešit.
Ale v tomhle příspěvku nejde o naše, ale o vztah s přítelem. Protože to se urážím taky. Většinou se to děje na akcích, kde je nás víc. Většinou jsou ty akce trochu náročný na spánek, takže jsem třeba unavená, ale prostě né nijak hodně jen je to rozdíl oproti stavu, když je člověk doma. Naštvu se většinou, že si mě přítel dlouho nevšímá, nebo když to třeba vypadá, že by si ani nevšiml, že tam nejsem, nebo když všichni dělaj něco, co já vysloveně nerada dělám nebo vůbec neumím, takže bych na ně jen mohla koukat a tak jsem tam pak jak kůl v plotě a nebo prostě všechny tyhle věci naráz. Pak se k tomu přidaj maličkosti jako že se nepostaví na mají stranu, když si ze mně kamarádi dělaj srandu... Vždycky mi to začne být líto, připadám si tam sama... Kdybych byla doma, tak si třeba na chvíli někam zalezu, odpočinu si, něco si pustím a v pohodě, ale že se to stává na takovýhle větších setkáních tak není moc kam se stáhnout a většinou to právě vrcholí mojí nepřiměřenou reakcí, protože prostě v tu chvíli nevím kam s těma svýma myšlenka - většinou se mi k tomu nabalí další věci z předchozí doby, kdy mi něco vadilo a je to taková sněhová koule. No a tak se stávaj situace jako že jsem z jedné akce na chatě odstopovala domu (aniž bych někomu něco řekla) nebo že se prostě seberu a jdu ven a příteli nic neřeknu a ten prostě má pak strach, když zjistí že tam nejsem a tak.
Přijde mi, že je to s časem lepší, dřív jsem takhle jiného přítele nechávala stát všude, když jsme se někde nějak rafli. Prostě jsem se otočila a odešla. Teď jsou to fakt jen ty situace s kamarády. Nevím si s tím moc rady, fakt se snažím to zvládat, ale prostě nevím jak a hlavně nevím co je ta přesná příčina, jestli to že prostě moc očekávám přítelovu pozornost nebo to, že jsem prostě horká hlava a jednám zbrkle nebo prostě moc řeším maličkosti..fakt nevím.
Chtěla bych na tom nějak pracovat, třeba si něco přečíst nebo tak. Takže bych byla ráda za rady od vás nebo tipy. Je mi to pak zpětně fakt nepříjemný, ale prostě v tu chvíli nevím, jak mám reagovat lépe, abych to ze sebe dostala a nemusela jsem utíkat. Nechci dělat scény před přáteli a navíc je mi hádání fakt nepříjemný, jsem ten tip, co u toho brečí.
Poslat SZ
